1

Enfant terrible

Kolegové v redakci mi na poslední hodnoticí poradě dali dost jasně najevo, že bych měl zase začít psát editorialy. A že editorial je specifický formát, který nelze nahrazovat komentáři, jak se v posledních měsících děje. Samozřejmě že tuším, že mají pravdu. A sám bych moc chtěl, ale bohužel mám víc starostí a povinností, než jsem kdykoliv jako šéfredaktor měl. Mojí prvotní starostí je zajištění prostředků na provoz samotný, pak je teprve editoriální politika a na samotné psaní mi zůstává hodina. Bohužel podle toho to často vypadá. Závidím kolegům, že si můžou jen číst a psát, a sám jsem v roli neukojeného principála. Psát bych chtěl, něco mě často i napadá, ale chybí mi čas to aspoň trochu precizně naformulovat. Zároveň je to tak správně a vím, že autoři Týdeníku Echo jsou jedineční, zajímaví, osobití, pochopitelně i neuvěřitelně komplikovaní, vzájemně i protikladní a někdy není snadné přijmout vše, s čím přijdou. Už dávno jsem rezignoval na to, že bych měl se vším souhlasit. Jako celek to funguje jako enfant terrible. A to považuji za náš smysl existence: dráždit, provokovat, ptát se, hledat a nacházet, neomezovat se, pokud udržujeme rámec liberálně-konzervativního myšlení, a to důsledně prosazovat.

Echo24.cz, jímž jsme to celé odstartovali, a Týdeník Echo se brzy dožijí tří let. Pro nás je to úspěch. Zvlášť při vědomí, že jsme si nevybrali tu nejjednodušší cestu, kterou si neustále komplikujeme vzájemnými argumentačními souboji a hledáním. Chceme ale takovými zůstat. Jinak by to nemělo smysl, nechceme se zařadit někam, i když v zásadních věcech máme jasno. Také proto jsme poprvé zařadili Salon Echa, kde jsme se vyjevili my sami. Řádně jsme se pohádali, seděli jsme téměř dvě hodiny, debata byla výživná. Na druhý den, když se Ondřej Štindl chystal diskusi přepsat, se zděšením zjistil, že se mu zasekl diktafon, ale že to jako přepíše po paměti. No, my mu věříme a přijali jsme to celé jako Ondřejovu interpretaci nás samých. Ondřej je mezi námi jediný projevený spisovatel, píše scénáře k filmům, má dokonce Českého lva, nedávno vydal svoji druhou prózu K hranici, a kdo už ji přečetl, ví, že je to citlivý a nezáludný člověk. Ale nahrát si to sakra měl.

Kromě naší exhibice zcela jistě za větší pozornost stojí rozhovor s Radkinem Honzákem. Psychiatrem se zdravými názory, které více než konvenovaly Jiřímu Peňásovi, jenž možná trochu nečekaně někoho překvapuje, protože si ho zařazoval jinde. Ale Jirka k nám patří více, než si kdokoli myslel.

V tomto posledním čísle v roce si také můžete přečíst Ondřejovo zamyšlení nad pozitivním vlivem pokrytectví a jeho důležitostí pro zdravé fungování společnosti. Nicméně všechno má své meze, třeba s tím kouřením, které sice nepochybně zdraví škodí, ale o něm by si měl rozhodovat každý sám. Konečně zase Jiří popisuje, jak se nikotinismus plodně podílel na hloubce české literatury, která v posledních letech za moc nestojí. Je prefabrikovaná, umělá a chybí v ní pořádní chlapi (kromě Ondřeje pochopitelně), proto bych chtěl, aby se vrátil ke své slavné eseji, jak je česká literatura zaplevelena balastem ženského psaní inspirovaným pořadem Sama doma. To kdyby se do nějaké prózy pustila Lenka Zlámalová, to by teprve bylo pořádné autentické konzervativní sado-maso a bylo by o čem psát.

Shrnuto, podrženo, na nás se můžete spolehnout, nepolevíme a nezměníme se. Přejeme vám hezké Vánoce a vše dobré do nového roku, hlavně aby nebyl jen Andrejův.

/
vydavatel a šéfredaktor

Vystudoval literární vědu na FPF Slezské univerzity v Opavě a masovou komunikaci na FSV UK v Praze. Začínal v regionálním tisku jako kulturní redaktor, od začátku studií v Praze (1994) pracoval jako redaktor Lidových novin. Na jaře roku 1996 nastoupil jako politický reportér do televize Nova. Po dvou letech z televize odchází do vydavatelství Stratosféra, aby založil a vedl svůj první časopisecký projekt, titul Spy. Časopis, který byl koncipován jako politický tabloid, opouští po necelém roce. Pracuje opět pro televizi Nova a v polovině roku 1999 je jmenován ředitelem tisku a PR TV Nova. V červnu 2000 se stává šéfredaktorem časopisu Týden. Za jeho působení se zvedl prodaný náklad časopisu Týden trojnásobně (z 16 200 v roce 2000 na 57 800 v roce 2003), Týden získává ocenění Časopis roku. V roce 2002 zakládá časopis Instinkt a stává se mediálním ředitelem vydavatelství Mediacop. Časopis Instinkt po roce úspěšného vydávání získává ocenění Hvězda roku. Z vydavatelství Mediacop odchází v lednu 2009 do představenstva mediální skupiny MAFRA, kde byl tři roky zodpovědný internetové aktivity skupiny a deník Lidové noviny, jehož byl zároveň šéfredaktorem. V polovině listopadu 2013 z Mafry odchází. Počátkem roku 2014 zakládá vydavatelství Echo Media a.s., která vydává internetový deník Echo24.cz.

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.