Obrana europocentrismu. Nestyďme se bránit proti islámu

„Divil byste se, protože v tomto indickém rukopisu byste nalezl mnohé z vašich křesťanských názorů,“ napsal Voltaire nadšeně jednomu teologovi v záchvatu nadšení. Díky nově objevenému indickému rukopisu z prastarých dob, mohl konečně ukázat, že na Evropě není opravdu vůbec nic výjimečného. Kdepak bible a židé! Všechno vymysleli staří brahmíni, židé jen tajili, že to od nich opsali. Prosté náboženské pravdy znali před křesťany i čínští filozofové a navíc nepáchali žádné zločiny ve jménu víry, neměli papeže, ani nepodléhali fanatismu. Na celém světě přeci původně vládlo nejstarší náboženství – prostý theismus. Jen v Evropě se to všechno zkomplikovalo kvůli židům, křesťanství a církvi.

Voltaire zjistil, že i islám je lepší než křesťanství. Moudří muslimové si nekomplikují víru dogmatem Sv. Trojice, nemají zbytečné obřady, ani církve. I Voltairův literární hrdina nakonec odejde žít na Blízký východ, kde nakonec pozná jednoduchou pravdu díky moudré radě prostého derviše. Rovněž řada jeho voltairovských povídek a dialogů se odehrává na Blízkém východě, nebo v Číně, nebo v jihovýchodní Asii, kde pravdy zjevuje moudrý brahmín, nebo konfuciánský mudrc. Zkrátka všichni jsou moudřejší než Evropané.

Prastará indická véda - Ezour Veidam – jak jí říkal Voltaire, konečně dá Evropě hmatatelný důkaz. Vždyť vše, co se v ní píše, se tak podobá křesťanství, a při tom to napsali brahmíni dávno před biblí. A Voltaire se ve svém postřehu opravdu nemýlil. Prastarý indický rukopis, nejstarší kniha světa, skutečně obsahoval názory podobné křesťanství, protože to byl podvrh, který napsal jeden jezuitský misionář.

A podobně je to, dle mého názoru, s řadou případů dálněvýchodní moudrosti, které jsme importovali do Evropy, aby nahradily zatuchlé a příšerně racionální myšlenky evropského Západu. Ve 20. století pokrokoví Evropané nadšeně objevují buddhismus, ale neberou v potaz, že Buddhova výzva k oproštění od zbytečných potřeb zazněla už před tím z úst Jeana-Jacquesa Rousseau.

Dálněvýchodní přirozená medicína má své předchůdce v učení Paracelsa, Sincera Renata a dalších západních theosofů. Theismus, který francouzští osvícenci údajně viděli v islámu, byl ve skutečnosti jejich osvícenským theismem. S islámem neměl nic společného. Hovoříme-li o záhadných energiích, které pro nás objevili dálněvýchodní mudrci, používáme k jejich označení slovo řeckého původu.

Zkrátka nikdy se při přijímání neevropských myšlenek nezbavíme evropského kulturního dědictví. Ale proč bychom to taky dělali? Vždy z něj musíme vycházet. A pro praktické účely je lepší poznat nejdřív dobře kulturu, ze které vycházíme, než si namlouvat, že vycházím z čistých myšlenek neevropského původu. Vždyť výhodou takového přístupu je i fakt, že u domácí kultury známe i její stinné stránky, její nedostatky a zločiny.

Je falešné si namlouvat, že neevropské národy žádné stinné stránky, nedostatky a zločiny nemají a nepáchají. Vždyť novověká snaha o korektní přístup došla k tomu, že evropské země se stydí hájit svoje zájmy proti neevropským; jakákoliv kritika Evropy ze strany zemí Blízkého východu a Afriky se nekriticky bere jako pravda. Evropští pokrokoví intelektuálové nedokážou a ani nechtějí polemizovat s islámem; konzervativní intelektuálové v řadě zemí (třeba v Rakousku) zase bezradně stojí před otázkou, co mají učit imigranty, po kterých žádají, aby si osvojili „evropské hodnoty“.

Jistě, myšlenky náboženské tolerance a liberálního státu vznikly v Evropě. Jenže o náboženské toleranci po Voltairově tvrdíme, že ji vymysleli muslimové a za liberalismus se slušný evropský intelektuál stydí. Těžko najde Evropa svoje místo ve světě, když bude sama sebe popírat. Je dobré být trochu europocentrikem.