Krize už nikdy nebude, vzkazuje vláda
S jistotou trvalého ekonomického růstu navštěvují ministři a další prominenti ministra financí Andreje Babiše. Chtějí, aby jim přidal rozpočtové prostředky na příští rok, a on jim zpravidla stamiliony a miliardy slíbí.
Například ministr školství Marcel Chládek miliardy požaduje, aby mohl zvýšit platy učitelů o tři procenta. Na tom jistě není nic špatného. Prognózy slibují v příštím roce ekonomický růst ve výši tří procent, proč nezajistit, aby se na výnosech budoucí prosperity podíleli představitelé tak úctyhodného a společensky významného povolání. Přišel také ministr vnitra Milan Chovanec a ten chce platy policistů zvýšit dokonce o pět procent. I to je správně. Když se policistům nebo také jiným státním zaměstnancům zvýší mzdy ještě rychleji, než roste ekonomika, může to jen pomoci další prosperitě, protože policisté své peníze utratí a tím podpoří další růst.
Nakonec se u Babiše přihlásili výzkumníci, kteří si řekli o skoro desetiprocentní navýšení. Také v jejich případě má žádost smysl. V zemi vznikly za evropské peníze desítky nových vědeckých institutů, teď je však třeba najít české peníze na platy jejich budoucích zaměstnanců. Ještě se neví, na čem vlastně budou pracovat, ale investovat do výzkumu se vyplatí vždycky, protože výkony špičkových mozků se v budoucnosti přetaví do špičkových technologií. Na jejich prodeji pak třeba za deset let, ale docela jistě vydělá celá Česká republika. Miliardy na mzdy státních zaměstnanců jsou prostě investicí do budoucnosti.
Teoreticky by se mohl najít škarohlíd. Třeba by i připustil, že vyšší platy státních zaměstnanců na nějakou dobu mohou prospět a ekonomický růst podpořit. Pokud se ale pomůže těm neproduktivním, jako třeba některým policejním kancelářským silám, nevýkonným učitelům či vědcům, co nikdy nic nevyzkoumali, pak vyšší mzdové výdaje státu dopadnou obdobně jako každá jiná špatná investice, tedy zhoršenou finanční bilancí a nutnosti brát další úvěry.
I na to mají ministři odpověď. Všichni státní zaměstnanci neuvěřitelně trpěli, když jim platy snižoval přísný ministr financí Miroslav Kalousek. Každému ze sedmi set tisíců státních zaměstnanců se během pěti krizových let (2009-2013) snížila reálná mzda v průměru o 1,1 procenta. Letos sice mzdy rostou o dvě procenta a tím se výpadek vyrovná, vyvážit krušnou zkušenost minulých let ještě významnějším zvýšením v příštím roce je slušnost. Až se napraví historická nespravedlnost, bude možné rozlišovat, kde se státní investice opravdu vyplatí a kde je zbytečná.
Nezodpovězena zůstává jediná otázka. Když ministři hned po volbách zvyšují platy státních zaměstnanců o 3-5 procenta, kolik přidají těsně před volbami, až budou potřebovat jejich volební podporu? Prozatím lze spekulovat o tom, že napodobí vládu Miloše Zemana, která ve volebním roce 2002 zvýšila reálné mzdy o osm procent. Vzhledem k tomu, že krize v Česku už nikdy nebude, tak může stejný krok zopakovat bez jakéhokoli rozpočtového rizika i současný kabinet.
