Roky vězení jsem nečekal, říká Rus, kterého zachránila Praha
Příběh mladého disidenta
NOVÉ
1
„Byl jsem naivní, když jsem si myslel, že za mou opoziční činnost mi hrozí maximálně několik dní ve vězení,“ přiznal v rozhovoru pro ECHO24.cz Vladimír Špitaljov, ruský opoziční aktivista, který tento týden získal politický azyl v České republice. Přesně půl roku po útěku s rodinou z Moskvy. Když mu totiž loni v srpnu začal státní úředník vyhrožovat kvůli jeho aktivitám nejen roky vězení, ale také odebráním dcery sociální službou, už na nic nečekal. Úřadům sice odkýval spolupráci, zároveň však s rodinou začal balit kufry a o čtyři dny později už klepal na dveře uprchlického tábora v Zastávce u Brna.
O Špitaljovovi se poprvé začalo hovořit loni v květnu, když se dostal do konfliktu se svým zaměstnavatelem, ruskou leteckou společností Aeroflot. Jako jediný se totiž ohradil proti nařízení vedení, aby všichni zaměstnanci nosili svatojiřskou stuhu, oficiálně připomínku Velké vlastenecké války, podle Špitaljova však ve skutečnosti podporu Putinova režimu.
„Správně je takové nařízení protizákonné, ale když je to pro vlast, pro vládu, tak to se smí. Byl jsem jediný, který se proti tomu vyslovil, i když to odmítalo nosit víc lidí,“ říká. A následně přišla šikana. Když ho jeho kolega fyzicky napadl kvůli sporu o Stalinova a druhou světovou válku, obvinilo ho vedení z toho, že konflikt vyprovokoval. Jeho kolegové s ním ze dne na den přestali mluvit, lidé, kteří se do té doby tvářili jako jeho kamarádi, mu ani nepodali ruku. Chvíli to vypadalo, že ho z Aeroflotu propustí, nakonec se však s vedením dohodl, že odejde na otcovskou dovolenou ke své dvouleté dceři.
Trolloval úřady, aby nemohly škodit dalším
Místo toho, aby Špitaljova tato zkušenost odradila, se pustil do svých vlastních protestů. Nechal se inspirovat poslancem ruské dumy, který požádal generální prokuraturu o přezkoumání zákonnosti připojení Krymu k Ukrajině v roce 1954, a napsal prokuratuře vlastní dopis. V něm zpochybnil vznik Sovětského svazu po komunistické revoluci v roce 1917 a zažádal prokuraturu o přezkoumání celého procesu.
„Říkal jsem si, že během toho, co se budou zabývat odpovědí na moji nesmyslnou otázku, nebudou moci aspoň skutečně škodit nějakému jinému opozičnímu aktivistovi. Byla to moje forma sabotáže, takový trolling,“ říká.
Aby svému „tažení“ proti vzniku SSSR poskytl nějakou publicitu, vypravil se na moskevské Rudé náměstí jako ojedinělý demonstrant s nápisem „Vraťte nám zakladatelský parlament“, kterým odkazoval na parlament z roku 1917 rozehnaný komunisty. „Když jdete protestovat s plakátem jako jednotlivec, nepotřebujete nic nahlašovat úřadům. I když jsem slyšel, že to už se teď taky změnilo. Nicméně loni to ještě šlo, a tak jsem záměrně demonstroval jako jeden člověk. Bylo mi jasné, že demonstrace jednotlivce nemají moc smysl, já jsem to dělal spíš pro své svědomí,“ popisuje svou činnost, kterou si vysloužil i pozornost zahraničních médií.
„Ruská vodka hoří špatně“
Další „demonstraci“ uspořádal 21. srpna v den výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy poté, co ruská státní televize odvysílala o událostech v roce 1968 značně manipulativní dokument. „Koupil jsem si sovětskou vlajku a vodku a vydal se k české ambasádě v Moskvě. Rudé náměstí totiž bylo zrovna zavřené,“ vysvětluje. Tam vlajku polil a zapálil, k jeho překvapení však vodka hoří o hodně hůř, než očekával.
Úřadům však začal být skutečně nepohodlný o několik dní později, kdy zveřejnil text, v němž kritizoval odsouzení ukrajinského režiséra Olega Sencova. Toho ruský soud poslal na dvacet let za mříže za údajnou teroristickou činnost na Krymu. Následující den už ho před domem čekal pracovník centra proti extremismu.
„Začal mi vyhrožovat, že se kvůli tomu textu můžu dostat do vězení až na šest let a moje dcera půjde do dětského domova, což je v Rusku horší než vězení. Na oko jsem jim proto odkýval spolupráci, zároveň už jsme však s manželkou začali balit kufry. Měli štěstí, že se zrovna chystali na dovolenou do Itálie, a tak měli zajištěná italská víza. Místo jihu Evropy však zamířili do České republiky, kde měl Špitaljov kamaráda. Po prvním uprchlickém táboře v Zastávce u Brna se přemístili do tábora v Havířově a následně do Prahy.
Špitaljov přiznává, že byl naivní, když si myslel, že za své aktivity může jít maximálně na několik dní do vězení. Letitý žalář nebo odebrání jeho tříleté dcery ho ze začátku ani ve snu nenapadlo. Po půlroce čekání získal v Česku s rodinou politický azyl a zůstat tu může neomezeně dlouho. Tím je podle svých slov šťastnější než 98 procent ostatních žadatelů.
Moskevský patriot, na jehož případ tento týden upozornil web Ta Politika, by se rád jednou vrátil do svého rodného města, ovšem dokud bude pokračovat dosavadní režim, je to pro něj nemyslitelné. Nevylučuje, že bude v aktivitách proti kremelskému režimu pokračovat i v nové domovině, ovšem opět sám za sebe. Mezi ruskou diasporou v Česku je podle jeho slov tolik agentů, že si bude opoziční aktivitu ve spolupráci s někým jiným dlouho rozmýšlet.
