TÝDENÍK ECHO: Ekonomika jede. Tak proč si neříkáme o vyšší plat?

Česká ekonomika se rozjela skoro nejrychleji v EU. Co ji oživilo? Můžeme si prosperitu udržet? A hlavně – porostou s ekonomikou i platy?      

V diskusním Salonu Týdeníku Echo se sešli hlavní ekonom odborů a poradce ministra financí Jaroslav Ungerman, viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl a ekonom Karel Kříž z poradenské firmy Value Added. Podle Jaroslava Ungermana kromě jiného sehrála roli v růstu české ekonomika spotřební daň z cigaret. „Lidé se v poslední čtvrtině roku 2014 předzásobili. Tím se vám v prvním čtvrtletí zvýšil výkon ekonomiky o 10 miliard,“ říká Ungerman. „Přesto ale ekonomika roste ještě zhruba o procento rychleji, než jsme čekali,“ dodal k tomu micnémě Mojmír Hampl.

Nemluvilo se ale jen o makroekonomických datech, došlo i na platy. Přesněji řečeno – na to, jestli opravdu spousta lidí u nás musí brát tak málo, kolik bere. Právě z této části diskuse přinášíme i ukázku.

Německo roky rostlo, ale příliš se tam nezvyšovaly platy. Hrozí nám podobný vzestup ekonomiky bez růstu platů? Vy, pane Kříži, tvrdíte, že jsme málo asertivní a neumíme si říct o vyšší plat.

Ungerman: To říká i pan profesor Švejnar.

Kříž: Možná to pan Švejnar ode mě opsal. Teď začaly platy růst. Ale rostou především ve státní správě, což není dobře. Chápu, že chce vláda udělat gesto a dát nějaký impulz soukromým firmám. Situace tady ale není normální. Odbory jsou nejsilnější a nejhlasitější ve státní správě, a v soukromých podnicích nedělají skoro nic. Mzdy by mohly růst podstatně rychleji v podnicích, které na to mají. Z této země každý rok odejde na dividendách do zahraničí kolem 200 miliard korun. To je obrovská suma, kolem 5 procent HDP. Ty peníze mizí v zahraničí, aniž by tady zvýšily poptávku po zboží a investicích.

Co se proti tomu dá dělat?

Kříž: Těžko můžeme firmám, které to dělají, něco vytýkat. Oni jsou vlastníci a můžou si se svými penězi dělat, co chtějí. Na druhé straně, zaměstnanci těchto podniků, počínaje bankami a konče celou řadou průmyslových firem, si nejsou schopni říct o vyšší mzdy, ačkoliv nedělají v ničem jinou práci než jejich kolegové v Rakousku nebo Německu. Produktivita práce v českých bankách a podnicích je stejná jako v západní Evropě. České banky jsou nejvýnosnější v celé Evropě. Já vůbec nechápu, že je u nás tolik lidí, kteří dokážou sedět za těma bankovníma šaltrama za 15 nebo 18 tisíc korun. To je neuvěřitelná evropská anomálie. Já si to vysvětluji tím, že odbory jsou rozvráceny, protože jejich zástupci sedí v dozorčích radách a mají z toho různé prebendy.

Ungerman: To je tak závažné téma, které je na samostatnou debatu. My v odborech to téma co nejdřív otevřeme. Spolehněte se.

Kříž: No konečně.

Proč si lidé neumějí říct o peníze?

Ungerman: Vždyť se všichni bojí o místo.

Máme pátou nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii.

Ungerman: To nic nemění na tom, že se bojí. Podívejte se, kolik lidí pracuje přes agentury, kde jsou doslova vykořisťováni.

Hampl: Zásadní roli hrají očekávání. Lidé si je nastavují podle toho, jak bylo v minulosti. Na co jsou zvyklí. Nedívají se dopředu, jak by být mohlo. To je velice silný fenomén nejen mezi zaměstnanci, ale i mezi podnikateli. To přímo souvisí s růstem mezd. Najednou máme hroznou radost, že nám tady roste ekonomika o necelá čtyři procenta. V době recese posledních let si zaměstnanci zvykli, že je skvělé, když mzdy rostou alespoň o jedno dvě procenta. To je úplně absurdní pro ekonomiku, která dohání ty bohatší. Lidi si na to ale zvykli. A na základě své poslední zkušenosti očekávají, že pokud si chtějí udržet místo, tak jim prostě plat poroste jen o jedno dvě procenta.

Celou diskusi najdete v aktuálním vydání Týdeníku Echo.