Zvítězili jste, politici!
Koncem června roku 363 byl při potyčce s Peršany smrtelně zraněn římský císař Julianus, který se do té doby pokoušel zlikvidovat křesťanství. Ještě než zemřel, vyhodil svou krev k nebesům se slovy: „Zvítězil jsi, Galilejský!“ Myslel tím Ježíše Krista, který z Galileje pocházel. Podobné zklamání jako Julianus před smrtí dnes zažívají ti, kteří se snažili třeba hlasem ve volbách omezit svévoli politiků a přinutit je efektivně vládnout ve prospěch většiny. Ke ztrátě nálady jim bohatě postačí, aby se podívali, kam dospěl příběh služebního zákona.
Pět parlamentních stran se dohodlo, že rozhodující slovo si ve správě státu zachovají ministři, kteří se budou moci i nadále podle své potřeby zbavit neposlušných úředníků.
Tento zásah do dosud poslední verze služebního zákona bude proveden nejhorším možným způsobem. Během tří týdnů vláda sepíše a sněmovna schválí komplexní pozměňovací návrh komplexního pozměňovacího návrhu zákona o státní službě z roku 2002. Až potom dostane veřejnost možnost rozklíčovat spleť paragrafů a zjistit, jak přesně straničtí politici zabetonovali svou moc. Může být ještě posílena, jak varuje zkušenost z roku 2011, kdy vznikala léková reforma rovněž jako komplexní pozměňovací návrh komplexního pozměňovacího návrhu. Reforma měla za cíl snížit cenu léků, farmaceutům se však podařilo do nepřehledného zákona dostat paragrafy, které u většiny léků úhrady zvýšily.
Zákon, podle kterého má stát fungovat v příštích desetiletích, tedy zatím k dispozici není, jisté je ovšem to, že se moc na ministerstvech rozdělí podobně jako magistrátech. Ministr bude rozhodovat o tom, kdo bude jeho státní tajemník, podobně jako může primátor měnit svého tajemníka. Tajemník pak bude řídit ministerstvo přesně podle záměrů svého ministra, pokud nebude chtít být vyhozen.
Posílení moci ministra
Pokus vybudovat politicky nezávislou státní správu se tedy zdejším reformátorům nezdařil podobně, jako před staletími neuspěl císař Julianus v boji proti křesťanům. Ze zpětného pohledu je pochopitelné, proč musel Julianus prohrát. Jediné povolené a navíc centralizované náboženství bylo užitečným nástrojem k uchování aspoň východní části rozpadající se Římské říše. Julianovy idealistické představy se nemohly prosadit, protože jeho předchůdci i nástupci si dobře uvědomovali, jak posílí svou moc, když se stanou pozemskými zástupci jediného Boha.
Stejně pragmaticky se nepochybně zachovají i současní demokratičtí politici. Bude posílena role nejvyššího úředníka na ministerstvu, který ponese odpovědnost za veškerou agendu. Bude však stoprocentně závislý na ministrovi, který bude bez jakékoli odpovědnosti o všem rozhodovat.
I bez zákona se dá předpovědět budoucí praxe při správě věcí veřejných. Vodítkem předpovědi mohou být kariéry úředníků, kteří se právě v poslední době dostávají do vrcholných funkcí. Favoritkou na post ministryně pro místní rozvoj se stala Klára Dostálová, dříve úřednice Královéhradeckého kraje, která se svým týmem dokázala připravit systém čerpání evropských dotací vycházející zcela mimořádně vstříc krajským politikům, především hejtmanům. Měli možnost přidělovat evropské dotace jen podle svého uvážení a úředníci se starali, aby to vypadalo, že rozhodují panely expertů podle přesných kritérií.
Nezávislost jako překážka
Před vrcholem stojí další úřednická kariéra. Prvním náměstkem ministra vnitra Milana Chovance se před týdnem stal Jiří Nováček, který na sebe upozornil už v roce 2007 jako člen dozorčí rady Českomoravské rozvojové a záruční banky, kam ho tehdy nominovalo ministerstvo průmyslu. Banka v té době rozdělovala evropské peníze podnikatelům tak neprůhledným způsobem, že si za to vysloužila dvoumiliardovou pokutu od Evropské komise. Zatím nejde vyloučit, že se pokuta o miliardu ještě zvětší. Připomenutí historie záruční banky přerušilo slibnou Nováčkovu kariéru na ministerstvu financí, kam počátkem roku nastoupil jako šéf kanceláře ministra. Po vyhazovu od Andreje Babiše nastoupil takřka okamžitě na vnitro a stal se favoritem na pozici budoucího šéfa státní správy, který by měl podle dohody o služebním zákonu sídlit právě na Chovancově ministerstvu.
Nováčkův profesní životopis připomíná další rozměr, který má podle zdejších zvyklostí práce úředníka. Funguje jako zprostředkovatel mezi ministrem a ekonomickými zájmovými skupinami, které po ministrovi žádají finanční či jinou podporu. Oba dva zmínění úředníci dokázali jménem svých politických šéfů zájmovým skupinám pomoci, a to se počítá. Z pohledu politiků se tyto schopnosti nedevalvují ani případnými sankcemi Evropské komise, protože peníze už došly na místo určení a pokuty zaplatí státní rozpočet.
Pokud tedy císař Julianus neměl šanci, aby zastavil vývoj k silnější centralizaci římské říše, stejně málo perspektivní se zdá snaha na odpolitizování státní správy. Nejde jen o to, že překáží dosavadnímu trendu, při kterém se ministři stávají prakticky nedotknutelnými vládci svých úřadů. Dostává se dokonce do rozporu s hlavním principem rozdělení moci v Česku, který předpokládá, že se na všem důležitém dohodnou politici s ekonomickými zájmovými skupinami. Není proto možné trpět úředníky, kteří by nehráli mezi těmito dvěma hlavními pilíři moci roli zprostředkovatelů, ale místo toho by byli nezávislí a dohlíželi, aby dohody mezi politiky a představiteli dílčích ekonomických zájmů neohrožovaly zájem celé veřejnosti.
