Evropa stojí na rozcestí

Evropský projekt založený po dvou devastujících světových válkách znepřátelenými státy byl od počátku především mírovým projektem, i proto se první uzavřené smlouvy týkaly uhlí, oceli a jaderné energie. Země Evropské unie jsou dnes nejbohatší částí světa. Díky evropské integraci se nevedou již přes 70 let války, které byly nedílnou součástí historie Evropy v minulých stoletích.

Po desítkách let stojíme na dalším rozcestí. A i my jako Česká republika si musíme odpovědět na otázku, jakou cestou se má EU ubírat i na to, jaká má být při těchto jednáních pozice samotné České republiky.

Směrů vývoje je celá řada, avšak v tuto chvíli, ať se nám to líbí či nikoliv, se většina západních zemí přiklání k hlubší integraci. Na nás záleží, jak se k tomuto vývoji postavíme. Zda budeme v jádru, na periferii či dokonce EU opustíme. Jsem pevně přesvědčena, že si za tohoto stavu musíme položit otázku, co je v zájmu ČR a jejího budoucího vývoje. Co je pro nás lepší? Co je pro nás důležité? Dle mého názoru je pro nás zásadní, abychom byli zemí ekonomickou úspěšnou, bezpečnou a suverénní. Jak můžeme tyto cíle co lépe naplnit? Budeme-li v jádru evropské integrace s nejvyspělejšími státy Evropy, či budeme na periferii s Bulharskem a Rumunskem nebo se budeme snažit hájit své zájmy jako samostatný stát.

Česká republika je v rámci Evropy středně velkou zemí, ale z globálního hlediska je zemí malou. Proto pevně zastávám názor, že chceme-li být zemí bohatou, bezpečnou a suverénní a ve stávajících komplikovaných podmínkách obstát, a ne zemí upadající, která se dříve či později znovu stane v nějakém směru ruským satelitem, musíme usilovat o to, abychom byli součástí pevného jádra evropské integrace. To je v zájmu České republiky.