Kam se ztratilo 200 tisíc migrantů
Týdeník Echo
NOVÉ
Německý úředník je ztělesněním neotřesitelného řádu a nezbytným předpokladem moderní občanské společnosti. Na této maximě postavil teorii státu před nějakými sto lety sociolog Max Weber. Přesto loni zažila německá byrokracie historický kolaps, ze kterého se nevzpamatovala dodnes. Selhání okamžitě připomene stručná otázka: „Kolik migrantů dorazilo v roce 2015 do Německa?“
Obvyklá odpověď zní, že asi milion a že letos k tomu přibylo ještě čtvrt milionu. Nápadná neurčitost údajů umožňuje vytvořit obraz země, která ztratila kontrolu nad svými hranicemi, a již tedy neodvratně zaplaví hordy nájezdníků z východu, jako se to svého času stalo římské říši.
Německé byrokracii se musí nechat, že postupně upřesňuje své databáze a do značné míry dokáže rekonstruovat příběh, jak proud běženců zasáhl Německo a proč při tom sama selhala. Tyto zkušenosti se mohou hodit, pokud turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan napřesrok pustí do Evropy druhou uprchlickou vlnu.
Prvotní hřích
Veřejnost i úřady mohou při hodnocení uprchlické vlny vycházet z toho, že se v loňském roce otevřených hranic registrovalo v přijímacích centrech 1,092 milionu cizinců, kteří chtěli požádat o azyl. Letos jich za deset měsíců bylo 290 tisíc. Zdrojem jsou ovšem záznamy v tzv. easy-systému, který neposkytuje důvěryhodné údaje, protože pouze pětina příchozích se prokázala nějakým dokladem totožnosti. Dnes už úřady využívají k identifikaci příchozích biometrické prvky.
Registrace v easy-systému automaticky neznamená, že příchozí požádal o azyl. Úřady migranta při vstupu do země zapíšou, pak ho ovšem pošlou do „zařízení prvního příjmu“, jež spravují spolkové země. Teprve když se tam zabydlí a naučí trochu německy, může vyplnit žádost o azyl. Přechodné období trvá několik měsíců, jak dokládají statistiky o podaných žádostech. Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky (BAMF) loni přijal jen 477 tisíc žádostí. Letos k nim do konce října přibylo 694 tisíc podání.
Z uvedených čísel vyplývá, v čem tkví největší selhání německé byrokracie. Do země ve dvou letech přišlo skoro 1,4 milionu cizinců s odůvodněním, že budou žádat o azyl. Skutečně o něj však požádalo o 220 tisíc lidí méně. Úřady včetně ministra vnitra Thomase de Maizièreho spekulují, že někteří lidé se v easy-systému registrovali vícekrát, aby měli větší šanci na přijetí, vícekrát pobírali sociální dávky, případně se po první registraci vypravili s provizorními doklady dál do Skandinávie nebo Velké Británie. Tyto úvahy pouze zakrývají prvotní hřích, který znevěrohodnil celou německou byrokracii. Prostě nevíme, kam se vydali ti lidé, kteří loni v létě a na podzim překročili hranice.
Mnozí úředníci si toho byli vědomi od začátku. Největší policejní autorita v uprchlické otázce, šéf policie z Braunschweigu Ulf Küch okamžitě protestoval proti praxi, že migranti bez dokladů dostali v registrační kanceláři třeba na mnichovském nádraží nějaké papíry a pak byli bez dozoru odesláni na přijímací stanici třeba do Dolního Saska.
