1 Jak chytat dezinformační weby

Kdo šíří lži a nenávist?

Témata: , ,

Když se politikům nelíbí nějaká zpráva, často se uchylují k výroku, že jde o dezinformaci. Brání se tak mediálnímu obrazu, který jim nesedí, chtěli by vypadat lépe. V poslední době tady máme nové populární téma, na něž zvlášť hlasitě upozorňují některé nevládní organizace, a tím je boj proti tzv. dezinformačním serverům. Je to nové téma, i když se starým obsahem. Dezinformace a propaganda jsou stejně staré jako jakýkoliv mocenský boj a vždy byly jeho součástí.

Jak se ale definuje dezinformační web? Je to ten, který je tzv. proruský a podporuje Putinovu politiku, atakuje základy Evropské unie? Nebo také ty všechny, jež nekriticky přebíraly zprávy amerických médií o schůzkách Trumpova právníka v Praze, aby se za pár dní ukázalo, že to nebyly fake news, ale nesmysly?

Patří mezi dezinformační servery také ty, které píšou o UFO, léčbě rakoviny pomocí odvaru z mateřídoušky nebo které dávají 10 zaručených rad, jak přivést partnerku k orgasmu? Jaký je rozdíl mezi dezinformačními servery s politickým zaměřením, spikleneckými a různými léčitelskými, které svými radami mohou ohrozit zdraví čtenáře?

Nenapadlo by mě popírat existenci internetových serverů, jež přinášejí cíleně zkreslené informace, které třeba vyhovují ruské zahraniční politice. Ale nebezpečné nejsou jen ony. Pro kvalitu diskuse a řekněme i pro osvětu, když tedy předpokládáme negramotnost jisté části obyvatel, by stálo za to pracovat s nějakou fundovanou datovou analýzou.

O něco se pokusila organizace Evropské hodnoty, která ale jen zkompilovala již publikované informace a svůj materiál o identifikaci tzv. dezinformačních severů sestavila z obecných frází, jež lze najít v každé příručce pro začínající novináře. A paradoxně medializací těchto informací udělala pro marketing a zvýšení povědomí o těchto serverech více, než kdyby o nich mlčela.

Prospěšnější než publikování jakéhosi vágního soupisu podezřelých serverů by bylo, kdyby se objevila datová analýza, jež by přinesla relevantní data o návštěvnosti, počtu čtenářů a reálném vlivu tzv. podezřelých serverů. Zároveň je nutné definovat, jaký server lze považovat za podezřelý, nebo dokonce, a to bylo nejlepší, jaký se pohybuje za hranou zákona. Určit hranici, kdy ještě jde o ústavou zaručené právo na svobodné vyjadřování – a kdy už jde o pomluvu nebo šíření poplašné zprávy.

Tu první část, datovou analýzu, by zcela jistě hravě zvládla mediální skupina Seznam. Ta patří k nejsilnějším hráčům na trhu, disponuje obrovským množstvím dat a určitě by tímto krokem přispěla k objasnění tématu více, než když odstřihne určitý počet serverů od svého inzertního systému. Možná jim zasadí citelnou finanční ránu – na to by odpověděla právě ona datová analýza –, to ale nepředpokládám, protože pokud by provoz těchto serverů byl akcí jiných nepřátelských mocností, nebudou závislé jen na programatické reklamě ze Seznamu.

Šíření dezinformací, raději používám nepravdivých, klamavých, pomlouvačných zpráv, které jsou postižitelné i současným právem, je kvantitativně větší, než bylo za éry knihtisku. Vzpomeňme, že ještě v devadesátých letech beztrestně vycházel deník Špígl, čtrnáctideník Hrom, dodnes jsou publikovány Haló noviny. Dnešní digitální éra ale dává stejnou možnost nejen dezinformace šířit, ale i popírat. Počet témat, která nebudou vyhovovat, může totiž výrazným způsobem růst a nemusí zůstat jen u těch, na nichž se dnes shodneme.

V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.

/
vydavatel a šéfredaktor

Vystudoval literární vědu na FPF Slezské univerzity v Opavě a masovou komunikaci na FSV UK v Praze. Začínal v regionálním tisku jako kulturní redaktor, od začátku studií v Praze (1994) pracoval jako redaktor Lidových novin. Na jaře roku 1996 nastoupil jako politický reportér do televize Nova. Po dvou letech z televize odchází do vydavatelství Stratosféra, aby založil a vedl svůj první časopisecký projekt, titul Spy. Časopis, který byl koncipován jako politický tabloid, opouští po necelém roce. Pracuje opět pro televizi Nova a v polovině roku 1999 je jmenován ředitelem tisku a PR TV Nova. V červnu 2000 se stává šéfredaktorem časopisu Týden. Za jeho působení se zvedl prodaný náklad časopisu Týden trojnásobně (z 16 200 v roce 2000 na 57 800 v roce 2003), Týden získává ocenění Časopis roku. V roce 2002 zakládá časopis Instinkt a stává se mediálním ředitelem vydavatelství Mediacop. Časopis Instinkt po roce úspěšného vydávání získává ocenění Hvězda roku. Z vydavatelství Mediacop odchází v lednu 2009 do představenstva mediální skupiny MAFRA, kde byl tři roky zodpovědný internetové aktivity skupiny a deník Lidové noviny, jehož byl zároveň šéfredaktorem. V polovině listopadu 2013 z Mafry odchází. Počátkem roku 2014 zakládá vydavatelství Echo Media a.s., která vydává internetový deník Echo24.cz.

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.