‚Evropa si dlouhodobě nechává diktovat politiku od arabských zemí‘

Masivní přesuny obyvatelstva sužují planetu celé lidské dějiny. A většinou s sebou nesou i nezanedbatelný aspekt: mění místo, odkud lidé odcházejí, stejně jako místo, kam přicházejí. Arabské země tak například po tisíce let obývaly silné židovské komunity. Dnes jsou v podstatě nevratnou minulostí. Svědkem této proměny se stal i zkušený izraelský diplomat Zvi Gabay, který do svých dvanácti let vyrůstal v Bagdádu. Pak musel s rodinou odejít do Izraele.

Vidíte i nějakou vinu Evropy na tom, co se děje na Blízkém východě?

Jistě, Evropa si dlouhodobě nechává diktovat politiku od některých arabských zemí. Ty k ovlivňování světa používají ropu. Evropa vždy následovala to, co si přáli Arabové. Někdejší izraelský ministr zahraničí Abba Eban si jednou postěžoval, že pokud by arabské země přišly do Valného shromáždění OSN s návrhem na rezoluci o tom, že Země je plochá a zploštil ji Izrael, sto padesát zemí by okamžitě hlasovalo pro návrh, a jen pár států by hlasovalo proti nebo se zdrželo. Tyto ropné země zatím přinesly hlavně zkázu, jednou je bude muset někdo zastavit. Když se podíváte na paláce, které si staví ropní magnáti v zemích Perského zálivu, najdete tam naprosto absurdní projevy luxusu. Jak dlouho se chystají žít? Přitom odmítají rozdělit bohatství tak, aby prospělo jejich vlastním lidem. Obyvatelé těchto zemí zůstávají po generace uvězněni ve stejných problémech, ve stejné mentalitě, stejných hospodářských potížích.

Je to také důvod, proč je v takovém rozvalu i Irák, vaše rodná země?

Nejenom. Důležitou úlohu hrálo rozhodnutí Britů a Francouzů rozdělit Blízký východ a vytvořit nové státy. Irák Britové složili ze tří komunit, arabských sunnitů, šíitů a Kurdů. A jako vládce jim dosadili monarchu ze Saúdské Arábie. Potvrzením, že to bylo špatné rozhodnutí, je to, co se v Iráku děje dnes. Velmi podobné je to i v Sýrii. Kromě toho se arabským zemím nepodařilo využít možností, které jim dala národní nezávislost v posledních desetiletích. Místo toho budovali velké armády a utlačovali menšiny. Svou roli hraje i to, že na mnoha místech určité komunity přežily jen proto, že byly ozbrojené, od Kurdů až po Maronity. Z používání síly se stalo pravidlo, lidé si na to zvykli.

Vidíte pro Irák nějaké řešení?

Potíž je, že státy jako Irák nebo Sýrie držely pohromadě, jen pokud jim vládl despota. Jakmile měli nějakou míru svobody, obrátili se proti sobě. Necítí se být dostatečně jako jeden národ, ten národ z nich udělal někdo jiný. Nedůvěřují si vzájemně, ale tak se nedá spravovat země. Musejí se naučit, jak spolu vyjít, jak vzájemně debatovat. Svět to ale nezajímá, lidé jsou už unavení. Světová média možná udělají hlavní článek z incidentu, při němž Izraelec ublíží Palestinci, ale tisíc mrtvých Syřanů nebo Iráčanů už nikoho nezaměstnává. Přitom Irák by mohl být krásné a bohaté místo. Mají dostatek skoro všeho – ropy, půdy, vody i slunce. Co jiného potřebujete? Umíte si představit, že by tohle všechno měla třeba Česká republika?

Celý rozhovor najdete v novém speciálu Týdeníku Echo 30 ROZHOVORŮ, který si můžete objednat zde.