Česká média v sevření oligarchů. Hrozba demokracie
Týdeník Echo
ANALÝZA
2
Také zdejší demokracii ohrožují autoritáři, přitom originálním způsobem. V Česku neboří křehký demokratický systém výbojný nacionalismus, agresivní sousedé, populističtí politici ani všemocní mafiáni. Hlavním nástrojem k návratu vlády silné ruky jsou média, přesněji likvidace jejich nezávislosti, bez níž demokracie nemůže fungovat. Právě o tom bude prvního června rokovat Evropský parlament.
„Jsem velmi zklamaná z českých kolegů, protože předstírají, že nevidí tu podstatu,“ prohlásila v rozhovoru pro on-line deník Echo24 Ingeborg Grässleová, poslankyně z Evropské lidové strany. Reagovala na protesty českých lidovců, že Evropský parlament projedná „riziko politického zneužití médií v České republice“. Stejně jako čeští europoslanci se k nápadu jednat o médiích postavila většina tuzemských novinářů, podivil se politolog z Vysoké školy ekonomické Karel B. Müller. „Česká média dokola opakují vyjádření českých europoslanců k plánovanému projednávání místo toho, aby se zeptali německých europoslanců ze strany lidové, proč vlastně tento návrh iniciovali,“ napsal v blogu na webu iHNed.cz.
Už jenom tyto reakce signalizují, že se děje něco neobvyklého. Když sami novináři nechtějí mluvit o tom, že je ohrožena jejich nezávislost, a když politici riziko potvrzují pouze s podmínkou, že nejde o nic vážného, co by oni sami nedokázali vyřešit, pak to s nezávislostí médií opravdu může jít z kopce. Nezávislá žurnalistika patří k předpokladům demokratického systému. Češi mají k zastupitelské demokracii vlažný vztah a skoro dvě třetiny z nich doporučují vládu silné ruky. Nezájem veřejnosti o otázku, do jaké míry se média podřizují ekonomickým a politickým zájmům svých vlastníků, je zase dokladem toho, že není jasná ani klíčová role, jakou v demokratickém mechanismu hrají novináři.
Neobvyklost poměrů bývá obvykle ilustrována tím, jak své vlastnické pozice v médiích posilují silné finanční skupiny v čele s Agrofertem Andreje Babiše, který právě médií využil, aby se stal nejvlivnějším politikem. To nezní jako objev, když nástup miliardářů monitorují i mezinárodní organizace typu Reportérů bez hranic, které zpravidla poměry v postkomunistických zemích nechápou. Přesto v nedávno publikované výroční zprávě za rok 2016 shrnuli reportéři tuzemské poměry krátkou poznámkou s titulkem „Oligarchové na vzestupu“, kde zdůrazňují, že „koncentrace vlastnictví médií dosáhla kritických úrovní“. Skutečné drama se skrývá v tom, jak rychle oligarchové posilují a co všechno už ovládli. Tak vzniká nový mediální prostor, který se značně liší od toho, jenž byl v prvním desetiletí po listopadové revoluci vytvořen entuziasmem zdejších žurnalistů a investicemi ze západní Evropy.
Dobrodružství pěti oligarchů
V posledním desetiletí vzniklo v Česku pět mediálních domů, které průběžně posilovaly. Prvním z nich byla v roce 2008 Economia Zdeňka Bakaly. Její hlavní část Bakala koupil od německého vydavatele a v roce 2013 ji rozšířil o druhý největší internetový portál Centrum.cz. Inspiroval majitele největší mediální agentury Jaromíra Soukupa, který před šesti lety převzal od Sebastiana Pawlowského zpravodajský časopis Týden a v následujícím roce přidal pod značku Empresa televizi Barrandov i bulvární týdeník Sedmička. Těžké váhy nastoupily po roce 2013. Ještě před parlamentními volbami koupil Babiš od německého vydavatele Mafru včetně dvou deníků a dvou zpravodajských serverů, k tomu přidal nejposlouchanější rádio a hudební televizi. O rok později vytvořili Daniel Křetínský a Patrik Tkáč Czech News Center, jehož základem se staly zdejší aktivity švýcarského koncernu Ringier, kde vlajkovou loď tvořily bulvární Blesk a Aha! se Sportem. Jako poslední se přidala Penta, která rovněž od Němců pořídila vydavatelství Vltava Labe Press s regionálními Deníky a několika tzv. společenskými časopisy.
Tento výčet není nudný pouze z toho důvodu, že v obrysech popisuje, jak úzká skupina podnikatelů ovládla skoro všechno, co je v českém mediálním světě významné. Economia, Empresa, Mafra, Czech Press Center a Vltava Labe Press jsou ti, kdo určují veřejnou debatu. Ze sedmi deníků nepatří pod pět nových koncernů jen Právo s necelou desetinou trhu, zato tam patří oba bezplatné deníky Metro a E15. Mezi sedmi nejčtenějšími zpravodajskými týdeníky není pod kontrolou skupiny jenom Euro s podílem necelých pěti procent na trhu, jehož majitel uvádí jako sídlo americký stát Oregon. Pět oligarchů neovládá mezi dvaceti nejnavštěvovanějšími zpravodajskými portály na internetu pouze pět (Seznam s Novinkami, Parlamentní listy senátora Ivo Valenty, Eurozprávy, Echo24 a Euro). Z velkých zpravodajských médií zůstaly stranou pouze veřejnoprávní televize i rozhlas a zvláště portál Seznam, pozoruhodný tím, že má větší návštěvnost než ostatní zpravodajské weby dohromady.
Pěti mediálním magnátům se říká oligarchové, protože podle východoevropského modelu spojují ekonomickou sílu s politickým vlivem. Obvykle se neoznačují za kartel, i když v jednom důležitém ohledu si život navzájem nekomplikují. Když jakékoli noviny hájí podnikatelské zájmy svého vydavatele, mohou se spolehnout, že jim to konkurence nebude vyčítat. Zkušenost ukazuje, že pokud se jeden z vydavatelů dostane do potíží, může počítat s mírným zacházením ode všech novin. Mediální prostor má být otevřeným fórem pro všechny informace i názory, potichu se však podřídil ekonomickým zájmům několika koncernů či holdingů. Nebezpečím pro demokracii se stal tento systém ve chvíli, kdy nejsilnější z oligarchů, Babiš, vstoupil otevřeně do politiky. Model tolerance mezi pěti nejsilnějšími holdingy se rázem rozšířil.
