Tygři! Krysy! Vikingové!
Absence sněhu v předvánočních ulicích, borech a lučinách. Kompenzovat ji může snad jenom policií nalezený diář Romana Janouška, možnost alespoň implicitního sněžení v něm vnímám jako značnou.
O zmíněném policejním úlovku prozaického typu referují Lidové noviny. „Podle jednoho z pražských lobbistů nalezený dokument obsahuje informace o různých schůzkách a obchodních plánech. Z toho důvodu má řada lidí obavu, že zabavený zápisník na ně nasměruje policisty.“ Jinak deník věnuje dost velký prostor spekulaci, v níž figuruje Janouškova budoucnost a brněnská vězeňská psychiatrie, založená je na krátké pasáži z memoárů Petra Macha, devadesátkové persony a dávného majitele Sparty. Na mé neznalecké oko působí spíš jako příklad kuloárové latiny. Jinak: „Ještě než nastoupil do vězení, Janoušek tušil, že v jeho nejbližším okolí není něco v pořádku. V rozhovoru pro TV Barrandov prohlásil, že u sebe objevil ‚dvě krysy‘. ‚Těžce to nesu. Jména samozřejmě neřeknu, nechci je vyplašit. Krysy ještě nevědí, že jsou krysy, a myslí si, že jsou tygři,‘ prohlásil Janoušek na konci září.“ Čímž se dostáváme k titulce Práva, která čtenáře konfrontuje se sdělením, že „Podle jelenů, myší i včel leden přinese lyžařům radost“. Doufejme tedy, že ti jeleni nejsou ve skutečnosti syslové, kteří si o sobě myslí, že jsou jeleni, kteří si myslí, že leden přinese radost lyžařům, kteří ovšem ve skutečnosti jsou wrestleři v bahně, kteří toho přečetli trochu moc o Romanovi Janouškovi, který je i ve skutečnosti Romanem Janouškem, ačkoliv by možná občas byl rád někým jiným.
Teď ale k věci: „Důvodů k předpovědím, že se zima blíží, je podle klimatologa ze Šindelové Rudolfa Kovaříka několik. ‚Ti, co chodí krmit zvěř a mají uskladněné krmivo, zaznamenali, že jim kolem zásob začínají běhat myši. V úlech přestalo bzučení. Jelení a také černá zvěř sešla z hor do údolí, začínají se pohybovat kolem krmelců,‘ popisoval klimatolog. ‚Prostě vše nasvědčuje tomu, že jsme před startem zimy. Jako jsou běžci před závodem ve startovních blocích, tak je i v přírodě vše připraveno na nástup opravdové zimy,‘ přirovnal Kovařík.“ No tak jo. Zakleknu do bloků v myšlenkách na tu památnou zimu, která mi kdysi v roce raz dva přinesla několik týdnů uhelných prázdnin. Kdyby to tak šlo zopáknout. Šikly by se. Mimo jiné i kvůli periodicky se navracejícímu pocitu, že mi nějak přestává bzučet v úle. Ale to je asi jenom taková sezónní záležitost.
Hospodářské noviny jdou na věc historicko–filosoficky. Dekonstruují (fakt jsem napsal to slovo) „Mýtus bílých Vánoc“. „Už od poloviny 19. století žijí Středoevropané v představě, že ke Štědrému dni patří sníh. Statistiky ale dokazují, že z hlediska pravděpodobnosti by se jednalo spíše o jeden z vánočních zázraků. (...) Kolem tří svátečních dnů na konci adventu, kdy lidé ve shodě s Karlem Gottem sní o ‚Vánocích bílých‘, dochází pravidelně k oteplení. Odborníci mu říkají vánoční obleva. Nedá se na ni stoprocentně spolehnout jako na jakýkoli jiný klimatický jev, ale minimálně posledních 200 let nad bílými závějemi o Štědrém dnu jednoznačně vede. (...) Nadšené očekávání svátečních procházek v křupavých závějích krotí i lidová moudrost. Jedna z pranostik říká: Na Adama a Evu čekejte oblevu. Lidé ale více spoléhají na kulturní mýtus. ‚Je to takové sebenaplňující zklamání. Mýtus pomohli zakořenit lidé jako anglický spisovatel Charles Dickens nebo pro nás Josef Lada,‘ upomíná Václav Cílek na útěšlivé výjevy ze zasněžených kopců se sáňkujícími dětmi. (...) Na Prahu vyšly bílé Vánoce za posledních čtyřicet let devětkrát.“ Já nevím, když je ten sníh „jeden z vánočních zázraků“, tak devět zázraků na čtyřicet let mi přijde jako docela hodně zázraků. Žijeme v zázračném světě. Hurá!
Jinak nějaké ty provozní zprávy. Radnice Prahy 11 za časů bývalého starosty Dalibora Mlejnského podle Mladé fronty Dnes cosi nevýhodně prodala, velice nevýhodně. Policie u Mlejnského prý našla zlato a čtyři miliony korun. „Policisté pak ještě na jiném místě zajistili 25 milionů. Jestli je nalezené zlato součástí těchto 25 milionů, nechtějí vyšetřovatelé komentovat. Mlejnský na žádost o vyjádření neodpověděl. Záležitost nechtěl komentovat ani jeho obhájce Vlastimil Rampula.“ Vliv nejistoty ohledně toho, jsou-li jedny miliony podmnožinou druhých milionů, je v tomto ročním období zanedbatelný. Nicméně mě těší, že pan Rampula, jehož kariéra na státním zastupitelství byla tak krutě přerušena, pro sebe v tom našem zázračném světě našel adekvátní místo.
V Blesku zahřívák na srdíčko: „Lars Jorun Langoien (38) se jako vždy procházel okolo svého milovaného jezera, kde pravidelně plave, ale najednou uviděl kachničku v nesnázích. Jelikož měl na sobě plavky, neváhal a vrhl se pro ni! Nebohého opeřence uvězněného pod ledem pak okamžitě vytáhl na břeh. ‚Nehýbala se, tak jsem jí dal dýchání z úst do zobáku. Asi hledala pod ledem potravu a pak zapomněla, kde je otvor, kudy se tam dostala,‘ prozradil Viking se zlatým srdcem.“ Vyrážím stromkařit a kapřit. A přiznávám. Až tu rybu vytáhnou z kádě, až ji po hlavě vezmou palicí a hodí mi ji do tašky, umělé dýchání odkudkoli kamkoli jí dávat nebudu. Nejsem viking. Nejsem Lars. A Jorun? Ani náhodou.
