'Erdogan je Mandela.' Němečtí Turci ho mohli poprvé volit

Kontroverzní turecký premiér Recep Tayyip Erdogan pro sebe hledá další voličskou základnu pro nadcházející prezidentské volby. Tentokrát u Turků žijících v Německu, kteří po desítky let neměli volební právo. Emigrací se ho totiž vzdali. To se ale nyní změnilo: 31. července mohli poprvé spolurozhodovat o příštím tureckém prezidentovi.

Stejně jako v Turecku se i v Německu názory na Erdogana půlí. Jedni jej milují a považují za výborného vůdce, který zemi přivedl k ekonomickému růstu, druzí se domnívají, že Turecko pouze vede do záhuby. Šlo to vidět i při jeho květnové návštěvě Německa v Kolíně nad Rýnem. Na tureckého premiéra se tehdy přišlo podívat rekordních 18 tisíc lidí. Protiváhu jim však tvořili protestující v Berlíně, Frankfurtu nebo Hamburku.

V Německu žijí celkově asi tři miliony Turků. Právo přijít k volebním urnám pak má asi 1,5 milionu z nich.

„Je šílené, že se snaží regulovat porodnost nebo pití Raki (turecký alkoholický nápoj),“ říká pro deník Der Spiegel jednatřicetiletý Alp Kale, jehož rodiče přišli do Turecka v osmdesátých letech. On sám se již narodil v Německu, svou domovinu navštěvuje pouze o prázdninách. Stejně jako sta tisíce dalších. I přes to se ale o dění v Turecku zajímá a je v kontaktu se spoustou přátel, kteří se aktivně účastnili protestů na Taksimském náměstí v Istanbulu. „Je mi jasné, jak se dostal Erdogan k moci,“ vysvětluje Kale, který tureckého premiéra podezírá ze zneužití státních peněz k podplácení voličů, hlavně těch chudých.

Takový turecký Nelson Mandela

Protipólem ke Kaleovu názoru je pohled o deset let staršího Ilhami Oguze. Ten se domnívá, že protestovat proti Erdoganově vládě je naprosto nesmyslné. „Když si někoho zvolí většina, je to demokracie, nikoliv diktatura,“ osvětluje situaci pro Der Spiegel muž, který si nechal zarámovat portrét tureckého premiéra – a možná i příštího prezidenta. „Erdogana považuji za takového tureckého Nelsona Mandelu,“ říká troufale Oguz.

V Německu žijí celkově asi tři miliony Turků. Právo přijít k volebním urnám pak má asi 1,5 milionu z nich. Kdyby se však všichni rozhodli volit, komisaři by se asi zapotili. Erdogan totiž v Německu nechal zřídit pouze sedm míst, kde mohli voliči vhodit své hlasy. Nehledě na to, že pro mnohé seniory byla obtížná už samotná registrace, která probíhala pouze přes internet.

Čtěte více: Ženy z celého světa se smějí tureckému vicepremiérovi

Většina Turků přišla do Německa v šedesátých letech za prací. Ačkoliv poté dorazily i další přistěhovalecké vlny v 80. a 90. letech, už žádná se nepodobala té první. „Odchod tisíců Turků tehdy silně pomohl tamní ekonomice. Rapidně se snížila nezaměstnanost,“ říká Ekrem Özdemir, který sčítá hlasy voličů v hlavním městě Berlíně. Zároveň uvažuje, proč nebyly zřízeny volební místa i v Hamburku, který má přes milion a půl obyvatel. „Možná jsou pro Erdogana v Hamburku moc levicoví,“ směje se Özdemir.

Šance pro Turky žijící v zahraničí přišla již v minulosti, kdy se zákonodárcům povedlo změnit ústavu, která jim měla ulehčit cestu k právu volit. Vláda však návrh zametla pod koberec a ten tam ležel dlouhých 18 let. Až doteď.

Volební místnosti v Německu se otevřeli na jeden den 31. července a Turci žijící v Německu měli tak historicky první možnost spolurozhodnout o svém prezidentovi – i přes dvou tisíc kilometrovou vzdálenost. V Turecku volby proběhnou 10. srpna, očekává se nadpoloviční vítězství Erdogana.