Vášnivého ornitologa ve 28 letech popravili komunisté

Osmadvacetiletý Veleslav Wahl byl student práv a vášnivý ornitolog, jeho další kariéru v oblasti zoologie však překazili komunisté, když ho po vykonstruovaném procesu v roce 1950 popravili za účast v protikomunistickém odboji. Jeho otce, strýce a tchána přitom již o několik let dříve popravili nacisté. Na památku Wahla byla v úterý v rámci projektu Poslední adresa umístěna pamětní tabulka na zdi nynějšího švédského velvyslanectví, kde rodina žila.

„Zde žil Veleslav Wahl, student a ornitolog. Narodil se 15. 5. 1922. Zatčen 7. 9. 1949. Popraven 16. 6. 1950,“ stojí na pamětní tabulce, která od úterý zdobí budovu švédského velvyslanectví v Praze. Mladý student Veleslav Wahl původně plánoval pokračovat v doktorském studiu zoologie a botaniky, dokonce je autorem publikace Pražské ptactvo. Ještě během studií se v roce 1939 začal se svým otcem a strýcem účastnit protinacistického odboje a nepřestal s tím ani poté, co byli oba příbuzní za heydrichiády popraveni. 

Wahl se účastnil Pražského povstání a krátce byl i členem České národní rady za sociální demokracii. Po únorovém převratu v roce 1948 se připojil k ilegální protikomunistické skupině majora Jaromíra Nechanského, se kterým byli blízcí přátelé. Oba byli v roce 1949 spolu s dalším spolupracovníky zatčeni. Ve vykonstruovaném procesu padly dva rozsudky smrti, jeden trest doživotního vězení, který dostal další Wahlův přítel Miloš Šprysl. Wahl a Nechanský byli popraveni v červnu 1950. Veleslavu Wahlovi bylo 28 let. „Wahl byl neuvěřitelně čestný, čistý a křehký člověk,“ popsal mladého muže historik Igor Lukeš.

Dům, ve kterém Wahl žil, postavil jeho tchán Josef Růžička, který za války zachránil stovky židovských rodin. Byl honorárním konzulem Panamy a mezi lety 1938 a 1939 vydal stovky víz k vycestování z protektorátu. Sám v roce 1942 zemřel v koncentračním táboře v Mauthausenu. Jeho památku připomíná Kámen zmizelých, který je zasazen v dlažbě před budovou, ve kterém nyní sídlí švédské velvyslanectví. Tyto kameny, kterým se říká Stolperstein, po celé Evropě připomínají oběti nacismu.

„Pro nás, kteří máme tu čest v budově dnes pracovat a dokonce žít, je velmi důležité si tato jména neustále připomínat. Každý den nám ukazují, že bychom si měli vážit toho, co máme. Ty tabulky nám připomínají, že ta svoboda, kterou považujeme za samozřejmou, byla kdysi dvěma obyvatelům tohoto domu, Veleslavu Wahlovi a Josefu Růžičkovi, tvrdě odepřena,“ řekla švédská velvyslankyně Viktoria Li při odhalení Wahlovy tabulky. Organizátoři projektu Poslední adresa schválně vybrali méně známé oběti komunismu, aby upozornili na jednotlivé zapomenuté osudy. 

Projekt odstartovali Rusové

Projekt Poslední adresa má původ v Rusku, kde jej odstartoval novinář Sergej Parchomenko ve spolupráci s nevládní organizací Memorial. Stovky tabulek v Moskvě a Petrohradě připomínají oběti sovětského režimu, svoji tabulku mají v Rusku i někteří Češi. Parchomenko se zúčastnil i slavnostního odhalení pamětní tabulky pro Wahla v Praze.

„I když československých obětí byly ve srovnání s miliony sovětskými ,jen‘ stovky, rozšířením o Českou republiku dostává projekt nový rozměr – nejsou již připomínány oběti pouze sovětského režimu, ale obecně oběti komunistických režimů, které vládly ve východní Evropě v průběhu 20. století. Jako mimořádně důležitý vnímám fakt, že Poslední adresa jako připomínka obětí komunismu přichází právě z Ruska, odkud k nám přišel i samotný komunistický režim,“ řekl Štěpán Černoušek z organizace Gulag.cz, která rozšíření projektu do České republiky iniciovala. Projekt vzniká pod záštitou Ústavu pro studium totalitních režimů, sdružení Političtí vězni.cz a Memorial Česká republika.

V úterý byly také v Praze odhaleny pamětní tabulky Karla Bacílka, Jozefa Maceje a Slavoje Šádka. Konalo se to v den 67letého výročí popravy Milady Horákové a Češi si v tento den každý rok symbolicky připomínají oběti komunistického režimu. Návrhy na výrobu a umístění dalších tabulek mohou podávat skrze webové stránky sami lidé, příbuzní, studenti, obyvatelé domů. Každý návrh pak posoudí historici. „My víme, že obětí nacismu a komunismu byly statisíce a miliony. Ale je také důležité si uvědomit, že za těmito statistikami a čísly jsou skuteční lidé, a každý z nich má svůj vlastní osud,“ řekl ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Zdeněk Hazdra.

Čtěte také: Smrt Milady Horákové: na šibenici trpěla dlouhé minuty