Vánoce s prezidentem a jeho tajnými

Existovala kdysi analytická disciplína zvaná kremlologie, patřila k ní schopnost nebo aspoň předstíraná schopnost číst mezi řádky prohlášení nejvyšších stranických orgánů, odhalovat skutečný význam toho dutě znějícího pajazyka, přičíst dalekosáhlý praktický význam formulačním nuancí typu „rozhodně nesouhlasíme“ versus „se vší rozhodností odmítáme“. Všechny totality povzbuzují takové zkoumání, znalci Severní Koreje jistě tráví mnoho času spekulacemi o tom, zda třeba změna v titulování nějakého papaláše, který se z „velice drahého vůdce“ stane pouhým „drahým vůdcem“ náhodou neznamená, že toho člověka příští týden popraví. Tahle soustředěnost na oficiální jazyk je jistým způsobem pochopitelná, režim, který udržuje pod důkladnou kontrolou obyvatelstvo, jistě taky má pod kontrolou svoje vlastní vyjadřování, v jeho oficiálním projevu není místo pro prvek náhody.

Z tohoto hlediska má současné Česko k totalitě skutečně daleko. Pokud by tu snad někdo chtěl zavést obor „hradologie“, jehož adepti by dokázali odhalit přesný význam volby slov ve vystoupeních hlavy státu, bude to mít hodně těžké. Spíš bych doporučil zkusit něco jiného. Ve vystoupeních Miloše Zemana je ten prvek náhody obsažený v míře dost značné, řeč běží, všelijak se točí, někdy je těžko říct odkud, kam a proč. Jeho slova nebývají pečlivě vybraná a zvážená. Kde se vzala? Slina je přinesla. Interpretovat nějak prezidentovu vánoční promluvu k národu proto může být značně ošidné. S určitou mírou jistoty se ale dá říct, že přinesla další signál sbližování mezi prezidentem a hnutím ANO, jmenovitě jeho předsedou Babišem. Ten o prezidentovi nedávno s převelikou úctou promluvil v interview pro Právo, Zeman mu zase v televizi pochválil EET a vůbec vládní ekonomickou politiku, Babiš a další zástupci ANO reagovali nadšenými hodnoceními, jako kdyby si ti dobří lidé na dálku posílali vzdušné polibky.

Kromě konce blbé nálady (pošlape-li ekonomika náležitě, budou naše úsměvy třeba až o tři procenta širší), imigrace a nedostatečné bojechtivosti mladých Syřanů, jak známo, došlo na na perličku ze „státně bezpečnostní“ oblasti. Prezident cítil o Vánocích potřebu občanstvu povyprávět o tom, jak mu představitel nějaké tajné služby popisoval způsob, jímž se vytvářela hesla na demonstraci stoupenců vstřícné politiky k imigraci. Jak „hradologicky“ vyložit tohle? Velmi, velmi těžko. Zemanův výklad není možné verifikovat, pochyby o jeho věrohodnosti je vždycky možné vyřídit tím, že vycházel z tajných materiálů. Těch možností je hodně, od té, že prezident popsal věci, jak se plus mínus staly (v tom případě mu ta mysteriózní tajná služba je jistě vděčná za spektakulární propíchnutí její operace), po tu, že se nejednalo o tajnou službu, ale o provozní vedoucí samoobsluhy a ne o transparenty, ale o prázdné krabice od banánů. Celkem s jistotou se dá říct jen to, že považuje řeči o fízlování politických odpůrců za vhodné téma pro vánoční proslov, atmosféra je hned tak nějak svátečnější a světlo svíček hřejivější, když jeden ví, že se tajní činí.

Čtěte také: Závidíme vám prezidenta. Německý ‚nekorektní‘ web velebí Zemana

Někteří pozorovatelé místní politiky prezidenta odmítají brát vážně jako skutečně relevantního politického hráče, člověk, který tak snadno šíří nejrůznější drby a tlachy, může být jen takový místní folklór, podstatné musí být jinde, tam, kde je skutečná moc – politická, ekonomická. Na Hradě se hraje jen taková fraška. Je to, myslím, hodně omezené vidění. I fraška může mít reálné a vážné dopady. Směšnost a hrůza sestry jsou, napsal kdysi český klasik. Je-li něco legrační, vůbec to neznamená, že je to taky neškodné.