Co vůbec sledoval Trump vystřelením tomahawků na Sýrii?
Týdeník Echo
ROZHOVOR
1
Měsíc duben se v mezinárodní politice nese ve znamení Sýrie. Po útoku chemickými zbraněmi v městečku Chán Šajchún (povstalecká provincie Idlib), z něhož Západ obratem obvinil vládní vojska, USA raketami přeoraly leteckou základnu, z níž prý vládní letadla proti Chán Šajchúnu vzlétla. Od té doby neutichají spekulace, co svým spektakulárním úderem americký prezident Donald Trump myslel, nakolik se změní politika Spojených států vůči Sýrii či jestli poslední vývoj může uspíšit mír v tomto největším krveprolití našeho století. Christopher Phillips je britský expert na Sýrii a autor nejnovější a velmi ceněné studie o tamní občanské válce.
Jak důležitý byl chemický útok ze 4. dubna vojensky a politicky?
Chemický útok sám o sobě zas až tak signifikantní nebyl. Trumpova reakce ano. Předpokládejme, že za chemický útok byl zodpovědný Asadův režim, což tedy není stoprocentně jisté, protože inspektoři OSN dosud nebyli vpuštěni dovnitř, ale spíš bych si vsadil na to, že to režim byl.
Proč?
Protože i když zatím sarin od dohody o jeho odstranění v roce 2013 nenasadil, poslední dobou sledujeme u vládních vojsk postupnou eskalaci při nasazování jiných chemických zbraní, především chloru (chlor na rozdíl od sarinu není zakázaná látka, nicméně ve větší hustotě se jako zbraň dá použít – pozn. red.), ale i obecně. Nebylo by nic divného na tom, kdyby režim teď poprvé od roku 2013 nasadil sarin a čekal, jestli to vyvolá nějakou reakci.
Existují pochybnosti, jestli to vůbec byl sarin. Fotky z místa, na nichž vidíme záchranáře bez ochrany, naznačují, že to sarin nebyl – to by totiž i ti záchranáři byli dávno mrtví.
Ano, nic nevíme jistě, dokud na místě nebyli experti OSN. Ale žádné nezávislé experty nevpustila do země ani vláda, ani povstalci, dělat definitivní soudy na základě pár šedých fotek a videí bych si nedovolil. V roce 2013 při masakru v Ghútě inspektoři OSN zrovna byli v zemi, takže přijeli na místo, sebrali vzorky a vydali zprávu. Zpráva s určitostí potvrzuje, že v Ghútě byl nasazen sarin, byť neříká, že ho s jistotou použil Asadův režim. Tentokrát Trumpova vláda zvolila postup: nejdřív střílím, potom volám. Že to byl sarin, dnes říkají americká a turecká rozvědka.
Pět dní před použitím chemické zbraně Washington změnil u Sýrie pozici, de facto zrušil starší prioritu z Obamovy éry změny Asadova režimu. Je Asad takový blázen, aby vzápětí použil chemické zbraně?
Ale on nevěděl, že Trump zareaguje. To bylo nečekané. Od roku 2011 Asad postupně testuje, kam až může zajít. První rok a půl například proti povstalcům nenasazoval letadla. Proč? Ze strachu, že by reakce Západu byla stejná, jako když Kaddáfí v Libyi bombardoval povstalce v Benghází, tedy okamžitá. Po celou dobu je Asadova taktika zkoušet na různých místech různé typy zbraní, a když se mezinárodní reakce nekoná, nasadit tytéž zbraně ve větším objemu. Jeho armáda už je přetažená a Asad potřebuje ukončit válku co nejdřív. Potřebuje vyčistit provincii Idlib.
Čeho chce dnes v Sýrii dosáhnout Amerika?
Myslím, že ani Trumpovy tomahawky nejsou signálem větší změny americké politiky vůči Sýrii. Tedy že dál platí: žádná přímá intervence proti Asadovi. Myslím, že od Trumpa to byla konkrétní odpověď na ty chemické zbraně.
V knížce o historii této občanské války píšete, že za Obamy i každá jeho pohrůžka Asadovi vedla syrskou opozici k iluzím, že Amerika nakonec zasáhne a Asada smete. Výsledkem ale bylo, že válka trvá déle a je krvavější. Neriskuje podobné výsledky svým útokem i Trump?
Přesně. Pro opozici Trumpův zásah znamená udržení možnosti, že bude přímá americká intervence. A regionální spojenci syrské opozice – Turecko, Katar, Saúdská Arábie – celé ty roky svou strategii zakládali právě na naději, že USA Asada jednoho dne sejmou. Od roku 2011 nikdo jen trochu seriózní nemohl ani minutu předpokládat, že by ho porazili povstalci sami. Všechny tyto úvahy Obamova administrativa neustále zklamávala. Trump sice zatím neodhalil žádnou detailnější představu, podle mého soudu není k vojenské intervenci o nic náchylnější než Obama. Ale jeho zásah do války asi oživí vůli části opozice a jejich podporovatelů v Turecku a Saúdské Arábii bojovat dál, nejít na kompromis. Posiluje to scénář, v němž válka potrvá déle.
Do jaké míry se Amerika v Sýrii nechává ovlivnit zájmy Izraele?
Dobrá otázka. Historicky Američané na Blízký východ nahlíželi částečně přes izraelské brýle. Za Obamy se to oslabilo, i když jeho politika dostat ze Sýrie chemické zbraně měla naprostou podporu Izraele (Sýrie původně vybudovala chemický arzenál jako protiváhu k izraelským atomovým zbraním – pozn. red.). Za Trumpa izraelská optika v americké politice posiluje, prezidentův zeť Jared Kushner a dcera Ivanka mají k Izraeli hodně blízko. Úder na letiště byl naprosto v souladu s tím, za co agitoval Benjamin Netanjahu. Nemyslím, že by to byl jediný důvod toho protiúderu, ale vliv to má.
Přeje si Izrael v Sýrii pokračování občanské války, tak aby Asad a islamisti pokud možno navzájem vykrváceli?
Izrael je jediný stát v regionu, který měl ze syrské občanské války prospěch. Dva potenciální nepřátelé – Asad s Hizballáhem a Íránem za zády na jedné a radikální džihádisté na druhé straně – válčí proti sobě, čímž se odvádí pozornost například od anexe dalších částí Západního břehu Izraelem. Neříkám, že se Izrael válku v Sýrii snaží vědomě prodlužovat, ale je v jeho zájmu, aby v nějaké malé intenzitě doutnala dál.
