Privatizace nemocnic? Šest let určitě ne, tvrdí Babišův společník v podnikání
Týdeník Echo
ROZHOVOR
Zdravotnictví v současné podobě je neudržitelné, a pokud nedojde k zásadnímu převratu, čeká ho cesta do nezvladatelných dluhů. Tvrdí to Andrej Babiš, který tím oznámil svůj zájem vstoupit do resortu, jímž ročně projde čtvrt bilionu z veřejných zdrojů. Otevřít Babišovi cestu do zdravotního sektoru je už třetím rokem úkol pro investičního manažera Jozefa Janova, který zatím pro druhého nejbohatšího Čecha nakoupil síť klinik na umělé oplodnění FutureLife a dvě velké polikliniky.
Babiš slovenskému finančníkovi věří a nechává mu volnou ruku ve společné firmě Hartenberg Holding. Tato společnost s ručením omezeným funguje jako fond, do nějž Babiš vložil pět miliard korun, přitom prý do jeho chodu nezasahuje a vyhradil si jenom právo veta u velkých investic. Babiš a Janov se shodnou, že české zdravotnictví je třeba změnit, mimo jiné i z toho důvodu, aby se zvětšil prostor pro soukromé firmy. Janov však ve svých návrzích, jak zasáhnout do zaběhnutého systému, volí mnohem opatrnější rétoriku než jeho partner.
Zdravotní péče je dostupná v nejvyšší evropské kvalitě, přesto si na zdravotnictví stěžujeme. V čem je tedy problém?
Ve statistice Health Consumer Powerhouse od profesora Arneho Björnberga, která mi připadá nejobjektivnější, skončilo Česko třinácté z třiceti pěti evropských zemí. Není to vrchol, ale není to špatné. Vypadá to, že systém není špatně nastavený, ale samozřejmě je ho třeba nějak obnovit. V Česku i na Slovensku byl nastaven před pětadvaceti lety a to znamená, že dominuje lůžková péče. V přepočtu lůžek na obyvatele patří obě země v Evropě do TOP 5. Dnes se prosazuje jiný trend: poskytnout specializovanou léčbu nejlepšího odborníka. Zároveň se některé choroby, které se dříve řešily chirurgickým zákrokem a čtrnácti dny na lůžku, zvládnou jednodenní chirurgií nebo pomocí léků. Například bolestivou biopsii jater je dnes možné nahradit neinvazivním FibroScanem. Zdá se mi, že žádný z ministrů zdravotnictví na ty změny dosud nereagoval. Ani současná vláda nedělá nic z těch zásadnějších věcí.
A musí se něco měnit?
Když se setkávám s lékaři, zvláště s těmi, kteří byli venku a pracovali v Německu, Holandsku a v Británii, i oni říkají, že je možná lepší do systému nesahat a nechat jej, ať se zreguluje sám zevnitř. Pak bude pokračovat to, co se v Česku už děje. V regionálních nemocnicích, kde bylo na začátku deset oddělení, zůstává chirurgie, interna a nějaké ambulance. Všichni se stěžují, že v každém městě nemají co dříve. A zůstává otázkou, co je vlastně správné, protože reforma nikdy nebyla. Jako největší problém vidím zejména vztah k pacientovi. Před dvaceti lety bylo svaté všechno, cokoli doktor řekl. Podle celosvětových statistik je přitom pětaosmdesát procent diagnóz správně a patnáct špatně. To znamená, že i doktor se někdy mýlí. Teď lidé surfují na internetu a za malé peníze žádají telefonicky druhý názor. Většinou je ten druhý doktor odjinud, poskytne jiný názor – a vy jako pacient se začnete rozhodovat, pochybovat, začnete být nespokojený. Pacient si také uvědomuje, že má víc práv, sleduje doktora House a vidí, že ve světě to funguje nějak jinak. A samozřejmě, každý chce tu nejlepší, nejrychlejší péči a ideálně být léčen přímo primářem osobně.
Je ale možné si vůbec reformu představit? I ministři vědí, že je třeba omezit počet nemocnic. Veřejně to ale neřeknou a počkají, až se třeba nemocnice ve Frýdlantě zavře sama.
A to je špatně. Vzniká nejistota u pacienta i lékaře. Představte si, že ředitel okresní nemocnice třeba v Městci Králové přijde o smlouvu na chirurgii. Ta nemocnice nějak ekonomicky fungovala, některá oddělení vydělávají, jiná jsou ve ztrátě a další jsou na nule. Celkově to ale nějak vyšlo. Když jim při nějaké skladbě doktorů a pacientů zavřou jeden obor, postihne to celou nemocnici, která skončí ve ztrátě. Nikdo to neplánoval, nikdo nečekal, do některých budov se investovalo, a teď nejsou potřeba.
Reforma by se měla inspirovat zeměmi, kde to funguje. Měla by se určit páteřní síť, vedle toho regionální nemocnice a potom specializované ordinace a kliniky. Ale je to politicky tak senzitivní věc, že si to teď nedovolí nikdo. Každá krajská i národní koalice je slepenec tří, čtyř nebo ještě více stran a tam ty názory se liší. Proto nevidím v nejbližších šesti letech možnost cokoli změnit.
