Rusko na poslední velkou bitvu čeká, říká Kmoníček. Krymem to nekončí

rozhovor

Rusko na poslední velkou bitvu čeká, říká Kmoníček. Krymem to nekončí
Rusko na svou poslední bitvu ještě čeká, říká Hynek Kmoníček Foto: Foto: Zdeněk Průcha
Domov

Poslední bitva studené války ještě neproběhla. Alespoň tedy v představách Rusů, kteří se teď svým postupem na Krymu snaží u západních partnerů vymoci větší podíl na rozhodování. V rozhovoru pro server ECHO24.cz to říká šéf zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky a bývalý český velvyslanec v Austrálii Hynek Kmoníček. Rusko podle něj muselo k tomuto kroku přistoupit v době, kdy na něj ještě má ekonomickou sílu. Západ má teď před sebou jasný cíl: na svém domácím hřišti vytvořit takovou situaci, na kterou bude Rusko maximálně reagovat, ne ji spoluvytvářet.

ECHO24.cz: Jak často s prezidentem mluvíte o aktuální situaci na Ukrajině?

V této chvíli se dá říct, že je to prakticky každodenní komunikace. Pan prezident je velmi podrobně informován z různých zdrojů. Na nějaký závažnější projev prezidenta k dění na Ukrajině ale ještě není čas, protože situace je nepřehledná a každý den se mění. Něco vznikne mezi 24. a 25. dubnem, kdy k pátému výročí zahájení evropského Východního partnerství bude Pražským hradem organizována velká schůzka prezidentů států Východního partnerství i dalších. A jednoznačně hlavním tématem bude Ukrajina.

V ruském narativu poslední bitva neproběhla, Rusko pole vyklidilo, nyní se na něj navrátilo a chce tuto poslední kapitolu bývalého příběhu přepsat tak, aby se mu v ní žilo lépe.

ECHO24.cz: Co si vy osobně myslíte o posledním dění v oblasti? Jak se teď má chovat Evropská unie?

Jak se dál chovat, to je záležitostí dohody států Evropské unie. A tato dohoda do velké míry bude kompromisní a možná, že nebude první ani poslední. Protože vývoj nám klade otázky, nakolik je Evropská unie ochotna domlouvat se s Ruskem na jeho strategickém cíli. A jeho strategický cíl, vycházím-li z ruských analýz, nekončí na Krymu. Strategickým cílem této operace je předefinování ruské role po rozpadu Sovětského svazu. Rusové v zásadě chtějí, aby měli podstatně vyšší hlas v rozhodování pravidel hry. A teď prosím cituji je. Otázka je, kolik takového rozhodování jim Evropská unie a USA jsou připraveni přenechat a za jakých podmínek.

ECHO24.cz: Tedy to, co se v posledních týdnech dělo na Krymu, byl tlak ze strany Ruska na zahraniční partnery, aby mu poskytli větší prostor pro rozhodování?

Jednoznačně. Když se podíváte na ony ruské analýzy, hovoří celkem jasně. Z ruského pohledu se jedná o proces, který začal Michailem Gorbačovem při jeho dvou řečech v letech 1987 a 1988 a končí Vladimirem Putinem na Krymu. A rozdíl mezi ruským narativem a evropsko-americkým narativem je, že v evropsko-americkém narativu Sovětský svaz zanikl, protože prohrál studenou válku. V ruském narativu poslední bitva neproběhla, Rusko pole vyklidilo, nyní se na něj navrátilo a chce tuto poslední kapitolu bývalého příběhu přepsat tak, aby se mu v ní žilo lépe.

ECHO24.cz: Proč ale právě teď?

Chce to udělat ve chvíli, kdy na to ještě má ekonomickou sílu díky svým surovinám, jejichž význam příštích čtyřicet padesát let bude spíše klesat. A hodlá to udělat ve chvíli, kdy ruské hospodářství není zrovna kvetoucí záležitostí při odhadovaném růstu 1,5 procenta. Čili ve chvíli, kdy neudělalo ony podstatné strategické změny, aby mohlo přejít na moderní hospodářskou strukturu 21. století, ale ještě má onu sílu nerostných surovin, kterou v tuto chvíli může uplatnit.

ECHO24.cz: Kde se Putin zastaví? Co oblasti na jihu a východě Ukrajiny? Mohou mít obavy, zda Rusko nebude chtít postupovat dál?

Obavy tu jsou a budou, ale zatím ty analýzy vycházejí tak, že ruská strana při svém růstu hospodářství a zbytku peněz v rezervním fondu nemůže mít vyšší ambice než je anexe Krymu. Protože i pro ni by to byla operace finančně tak náročná, že by mohla výrazným způsobem negativně ovlivnit ruský ekonomický prostor. Je tu ale ještě něco jiného. Ruská strana si bude muset uvědomit, že za každý metr, který získá na Ukrajině, zaplatí ztrátou metru někde jinde. Rusko totiž na Krymu hraje na svém domácím prostoru. Proto je tak rychlé a přesvědčivé. Ale euroatlantický prostor je náš domácí prostor. A tam zase budeme hrát my s výhodou domácího hřiště.

ECHO24.cz: Jak ta hra může vypadat?

Přesně tak, jak nám Rusové dnes předvádějí na Krymu. Kde oni dělají kroky a my na ně reagujeme. Na našem domácím hřišti je to o tom, abychom se dohodli na krocích, kdy my budeme vytvářet situaci na našem domácím hřišti, na kterou bude Rusko pouze reagovat a nebude ji spoluvytvářet. Navíc je to opravdu hra na mnoha šachovnicích současně. Velký problém je, že Rusko porušilo dohodu z roku 1994, která zaručovala de facto deal, že Ukrajinci vrátí jaderné zbraně a zůstane jim Krym. Vrátili jaderné zbraně, nemají ani Krym. Nemyslím, že je v ruském zájmu, co si z toho vezme za poučení Írán. Nemyslím si, že další a další eroze NPT (smlouva o nešíření jaderných zbraní - pozn. red.) a podobných jaderných smluv, ke které Rusko svými kroky vlastně vyzvalo, je v zájmu Ruské federace. Ono to vypadá, jako kdyby se dnes hrálo na Krymu, maximálně na Ukrajině, ještě tak trochu v Bruselu. Ve skutečnosti je tam šest dalších šachovnic, na které obě strany musí myslet. Proto třeba není nějaká velká touha na evropské straně k totální izolaci Ruska, my ho velmi potřebujeme jak k diskusi s Íránem, tak se Sýrií a na mnoha dalších světových kolbištích. A Rusové v této chvíli na těchto kolbištích na své váze ztrácí přesně to, co získávají na Ukrajině.

Ruská federace se chová jako rázný muž, který jde za svým cílem. A rozhodovací proces v Evropské unii je jako řeka. My to koryto měníme poměrně dlouho. Ale v okamžiku, kdy se změní, tak už mu i ten nejsilnější muž nemůže stát v cestě.

ECHO24.cz: Co reálně znamená připojení Krymu pro Rusko a co pro samotný Krym?

Dá se říct, že to, co se na Krymu mění, je právní charakter Krymu jako takový. Černomořská flotila tam byla a bude. Základna v Sevastopolu tam byla a bude. V podstatě volný přístup Rusů na poloostrov tam de facto byl a bude. Co se změní, je právní postavení Krymu. A to je dle mého názoru nešťastné, špatně plánované. Celá otázka toho referenda.

ECHO24.cz: Mělo se uskutečnit jinak a třeba později?

Já se opravdu domnívám, že pro to, co Rusko chtělo dosáhnout, by možná bylo výhodnější toto referendum udělat, ale se souhlasem ukrajinského parlamentu, ve správný čas, s mezinárodními pozorovateli. Výsledek by byl pravděpodobně úplně stejný, ale možná bychom na něj všichni byli připraveni a mohli bychom se tak vzájemně domluvit na mezinárodně-legálním charakteru celé operace. Myslím, že se tady opět ukázalo, že Rusko vyběhlo před výstřelem a že to není úplně koordinované. Že je možná ve stejné situaci jako my. Reaguje na vývoj situace místo toho, aby ji samo tvořilo.

ECHO24.cz: Šlo referendu předejít?

Možná, že kdyby se zahájila diskuse o federalizaci území, možná kdyby nebylo vůbec toho podivného pokusu prosadit onen nešťastný jazykový zákon, kdyby na ukrajinské straně nebylo tolik věcí, které mohla ruská strana takto jednoduše využít a zneužít, mohlo se tomu předejít. Ale to je ono pověstné kdyby, kdyby, kdyby. Jsme v situaci, kdy se Ukrajina zhroutila sama do sebe, kdy našim základním cílem musí být udržení Ukrajiny pohromadě a nikoliv začátek dalšího drolení, vnitřních konfliktů a možné občanské války. Na té nemá zájem nikdo.

ECHO24.cz: Neukázala Evropa znovu, že není zcela akceschopná, když má účinně bojovat s nějakou agresí?

Rozhodovací proces v Evropské unii je nesrovnatelně delší, neboť je nesrovnatelně demokratičtější než v Ruské federaci. Ruská federace se chová jako rázný muž, který jde za svým cílem. A rozhodovací proces v Evropské unii je jako řeka. My to koryto měníme poměrně dlouho. Ale v okamžiku, kdy se změní, tak už mu i ten nejsilnější muž nemůže stát v cestě.

Českým národním zájmem je stabilní a velká Ukrajina, s níž zvýšíme svůj roční obchod z tří miliard na mnohem mnohem víc.

ECHO24.cz: Jsou aktuální sankce dostatečné?

Sankce jsou vždy oboustranný mechanismus. Přinášejí bolest sankcionovanému i tomu, kdo sankce přináší. A porovnání velikosti těchto dvou bolestí ukazuje ochotu k sankcím. My můžeme omezit Rusko natolik, nakolik jsme ochotni omezit sami sebe.

ECHO24.cz: A jsme ochotni sami sebe omezovat?

Já velké volání, ať už české či evropské společnosti, po radikálnější změně stylu, způsobu a především životní úrovně našeho života necítím.

ECHO24.cz: Jak hodnotíte přístup České republiky k ukrajinské krizi?

Česká republika dělá maximum pro to, aby tam, kde to má smysl, to je v Evropské unii, byl slyšet náš hlas. A aby se v téhle velké hře o nová pravidla chování nevytratilo to, co máme v první řadě na starosti, to jest český národní zájem. Českým národním zájmem je stabilní a velká Ukrajina, s níž zvýšíme svůj roční obchod z tří miliard na mnohem mnohem víc. Protože to je jeden z našich největších trhů, který je nejblíže. A my musíme udělat vše pro to, aby se nezměnil z náročného, ale efektního trhu pouze na velké zásobiště uprchlíků.

ECHO24.cz: Také prezident Zeman nedávno poznamenal, že lidská práva jsou sice důležitá, ale že je třeba brát ohled i na export. Kde je ale pak hranice, jaký z přístupů preferovat?

Lidská práva a ekonomika nestojí jedno proti druhému, ale jsou vzájemně komplementární. V případě států, se kterými nemáme žádný obchod, je náš názor na lidská práva zcela irelevantní, protože nemají žádný důvod, proč by s námi vůbec mluvily, natož aby nám vyhověly. Pouze v zemích, kde jsme výrazným obchodním partnerem, dosahujeme toho, že když vzneseme také nějaké politické a lidskoprávní požadavky, je nám nasloucháno. Jedno s druhým se doplňuje.

ECHO24.cz: Co poslední kroky Ruska značí z dlouhodobého hlediska pro EU?

Je to výrazný budíček pro Evropskou unii, aby si uvědomila, že jsou věci, u kterých ani na naší straně ke kompromisu dojít nemůže.

ECHO24.cz: Které věci to jsou?

Evropský způsob pohledu na demokracii, na uspořádání po druhé světové válce, na používání vojenských prostředků k prosazení politických cílů. A tak bychom mohli dále a dále pokračovat.

ECHO24.cz: Hrozí podle vás světu v příštích letech nová studená válka, nebo rozdělení světa, které ji bude podobné?

Pokud obě strany nezvládnou redefinici svých pozic, tak by potenciálně k něčemu takovému třeba i dojít mohlo. Ale já myslím, že v tuto chvíli není ani z jedné strany zájem k tomu dojít. Navíc situace už prostě není stejná. V době studené války byl bipolární svět, to už dnes neplatí. Nestává se nám, že by se jednopolární svět měnil na bipolární a studenou válku. Jsme v situaci, kdy se multipolární svět bude muset vyrovnat s tím, že jeden z jeho pólů vyžaduje vyšší hlas u jednacího stolu. Jsme v situaci, kdy Putin vrátil Rusko Rusům a ruský respekt vůči Rusku, který takřka ztratilo po rozpadu Sovětského svazu.

ECHO24.cz: Když se teď neustále mluví o Ukrajině a Rusku, nezapomíná se na jiné konflikty? Například na Sýrii?

Nemluví se o Sýrii, nemluví se o velmi intenzivním izraelsko-palestinském dialogu a dalších. Ale ono se o tom mluví i nemluví. Protože když mluvíme o tom, jakým způsobem zvládneme krymskou krizi, tak do jisté míry předurčujeme, co budeme a nebudeme moci udělat v ženevských rozhovorech ať už se Sýrií či s Íránem. Ono je to vše velmi propojené. Je to, jako byste hrál simultánní hru a chvílemi by to byl jeden hráč na patnáct šachovnic a chvílemi patnáct hráčů na jednu.

PROHLÉDNĚTE SI SNÍMKY Z KMONÍČKOVY KANCELÁŘE PLNÉ TROFEJÍ  V SEKCI FOTOGALERIE