Masarykovy vražednice. 65 žen odsouzených k smrti dostalo milost

Překvapivě vysoké množství vražd měly za první republiky na svědomí ženy. 65 z nich dostalo nejvyšší trest, žádná ale na popravišti neskončila. Prezident T. G. Masaryk dal 63 z nich milost, dvěma posledním podepsal pardon Edvard Beneš. Známější i zapomenuté případy shromáždil historik Ivo Pejčoch v připravované knize Masarykovy vražednice.

Jednou z nejrafinovanějších vražedkyň byla Anežka Bitnerová. Podle všeho sprovodila ze světa tři muže, soud jí ale dokázal jen vraždu dvou. Bitnerová byla nemanželské dítě, už v sedmnácti se provdala za jednapadesátiletého chalupníka Josefa Bitnera. Žili spolu ve východočeských Plasnicích. Mladá žena udržovala vztahy s jinými muži a nepříliš harmonické soužití s manželem, jemuž porodila jedno dítě, skončilo tím, že její muž byl v roce 1919 nalezen doma mrtev. Bitnerová byla zatčena, ale pro nedostatek důkazů brzy propuštěna.

O osm let později lidé objevili ve vyhořelé kůlně u Křovic spálené tělo řezníka Antonína Macha, známého Bitnerové. Později vyšlo najevo, že žena předtím silně opilého muže vlákala do boudy, zapálila vysušené seno, které se tam nacházelo, stačila utéct a Mach tam během chvíle uhořel zaživa. Jak popisuje Ivo Pejčoch z Vojenského historického ústavu, během vyšetřování se objevili svědkové, kteří vypověděli, že Bitnerová úmyslně zavinila nejen trýznivou smrt zmíněného řezníka, ale před lety také otrávila svého manžela arsenem.

K třetí vraždě chyběly důkazy

Pravděpodobným motivem vraždy Antonína Macha bylo to, že se stal svědkem jiného mordu, které podle všeho spáchala také Bitnerová. V roce 1926 byl nalezen v lese oběšený další z okruhu jejích známých, Josef Lichý. Pitva ale prokázala, že byl uškrcen jinde. Podezření padlo na Bitnerovou, která měla s pomocí svých kumpánů dopravit mrtvé Lichého tělo do lesa. Policie ale neměla k jejímu usvědčení dostatek důkazů.

Jednatřicetiletá žena byla v roce 1930 za dvě vraždy odsouzena k smrti, o dva roky později jí ale prezident dal milost. Poté ovšem onemocněla tuberkulózou a v roce 1935 ve vězení zemřela.

Brutální obchodnice

Prvorepublikovým tiskem notně propíraný případ byla vražda kováře Antonína Neumanna z Prahy. Ten byl nalezen u sebe v bytě s lebkou zcela rozdrcenou údery kladiva. Vyšetřovatelé přišli na to, že vrahem je štíhlá dvaatřicetiletá Marie Volfová, která pod smyšleným jménem nabízela Neumannovi sňatek a ukradla mu vkladní knížky, díky nimž pak vybrala z jeho účtů množství peněz. Dopadená Volfová se hájila tím, že muže zabila v sebeobraně, když se jí pokusil znásilnit. Soud jí ale neuvěřil a odsoudil ji k smrti za úkladnou vraždu. Volfová se snažila podnikat, měla například vlastní mlékárnu, dostala se ale do dluhů a rozhodla se je splatit za jakoukoliv cenu. Podle policie měla na svědomí i vraždu Alexandra Pekelského ze Sobotky, pro její usvědčení ale nebyl dostatek důkazů. Masaryk jí v roce 1930 dal milost.

Volfová byla z vězení propuštěna v roce 1953. V žádosti o prominutí trestu rok předtím napsala, že „čin spáchala pod vlivem tehdejšího buržoazního režimu a po propuštění se chtěla ze všech sil účastnit budování nové socialistické společnosti,“ uvádí historik Pejčoch. Pod novým jménem Dittrichová zemřela v roce 1977.

Po roce 1948 popraveno šest žen

Jedinou ženou odsouzenou za první republiky k smrti na Slovensku byla Veronika Stanková z Komárna. Zavraždila tři lidi a na vraždě tří dalších se podílela nebo ji připravovala. Jako čtyřiapadesátiletá byla v roce 1933 odsouzena k smrti, o tři roky později jí Edvard Beneš udělil milost. Stejně jako předchozí ženy dostala doživotní trest.

Ivo Pejčoch připomíná, že po roce 1948 se milosti nedočkalo šest žen, které na popravišti skutečně skončily. Mezi nimi byla i jedna politická vězeňkyně – Milada Horáková. Po roce 1989, kdy byl hrdelní trest zrušen, byly k nejvyššímu trestu, tedy na doživotí, odsouzeny čtyři ženy.