Zaorálek: Norské soudy nerozhodují v zájmu české krve

„Ať je opilá, špinavá, lhářka, mně je to úplně jedno, protože to je moje matka.“ Citát Jeana-Paula Sartra použil ministr zahraničí Lubomír Zaorálek nedávno ve sněmovně, když vysvětloval, proč tuzemská diplomacie podle něj nemůže pomoct české matce, které v Norsku před třemi lety úřady odebraly její děti na základě udání, jež se však nikdy nepotvrdilo.

Eva Michalaková se už tři roky marně soudí s norským úřadem na ochranu dětí o své dva syny. Češce žijící v Norsku byly její děti ve věku dva a půl a šest let odebrány kvůli podezření ze sexuálního zneužívání ze strany otce. To se ale nikdy neprokázalo.

„Norské úřady staví zájem dítěte nad zájem biologických rodičů. To je právě ten právní systém, který nejsme schopni změnit a ani do něj nějak moc vstupovat,“ prohlásil ministr zahraničí Zaorálek (ČSSD) v půlce května v odpovědi na interpelaci poslankyně Jitky Chalánkové (TOP 09). Ta se případu ujala poté, co si Eva Michalaková stěžovala na malou aktivitu české ambasády a Úřadu pro mezinárodní právní ochranu dětí České republiky v její kauze.

Čtěte dál: České matce vzaly norské úřady děti. Tři roky o ně marně bojuje

„Kdysi psal Jean-Paul Sartre ve svých přednáškách: 'Je to moje matka. Ať je opilá, špinavá, lhářka, mně je to úplně jedno, protože to je moje matka.‘ Tak stejně tak, protože tam máme někoho, kdo je české krve, tak soudy musí rozhodovat v jeho prospěch, ať udělal cokoliv. Takhle to také myslíte?“ pokračoval Zaorálek ve sněmovně. Ministr dodal, že Norsko není signatářem Haagské úmluvy o pravomoci orgánů ve věcech výkonu rodičovství, a proto se tamní úřady řídí v péči o děti jiných národností zákonem z roku 1922.

Aby to bylo oběma stranám nepříjemné

Také tři další ministři – spravedlnosti, práce a sociálních věcí a pro lidská práva –  postupně odpověděli, že nemohou zasahovat do rozhodování nezávislých norských soudů. Zaorálek pouze přislíbil, že pozve norského velvyslance k jednání s ředitelkou příslušného odboru ministerstva.

Otec Evy Michalakové Jiří Pavelka požádal o pomoc také prezidentskou kancelář. Ta mu odpověděla, že matka svá práva může hájit „jen osobně nebo prostřednictvím svých právních zástupců“ a dodala, že v „odůvodněném“ případě je možné o případu jednat diplomatickou cestou.
 
„Případ si hlídám. Vím, že norský velvyslanec na ministerstvu už byl a opakoval, že norský stát nemůže ovlivňovat tamní soudy,“ říká ředitel zahraničního odboru prezidentské kanceláře Hynek Kmoníček. Podle něj se ovšem kancelář ani prezident Miloš Zeman v případě angažovat nechystají. „Kdyby se řešila práva norských rodičů, kterým by byly odebrány děti v České republice, dávali bychom druhé straně stejné odpovědi,“ tvrdí diplomat.

Podle Kmoníčka je ale možné kauzu zařadit na pořad diplomatických jednání ministerstva zahraničí. „A to  tak často, aby to bylo oběma stranám nepříjemné. Jistě nikdo nebude chtít, aby se případ při česko-norských jednáních stále připomínal,“ říká Kmoníček a dodává, že český stát by matce dětí mohl například poskytnout právní pomoc.

Čtěte dál: Stydím se, že jsem Nor. Psycholog o případu odebraných českých dětí