Hitler, Peroutka a cenzura. Zeman dál blufuje

Ještě jednou a teď vážně. Miloš Zeman říká: „Článek s titulkem Hitler je gentleman je, protože jsem ho četl na vlastní oči. A to, že se ho dosud nepodařilo najít, má jedno jediné vysvětlení: jeho články byly během První republiky cenzurovány. No, takže zřejmě jsem ten článek četl v prvním necenzurovaném vydání Přítomnosti.“

Nechejme stranou, kde Miloš Zeman četl necenzurovanou Přítomnost, a podívejme se do té cenzurované. Mám doma svázané ročníky Přítomnosti, tedy vydání, které přišlo předplatitelům. Samozřejmě je po cenzuře. V této peroutkovské šlamastice jde o roky 1936-1939, tedy období první a druhé republiky a začátku Protektorátu. Za první a druhé republiky existovala cenzura, která se řídila zákony na ochranu republiky a zakazovala například hanobit státní symboly, prezidenta atd. Také zakazovala napadat zahraniční politiku státu, a v tomto bodě se právě Přítomnost dostávala do konfliktu s mocí. Naše zahraniční politika v roce 1938 prosazovala přístup nedráždit zbytečně, což se novinám zhusta dařilo, a tak cenzura zasahovala. Po březnu 1939 přišel jiný druh cenzury, tzv. předběžná, takže už se v novinách nenacházela bílá místa, ale text, který cenzura nepustila, musel být nahrazen jiným. Zdánlivě tak cenzura za Protektorátu z novin mizí, což je ale jen optický klam.

A teď tedy čísla.

Podíváme-li se na ročníky 1936-1939, zjistíme, že v letech 1936 a 1937 nezůstalo po prvorepublikové cenzuře na stránkách Přítomnosti ani jedno bílé místo. Žádný text nebyl zabaven.

V roce 1938 došlo k prvnímu zásahu, stalo se tak 16. března a šlo o už kdysi v této cause probíraný článek Ferdinanda Peroutky Anschluss ce n‘est pas la guerre. V něm žádná fascinace nacismem není, naopak tu je varování před podceňováním Hitlera jako nebezpečného soupeře, který si v evropské politice dělá v zásadě, co se mu zamane.

Před Mnichodem 1938 pak cenzura zasáhla ještě v jednom Peroutkově článku (ovšem necenzurovala titulek) a po září 1938 také ještě jednou. Po vzniku Protektorátu už, jak výše řečeno, cenzura na stránkách Přítomnosti není patrná, protože texty byly schalovány předem a tedy do tisku vůbec nešly. Celkem tedy cenzura v letech 1936-1939 zasáhla proti Peroutkovi jmenovitě ve třech jeho textech, přičemž titulek zabavila jen jeden a Hitler je gentleman to nebylo.

Pokud vezmeme cenzuru v Přítomnosti jako takovou, zabavila včetně Peroutkových textů, před Mnichovem (tedy ta prvorepubliková cenzura, jak o ní mluví Miloš Zeman) pasáže v celkem šesti článcích a po Mnichovu v dalších devíti. Celkem tedy zasahovala cenzura v Přítomnosti patnáctkát. Nejvíce byly cenzurovány texty komunistky a levicové intelektuálky Mileny Jesenské, která pak zahynula v koncentračním táboře. Ale také texty z KSČ vyloučeného komunisty Stanislava Budína (vyloučen byl za to, že požadoval, aby komunisté už od roku 36 bojovali proti nacismu, zatímco Kominterna a Stalin zastávali postoj – ať Hitler zahubí buržoazní demokracie, pak přijde naše revoluce) a také třeba text sociálního demokrata Rudolfa Bechyněho. Bude Hrad také tvrdit, že cenzura asi měla důvod cenzurovat tyto lidi, protože byli fascinováni nacismem?

Co z toho plyne? Peroutkovi byl za celou tu dobu cenzurován jen jeden titulek a není to článek Hitler je gentleman. To Hrad už zjistil. Výrok Miloše Zemana, který evokuje dojem, že je více takových textů, je čirý bluf.