Duka versus Klinika

Před několika dny prošli Prahou příznivci i odpůrci potratů. Alespoň tak to bylo mnohdy prezentováno. Mši v katedrále odsloužil český primas kardinál Dominik Duka, sám se vydal na pochod spolu s některými evangelickými spolubratry – např. s Danielem Fajfrem.

Při pohledu do dějin těchto pochodů si dobrý pozorovatel všimne jejich proměny: zpočátku se zdálo, jako by převzaly rétoriku z USA, až se někteří lidé mohli děsit přílišného zaujetí, které může vést až ke střelbě na lékaře provádějící potraty. Během let došlo ale k dvěma podstatným změnám: katolická hierarchie, která se k podobným akcím u nás stavěla trochu ostražitě a s odstupem některými svými členy začala pochod i myšlenku podporovat. Právě kardinál Duka byl spiritus movens, který se snažil vytvořit dobrou atmosféru a uprostřed přátelského dialogu dát důraz na pozitivní aspekt pochodu. Už vloni tato snaha přinesla plody, kdy pochod měl jednotící heslo „Neodsuzujeme, pomáháme“. Namísto karatelsky zdviženého prstu přišla nabídka matkám, které se ocitly v problémech. Myslím, že o objektivitu se snažící pozorovatel by mohl tuto proměnu uznat.

Letošní ročník pochodu měl heslo „Pochod pro život a rodinu“. Není tedy tak docela fér interpretovat celou záležitost a zužovat ji jen na otázku boje proti potratům. Práva i nenarozeného dítěte jsou možná k diskusi obou stran, nicméně podpora rodiny je opět něco, čím se ohání řada politických stran bez skutečné snahy pro rodinu něco udělat. Počet účastníků pochodu byl dle organizátorů 5 až 6 tisíc. Proti němu v jednu chvíli stála skupinka mladých aktivistů, kteří vyzbrojeni transparenty zamezili průchodu v předem stanovených ulicích. Na nabídku policie, že pochod může jít jinudy, primas trval na tom, že trasa je nahlášena a je záležitostí úřadů a policie, zjednat demokratické naplnění práva.

Určitě jsme lidé různých názorů a postojů. Mělo by nám ale být vlastní, že budeme diskutovat k věci – a neshodneme se – a nikoliv k osobám. Žel, transparenty „mládežníků“ zněly jinak. Pominu tak směšné nápisy, jako „I Ježíš měl dva táty“, když každý průměrný vzdělanec ví, že měl jednoho Otce, Boha a že sv. Josef byl jeho pěstoun, tedy otčím. Stejně absurdně působil nápis „Klerofašisti ukřižovali Krista“. Nesl jej Jan Škrob, který se prezentuje jako básník, je moderátorem pořadu Hergot na Radiu Wawe v Českém rozhlasu. Český primas využil příležitosti, aby se pokusil o diskusi a přátelsky se jej optal, kde byl on a jeho kolegové za války. „Nebyli jsme na světě“, zněla odpověď. Primas jen připomenul, že on a jeho matka byli za války perzekuováni za to, že jeho tatínek byl v britském letectvu. A že tedy asi těžko je klerofašista. A poprosil pana Škroba, aby to zvážil, protože ho to uráží.

Petr Vrabec, dvorní fotograf centra Klinika, hnutí Prázdné trůny a účast Mgr. Lubice Kobové z katedry genderových studií dokreslují zaujetí aktivistů bojem o potraty. Člověk by asi mohl nezdvořile název hnutí Prázdné trůny přetvořit na podobný, ale vrátím se ke svému tvrzení, že transparenty přesáhly nejen mez lidské slušnosti, ale že možná i hraničí s občanským zákoníkem. „Orgasmus je víc než národ“ je jistě „podařený žertík“, o nápisu „Naše těla nejsou vaše starost“ bych klidně vedl diskusi. Nicméně nápis, který držel Jakub Smršín „M..dat Duku, ale s kondomem“ jistě držitele zapíše nesmazatelně do dějin českých demonstrací.

O co mi jde? Na vlastní kůži jsem několikrát zažil dehonestaci výmysly a urážkami. Možná by demonstrantům proti pochodu svědčilo, kdyby navštívili kurz slušného chování. Vzpomínám na báječného dantovského překladatele O.F. Bablera ze Samotíšek u Olomouce. Vyprávěl mi, jak se svým komunistickým přítelem celý týden proti ideám protivníka psali články, každý do svých časopisů, ale to jim nebránilo vzít v neděli rodiny a jít na společnou procházku. Ano, chápu, je to nostalgie po ztracených časech, ale přece věřím, že se některý z výše uvedených časem přijde omluvit panu kardinálovi a že spolu sice nebudou souznít, ale nebudou se osobně urážet. Kéž by Pán Bůh dal, abych to zakončil jako správný farář.