Prvním architektem Prahy byla Vltava a její přítoky. V průběhu statisíců let se zařezávala stále hlouběji do svého podloží, vytvářela říční terasy, meandry a ostrovy. Dala vzniknout působivé scenérii, do které pak generace architektů a stavitelů vkládaly svá díla. -
Malá Strana, klenot vsazený mezi zelené svahy Petřína a Letné, korunovaný siluetou Pražského hradu a střežený od západu věžemi Strahovského kláštera. Za Hradem dejvicko-bubenečská kotlina, lemovaná vilovými čtvrtěmi Baba a Hanspaulka. Dále směrem vlevo Ořechovka, Střešovice, sídliště Červený vrch a Břevnov. -
Staré Město, fascinující labyrint křivolakých uliček s řadou tajemných průchodů a plácků, nad níž se zdvihají desítky kostelních věží, kupolí a vížek měšťanských domů a paláců. Vpravo se nachází Staroměstské náměstí, nad ním domovní bloky, jež nahradily pitoreskní zástavbu bývalého židovského města po asanaci v 19. století. -
Nové Město, založené králem Karlem IV. v roce 1348, dodnes udivuje svou velkorysou koncepcí. Široké ulice a prostorná náměstí neměla ve své době v Evropě obdoby. Jedním z nich je Václavské náměstí, zakončené majestátní budovou Národního muzea. Dříve zde stávala Koňská brána, zde historická Praha po pět staletí končila. Následovala mírně zvlněná krajina Viničních hor, zastavená v poslední třetině 19. století. -
Karlovo náměstí, největší středověké náměstí Evropy, dříve Dobytčí trh, dnes městský park. Těžiště jižní části Nového Města, která byla v prostoru Albertova a Karlova zastavěna až na počátku 20. století. Větší rozvoj města jižním směrem umožnil až Nuselský most, spojující historické centrum s Pankráckou plání. Zde vyrostla sídliště a výškové budovy. -
Královské Vinohrady se svou typickou blokovou strukturou zástavby. Racionálně vedené přímé ulice jasně vymezují domovní bloky i volné prostory náměstí a parků. Jednotlivé činžovní domy jsou různorodé, dodržují však pevně danou uliční čáru i výškovou regulaci. Výsledkem je klasické kompaktní město, příjemné a estetické. -
Zajímavá ukázka setkávání různých struktur zástavby a prolínání města s přírodními prvky. Vlevo stísněné domovní bloky starého Žižkova, ohraničené protáhlým hřbetem Vítkova a vrchem sv. Kříže s parkem Parukářka. Vpravo velkorysejší domovní bloky z první poloviny 20. století, zakončené zelenou plochou Olšanských hřbitovů. Ve středu Žižkovská televizní věž a kruhové Škroupovo náměstí. -
Dále od centra města přechází kompaktní bloková zástavba v rozvolněnou zástavbu sídlištní. Solitérní prefabrikované stavby, kvádry naležato či nastojato, rozmístěné v plochách zeleně. Ve spodní části jedno z nejstarších pražských sídlišť, Solidarita, a nad ním sídliště Malešice a Jarov. Na horizontu pak Ďáblice a Kobylisy. Historie pražské sídlištní výstavby v jednom pohledu. -
Každé město má svou periferii, zónu staveb technické a dopravní infrastruktury, zajišťující jeho každodenní chod. Průmyslové a logistické areály, rozmístěné podél dopravních koridorů a železničních cest. Svým charakterem provizorní stavby, které nahradí městská zástavba, až sem jednou doroste. Dříve Karlín a Smíchov, pak Vysočany a Hloubětín, dnes Malešice a Štěrboholy. Periferie se v čase posouvá. -
Území nikoho, rozhraní mezi městem a zemědělskou krajinou. Nová zástavba zde pohlcuje odumírající pole, plochy někdejší zemědělské krajiny, dnes nevyužité a zarostlé náletovou zelení. Pohlceny jsou také stávající sídla, vesnice se svou vlastní strukturou, jež se v městě rozplynou. Je důvod si zoufat? Však i na místě Starého Města byla kdysi volná krajina, kterou vedly cesty k vltavským brodům. -