Český průmysl roste rychleji než ve východním Německu
Kupní síla se ale liší
ANALÝZA
Zřejmě patříme k nejúspěšnějším zemím starého kontinentu. Vyplývá to z dokumentu, který se ve skutečnosti jmenuje „Znovusjednocení, dějiny ekonomického úspěchu“. Vypracoval ho berlínský výzkumný institut DIW k pětadvacátému výročí připojení východních spolkových zemí k západnímu Německu.
Jedním z klíčových úspěchů je „re-industrialiazce“. Experti DIW si pochvalují, že „podíl východoněmeckého průmyslu ještě svým podílem na celkové hrubé přidané hodnotě (HPH) výrazně zaostává za západním Německem, dosahuje však už průměru Evropské unie“.
Konkrétně v Česku roste průmysl ještě větším tempem než v nových zemích Německa a Češi brzy východní Němce nejspíš překonají, protože už teď zaostávají v průmyslové HPH na obyvatele o pouhých šest procent.
K tomu experti dodávají, že se přidaná hodnota východoněmeckého průmyslu v přepočtu na obyvatele blíží úrovni Itálie a dokonce překonala Francii a Velkou Británii. Země s tak dobrou průmyslovou základnou, která navíc průběžně roste, se nemusí bát budoucnosti.
Východním Němcům se sluší pogratulovat tím spíše, že DIW připomíná, že podobný úspěch zaznamenaly další státy bývalého východního bloku. Konkrétně v Česku roste průmysl ještě větším tempem než v nových zemích Německa a Češi brzy východní Němce nejspíš překonají, protože už teď zaostávají v průmyslové HPH na obyvatele o pouhých šest procent. Ostatní země Východu mají za Čechy značný odstup, který se v posledních deseti letech nezmenšil.
Tři důvody, proč nezávidět Němcům
Jedna z vedlejších kapitol sborníku ke sjednocení Německa ovšem na tuzemské poměry převést nejde. Jmenuje se totiž „Všichni spokojeni“ a popisuje, jak si východní Němci stále víc pochvalují životní podmínky.
Češi dosahují vzhledem ke své kupní síle jen necelých dvou třetin východoněmeckých příjmů
V období po sjednocení zažili jen dvě zklamání. Po krachu východoněmeckého hospodářství v roce 1991 a po zavedení sociálních reforem Hartz IV v roce 2004. Dnes si ovšem pochvalují život nejvíc od sjednocení. Otázka tedy zní, proč jsou Češi při svých stejných průmyslových schopnostech naopak nespokojení a prožívají současnost jako období hlubokého úpadku.
Důvod se snadno najde při srovnání příjmů obyvatelstva. Češi dosahují vzhledem ke své kupní síle jen necelých dvou třetin východoněmeckých příjmů. Když se srovnají příjmy v eurech, což nakonec při návštěvách německých supermarketů dělá každý, nemají Češi proti bývalým občanům NDR ani 45 procent. To by naštvalo při stejných pracovních výkonech každého. Ke všemu se v posledních pěti letech poměr nemění.
Existují však tři důvody, proč to se závistí nepřehánět. Německé příjmy rostou rychleji než ve většině evropských zemí a Češi se zlepšují v závěsu za západním sousedem. Například v nevýhodném bankovním přepočtu na eura brali Češi ještě v roce 2005 jen 35 procent evropského průměru, předloni už polovinu.
Nižší mzdy rovněž nemusí být vždycky nevýhodou. Pokud nedosahují pracovní příjmy Čechů v eurech ani poloviny příjmů východních Němců a přitom mají stejné výkony, pak je jisté, že o práci ve prospěch východních Němců nepřijdou. Platí to i směrem na východ, kde zaměstnanci dosahují při zhruba stejných nebo srovnatelných mzdách polovičních nebo ještě nižších výkonů. Česko může zahraniční investory a obchodníky odrazovat špatnou dopravní infrastrukturou i vysokou mírou korupce, kvalitní pracovní síla však tyto výhrady vždy přebije.
Navíc východní Němci mohou dodnes spoléhat na příliv eur ze Západu. Sociální dávky včetně penzí tvoří čtvrtinu příjmů západoněmeckých i českých rodin, východoněmeckým rodinám zajišťuje stát 36 procent finančních prostředků, které mají k dispozici. Přerozdělování od bohatšího souseda je o něco méně jistý příjem, než peníze vydělané vlastníma rukama.
Generace, která rozhodla
Jádrem tuzemské nespokojenosti může být fakt, že českým zaměstnancům, jejichž výkony zajistily zemi minimálně stejnou budoucnost, jakou má před sebou východní Německo, nikdo dosud nepoděkoval. V novinách se dočtou, že jejich výdělky nestačí, aby zaplatily důstojnou penzi jejich rodičům, že oni sami už nemohou se slušnou penzí počítat ani náhodou, že by měli ještě víc přispívat matkám vychovávajícím příští generace, které budou zchvácené zaměstnance v budoucnu živit, zatímco oni tyto příští generace jenom zadlužují atd.
Studie DIW však tvrdí: Rozhodující krok k prosperitě příštích desetiletí učinilo východní Německo v několika posledních letech. To platí i pro Česko, které čestně obstálo po vstupu do Evropské unie i během finanční krize a získalo tak dobré základy pro další prosperitu. Za to je třeba poděkovat lidem, kteří v těchto letech pracovali.
