Jaké protiraketové systémy chystá Moskva a proč?

Jaké protiraketové systémy chystá Moskva a proč? 1
Blogy

Lukáš Visingr

Na vojenském fóru Armija-2016, které se v září konalo v Moskvě, měl být veřejnosti konečně představen nový komplex ruské protiraketové obrany S-500 Prometej (dříve zvaný i Triumfator-M). Nakonec k tomu však nedošlo a „pětistovka“ na veletrhu chyběla (popř. se možná nalézala jen v uzavřeném pavilonu pro VIP), ale velká očekávání expertů i fanoušků spojená s touto novou zbraní dokládají význam, který se projektu S-500 přikládá.

Systém S-500 představuje další rozvoj dnes nejvýkonnějšího ruského protivzdušného systému S-400 Triumf, jehož baterie se nacházejí mj. na Krymu či v Sýrii. A tato „čtyřstovka“ vychází z kompletů série S-300, které vznikly v 70. letech. Připomeňme, že variantu S-300PMU kdysi vlastnila i Československá lidová armáda (a dnes ji provozuje Slovensko). Přestože se jedná o již hodně letité zbraně, stále vzbuzují velký respekt až strach, jak lze doložit např. na vleklých tahanicích okolo exportování „třístovek“ do Íránu.

V současné podobě má systém S-400 rakety s max. dostřelem 250 km, ačkoli jeho radary jsou schopny sledovat cíle ještě mnohem vzdálenější. Součástí tohoto systému by se totiž měla stát i raketa s dosahem okolo 400 km, ale její zkoušky se stále protahují. Průběžně se sice objevují zprávy, že „už brzy“ vstoupí do služby, ale realita je zatím taková, že nikdo z veřejnosti dosud tuto střelu neviděl. To však nic nemění na faktu, že S-400 patří mezi nejvýkonnější prostředky protivzdušné obrany, které na světě vůbec existují.

Rusové v tomto smyslu mají na co navazovat, protože řada statických i samohybných systémů protivzdušné obrany, které vyvinul a vyráběl Sovětský svaz, patřila na absolutní špičku. SSSR vynakládal ohromné prostředky také na vývoj obrany proti balistickým raketám a většina typů série S-300 má i protiraketové schopnosti. S-400 údajně dokáže sestřelovat všechny balistické rakety s výjimkou těch nejvýkonnějších mezikontinentálních.

Speciálně k ničení mezikontinentálních raket vyvinul SSSR jiné systémy, jejichž pozůstatkem je nyní soustava A-135, která chrání Moskvu. Ačkoliv prošla značnou redukcí, stále disponuje raketami, jež by (teoreticky) měly být schopny zneškodnit blížící se mezikontinentální rakety, resp. jejich jaderné hlavice. Navzdory občasným pochvalám v ruských médiích však už pouze málokdo pochybuje, že A-135 nutně potřebuje náhradu.

Také proto se rodí „pětistovka“, od níž se očekává, že dokáže ničit všechny balistické střely, a zřejmě nejen ty. Měla by si poradit rovněž s vyvíjenými hypersonickými útočnými prostředky a také s cíli ve vesmíru. Má tudíž jít o systém, jenž bude kombinovat schopnosti protivzdušné, protiraketové i protidružicové zbraně. Maximální dostřel má činit okolo 600 km. Výkonově se tedy bude jednat o ekvivalent amerických systémů THAAD a SM-3, jejichž rozmístění v Jižní Koreji a Rumunsku vyvolává značnou nelibost Pekingu a Moskvy.

Rusko tvrdí, že americké protiraketové střely SM-3 v Rumunsku představují hrozbu, neboť se údajně jedná o zbraně ohrožující jeho odstrašující potenciál. Takové tvrzení lze ovšem snadno vyvrátit, jelikož už sama vysoká kvalita a počet ruských balistických raket znamená, že pokud by opravdu došlo na onen apokalyptický scénář, pak žádný obranný systém na světě nedokáže zastavit víc než jen malý zlomek odpálených ruských raket.

Je ale třeba dodat, že stejná kalkulace platí i v opačném gardu. Proto se občas diskutuje o tom, jaký je skutečný smysl systému A-135 u Moskvy. V případě všeobecné jaderné války by USA nepochybně uplatnily zásadu „overkill“, takže na ruské hlavní město by letěly desítky raket se stovkami hlavic. Je prakticky jisté, že by komplet A-135 nemohl zvládnout nic víc než oddálit zničení Moskvy o pár minut. Kremelská „věrchuška“ se tedy mohla ukájet snad jen tím, že by měla delší čas na nařízení odvetného úderu proti USA.

Američané by mohli argumentovat naprosto stejně jako Rusové, tedy tvrdit, že komplet S-500 pokládají za hrozbu pro svůj strategický arzenál. Podobná kritika ale nikdy nezazněla, ačkoliv třeba přítomnost systémů S-400 na Krymu a v Sýrii znepokojení budí. Důvodem je však spíše to, že špičkové radiolokátory „čtyřstovek“ dokážou sledovat všechno, co teď létá nad Černým mořem a Středním Východem. Je ostatně velice pravděpodobné, že z podobného důvodu vadí Rusům radary propojené se základnou SM-3 v Rumunsku.

K čemu tedy vyvíjený systém S-500 doopravdy slouží? Představa, že by dokázal ochránit celé území Ruska proti raketovému útoku kohokoli, je naprosto nereálná. Je ovšem dost možné, že ve skutečnosti jde o totéž jako u amerických systémů, a sice o obranu proti omezenému útoku ze strany některých „podezřelých“ států, kterých má Rusko v okolí nepochybně více než dost, Severní Koreou počínaje a Saúdskou Arábií konče.

Navíc se nesmí zapomínat, že komplex A-135 je statický, zatímco řada jiných protiraketových systémů (včetně THAAD, S-400 a S-500) má charakter mobilní. Lze je tudíž poměrně snadno přesunovat a používat pro ochranu základen v zahraničí či expedičních vojsk, což koneckonců Rusové se „čtyřstovkou“ prakticky demonstrovali. A balistické rakety, které odpalují jemenští Hútijové proti intervenčním silám sunnitsko-arabské koalice, pro změnu důrazně varují, že by se protiraketová obrana bojiště opravdu neměla podceňovat.

Nabízí se ale ještě jedno vysvětlení, které podle některých názorů hraje úlohu i u USA. Ačkoli reálná užitečnost A-135 je sporná, tento systém se nadále udržuje a modernizuje. Stejně tak se pochybuje o účinnosti velkých amerických antiraket GBI, ale i ony zůstávají ve službě. Za tím vším může stát zkrátka boj o velmocenskou prestiž, protože protiraketová obrana reprezentuje cosi výjimečného, co zvládají jen nejvyspělejší země. Balistické rakety jsou „strategický meč“ a ochrana proti nim hraje úlohu „strategického štítu“.

Nelze asi jednoznačně říci, jestli v případě ruské protiraketové obrany hraje větší roli faktický, nebo naopak symbolický význam. Faktem navíc je, že současné protiraketové systémy (kromě amerického Patriotu) dosud čekají na nasazení v reálném boji, a tudíž se o jejich schopnostech spíše jen spekuluje. Jisté ale je, že systém S-500 (i jeho propagandistické uchopení) zapadá do snahy Ruska o opětovné vybojování pozice globální mocnosti.

Další zajímavé články si přečtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo zde

Týdeník Echo si můžete koupit zde