Peckovačka ve výchovném ústavu
Dneska osobněji. Částečně pracuji ve výchovném ústavu a mívám i noční služby; jejich dílem je ranní dohled u snídaní. Když jsem na něj dnes dorazil se štosem novin, byl mi mladými čtenáři rozebrán. Utkvěla mi dvě jejich hodnocení: nad Mladou frontou Dnes „Čteš noviny, jo?“ – „Jo.“ – „A píšou něco zajímavýho?“ – „Nic moc.“ A nad dvoustránkovým rozhovorem v Lidových novinách: „Hele, to je Babiš, ne?“ – „Jo.“ – „A to tam má dvě takhle velký fotky? Ty sou na něj ňáký udělaný, ne?“
Onen rozhovor s Babišem na titulní straně listu anoncuje titulek „Dluh ČR nestoupne. Babiš slibuje, že skončí zadlužování“. Předvolební kampaň je zjevně v plném proudu, protože Právo kontruje: „Telička a jeho firma v době sporu o byty OKD inkasovali od Bakaly skoro 60 milionů“ a Mladá fronta Dnes: „Paroubkovu kampaň platí svědek proti mafii“. Jelikož ale předpokládám, že Babišův rozhovor bude hojně komentován jinými, pojďme v Lidových novinách jinam. Jako ve všech denících jsou i zde ždímána včerejší slova ministra obrany o nevhodnosti táboření spojeneckých vojsk NATO na našem území. Premiér, ve včerejších novinách ještě smířlivý, v průběhu úterka přitvrdil a „Stropnického si pozval na kobereček.“ Sobotka prý „od Stropnického, který má zkušenosti z diplomacie, očekával reálnější vyjádření. Věřím, že bude tato témata dopředu konzultovat.“ Takže peckovačka. Snad si premiér Lidovky dneska přečte, protože téže straně dominuje titulek „Lékem proti stresu v práci je pochvala“.
V názorech dnes Petr Zídek docela hezky „recenzuje“ volební eurolístky a Roman Joch se vrací k návštěvě Václava Klause na ruské ambasádě 9. května: „Postoje bývalého prezidenta nám mohou být téměř ukradeny, změna orientace Česka už ne. Václav Klaus je minulostí české politiky, podstatná je nyní její současnost a budoucnost.“ Líbí se mi přesná definice slov „téměř“ a „minulost“: Jochův článek spolu s doprovodnou koláží Klause a Putina zabírají celou stránku. Poslední odsud: evropský soudní dvůr rozhodl, že občané mají právo požadovat po Google – a tak zřejmě i dalších vyhledávačích – vymazat z výsledků vyhledávání citlivé soukromé údaje. (V případu rozsudku šlo o odstranění zmínek o uhrazeném dluhu na sociálním pojištění.) To je fajn rozhodnutí.
Právo vyjma Bakaly řeší, zda na Ukrajině opravdu existuje ruská menšina, totiž rozebírá premiérův výrok „vláda jednoznačně vyzývá ke skutečnému dialogu mezi zástupci ruské menšiny a ukrajinskou vládou v Kyjevě“. Vladimír Diviš, „autor se dlouhodobě zabývá Ruskem a Ukrajinou“, tvrdí: kdybychom „dnes provedli na celé Ukrajině demografický průzkum, kdo jakým jazykem nejčastěji v každodenní komunikaci hovoří, ruština by zvítězila“. Prý je to důsledek „postupné asimilace, dobrovolné a někdy i násilné“ a že je to „neoddiskutovatelný fakt, ukrajinská realita 21. století“. To je sice pravda, jenže Diviš vyvrací něco, co Sobotka neřekl. Dominantní jazyk nutně neurčuje národní cítění člověka – stačí se podívat do Německa na Lužické Srby.
Deník mě ještě zaujal obsáhlou zprávou „WC karty mají otevřít dveře toalet“. Není to sranda, nýbrž vážná informace pro pacienty ulcerózní kolitidy a Crohnovy choroby. K doprovodným znakům obou postižení patří časté a nenadálé průjmy, takže pohyb po městě se snadno promění v pekelnou bojovku, vím o tom své. Teď ta úleva: Díky práci sdružení Pacienti IBD pacienti dostanou kartu, usnadňující přístup na neveřejná WC. A má být spuštěna i online mapa veřejných toalet. Samé dobré zprávy.Včetně té, že autobusový terminál pro spoje z Mělníka a Neratovic radnice Praha 8 nechce zřizovat na Ládví. Coby místní obyvatel také nechci.
Hospodářské noviny, Aha!, Blesk dnes bez zářezu. Prapor nesou Haló noviny. Vojtěch Filip opět hlásá, že o případné přítomnosti vojsk NATO musí rozhodnout občané v obecném referendu. Pořád dokola tenhle nesmysl. A má dobrá základoškolská učitelka Marta Semelová kritizuje vládu po sto dnech hájení: „Sliby sociální demokracie před volbami byly o něčem jiném. Ale tak tomu už u sociální demokracie bývá.“ Tím je hotovo, protože dvě třetiny článku jsou pochvala ministrovi školství Marcelu Chládkovi: „Musím uznat, že je nejen velmi pracovitý, ale také konzultuje situaci ve školství a náměty na změny“, „byla jsem na pěkné řádce odborných seminářů, které pořádal“, „účastnila jsem se i konferencí, kam pozval učitele“, „sto dnů jeho řízení resortu bych nezatracovala“. Já jen, že rozhovor s Chládkem o jeho studiích na politické akademii Klementa Gottwalda vyšel teprve včera.
V MfD Jiří Paroubek příčetně zhodnotil své aktuální politické postavení – knihu psát „Momentálně ne. Nemám co nového napsat, musí být nějaké pokračování příběhu.“ – a pak rozhovor uťal po dotazech na své finanční zázemí. Některé věci se nemění.
