Ztracená španělská generace. 55 procent mladých nepracuje

Od roku 2008 se život mladých Španělů radikálně změnil. Země podlehla silné ekonomické krizi a s vysokým podílem jejich nezaměstnanosti se v rámci Evropské unie zařadila na druhé nejhorší místo hned po Řecku. Bez práce je zde v současnosti až 55 % mladých, téměř polovina lidí do 30 let žije stále se svými rodiči. Nezakládají rodiny, ztrácejí své sny, utíkají do zahraničí, píší Financial Times. 

Každý čtvrtý Španěl mezi 18 až 29 lety se podle FT navíc nijak nevzdělává, není v odborné přípravě nebo zaměstnání. Tedy „nedělá nic“. Práci nemá téměř 1,7 milionu mladých lidí do 30 let. Z toho 900 000 již úřady klasifikovaly jako dlouhodobě nezaměstnané.

Podle údajů statistického úřadu celková míra nezaměstnanosti ve Španělsku v posledních měsících roste. V současnosti se pohybuje kolem 26 %. Práci tak hledá skoro 6 milionů občanů.

Pro srovnání v České republice je nezaměstnanost zhruba 7,9 %. Mladí lidé tvoří zhruba 18 % z celkového počtu. Nezaměstnaných lidí do 25 let u nás nepřesahuje sto tisíc. Z unijních států se s největšími problémy potýká Řecko, práci zde nemá téměř 28 % obyvatel.

Podobně jako u nás, ucházejí se ve Španělsku na pracovních úřadech mladí lidé prakticky o cokoliv. Zatímco v České republice mají problém s uplatněním spíše absolventi humanitních a zemědělských oborů, kterým chybí praxe, ve Španělsku o práci obor příliš nerozhoduje. Práce není jak pro politology, tak dělníky nebo třeba zdravotní sestry. Čerstvě dospělí proto hledají cokoliv, aby se mohli osamostatnit a případně založit rodinu. Ani tu ale většinou sehnat nemohou. 

„Neznám nikoho, kdo by měl smlouvu na dobu neurčitou. Ani by mě nenapadlo v něco takového doufat.“

„Neznám nikoho, kdo by měl smlouvu na dobu neurčitou,“ řekla pro Financial Times Marta Alba, šestadvacetiletá zdravotní sestra, která praxi získala na dentální klinice. Po zrušení částečného úvazku ale práce sehnat nemůže. „Ani by mě nenapadlo v něco takového doufat,“ dodává.  

Na zdravotní škole, kde se Marta pět let připravovala na své příští povolání, studovalo společně s ní v jednom ročníku zhruba 100 spolužáků. Pouze dva ze všech absolventů však byli úspěšní a získali práci v oboru. Sedm z deseti jejích nejbližších přátel je také nezaměstnáno a povětšinou žijí se svými rodiči. Pokud někdo práci našel, tak pouze na dobu určitou, a to i tak ve velmi nejistých podmínkách a za málo peněz. Na nějaké zaměstnanecké výhody nemohou ani pomýšlet a doufat v pracovní smlouvu na neurčito už by nikoho z Martiných známých ani nenapadlo.

Před a Po

Ve Španělsku je velký rozdíl, zda jste se na pracovní trh dostali „před“ nebo naopak „po“ krizi. V roce 2008 zavládla v celé Evropě bankovní krize, která ve Španělsku postihla úplně všechny. Zadlužení, bankroty, nucené stěhování, ztráty milionů pracovních míst. 

Krize se nejvíce dotkla už tak chudých imigrantů, méně vzdělaných starších obyvatel nebo mladistvých studentů a čerstvých absolventů. Ti práci buď vůbec nezískají anebo z ní byli hned na začátku krize (díky smlouvě na dobu určitou) propuštěni. 

Mezi lety 2007 až 2011 se výrazně snížily počty mladých v sektoru služeb. Každý čtvrtý zde přišel o práci. V průmyslové oblasti ztratil pracovní místo dokonce každý druhý, nejčastěji ve věku 20 až 29 let. Ve stavebnictví byli propuštěni vždy dva ze tří lidí v podniku. Absolventi, kteří v tomto období teprve dostudovali a vstoupili na trh práce, nemají šanci téměř žádnou.

„Zároveň si mladý člověk zvyká na to, že nic nevlastní a nevydělává, zvyká si na malou podporu svých rodičů a tím se do budoucna snižuje i jeho motivace práci shánět.“ 

Ekonomové, kteří se věnují otázce dopadu španělské krize na mladou generaci, hovoří o tzv. „scarring effect“ (efektu zjizvení). Mladí lidé budou zkrátka trvale poznamenáni. Domnívají se, že pokud student po škole nemůže dlouho sehnat práci, snižuje ze svých nároků, ale i snů a představ. Zároveň si mladý člověk zvyká na to, že nic nevlastní a nevydělává, zvyká si na malou podporu svých rodičů, a tím se do budoucna snižuje i jeho motivace práci shánět. Studenti si mohou zvyknout „přežívat“ na státních podporách. 

Dále pokud jsou mladí lidé nuceni žít se svými rodiči, nemohou založit vlastní rodinu. Podíl mladých Španělů ve věku do 30 let, kteří žijí s rodiči, je nad 50 %. Mnozí žijí ještě z „kapesného“.  

Sociolog Alessandro Gentile, který vyučuje na univerzitě v Zaragoze, se obává, jak bude tato generace vypadat za deset let. „Opustit domov neznamená jen být nezávislý. Znamená to, že mladí jsou schopni přijmout jistou zodpovědnost a závazky. Takto si vychováváme pasivní generaci, která nebude schopna čelit rizikům a výzvám,“ tvrdí Gentile.