Ani Holanďani nedostali výjimky z blbosti

KOMENTÁŘ

Ani Holanďani nedostali výjimky z blbosti
Jak ovšem říká teflonový Mark Rutte: „Vize je jako slon, který blokuje výhled,“ cituje Tereza Šimůnková bývalého nizozemského premiéra. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Tereza Šimůnková
Sdílet:

Hlavní zprávy

Potřebujeme víc Mikeů Tysonů!

KOMENTÁŘ

Stárnutí má svoje výhody. Například člověka přivádí k tomu, aby nacházel vzory a inspirace ve zdrojích dříve nečekaných. Tím se dostávám k Mikeu Tysonovi, plus ...

00:07

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Nástup Marka Rutteho do čela NATO mě přiměl překonat jistou vnitřní bariéru, jíž filtruju zprávy z Nizozemska dle principu „Žádné zprávy, dobré zprávy“. Prostě pokud hrozí, že by novinky byly zlé, je lepší se novinkám vyhýbat. Důvod je ryze sentimentální. V Nizozemsku jsem kdysi prožila dva a půl roku, a ačkoli bych si na to tenkrát nevsadila ani gulden (ano, tak to bylo dávno!), čas učesal některé z těch dramatičtějších situací a země dnes v mých vzpomínkách figuruje sice ne přímo jako Šangri-La, ale určitě jako kout světa, který mám ráda a jemuž jsem ochotná ledacos odpustit. Srdečně přeju těm holandským zemitým náturám, aby se měly dobře a taky aby právě na základě té svojí zemitosti, ale i sedlácko-obchodnické mazanosti dostali nějakou iracionální výjimku z blbosti.

Samozřejmě to občas nevydržím a kouknu na zprávy. Bohužel výjimky z blbosti nepotvrzují. Tak třeba v Amsterdamu zelenorudí úředníci prošli seznam ulic a zjistili, že v jejich názvech jsou nadproporčně zastoupeni bílí muži. Je zřejmé, že bylo potřeba neprodleně jednat. K nápravě byl ustanoven zvláštní poradní sbor pro pojmenovávání veřejných prostranství, který schvaluje, případně tedy ideologicky neschvaluje názvy nové. Hodnoticím kritériem již není renomé dané osobnosti, ale zda jde o ženy, případně Neholanďany.

 

Tento způsob DEI sice aktivně neničí podniky a instituce, ale historické povědomí ano. Zároveň z názvů ulic mizí přirozená vazba s Amsterdamem. Poradní sbor dále shledal pobuřující skutečnost, že jen 24 z 2400 amsterdamských ulic nese jméno členů LGBT komunity („komunity“; její umělohmotnost láká k napsání vlastního komentáře). To mě ale zaujalo: jak to zjišťovali? Lezli dvou a půl tisícům lidí do ložnice? Jeden by řekl, že jsou na lidech i důležitější věci, než kdo s kým spí. Kontroverzními se ukázaly být i předměty. Ulice Nootmegstraat (Muškátového oříšku) nesmí existovat, neboť muškátový oříšek jako orientální koření s sebou nese problematické koloniální konotace. A když už jsme u těch ožehavých témat…

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Orbán v Itálii navrhl vozit migranty do Bruselu. Salviniho Liga mu aplaudovala

V Amersfoortu, městě asi velikosti Plzně, začali od prvního října vybírat pokuty za svévolné zatopení v domácích kamnech a krbech (nejedná se tedy jen o staré kotle na dřevo). Lidé si už nesmějí prostě zatopit, když jim je zima, natož pro atmosféru. Teď se nejdřív musí podívat na semafor na oficiálním webu. Červený a oranžový kód možnost zatopit si doma dřevem staví mimo zákon pod pokutou od sta do čtyř set eur. „Se žlutým kódem může být dřevo stále spalováno, ale používejte jej moudře. Spalování dřeva má velké množství nevýhod. Náš tip: Už si nepořizujte kamna na dřevo na vytápění domu,“ vede své občany Amersfoort k bezuhlíkovým zítřkům a k totální závislosti na centrálních dodavatelích energií. V diskusích na sociálních sítích se přetřásá, zda bude dodržování nového předpisu kontrolováno drony. Přitom stačí jeden uvědomělý soused.

Déjà vu také vyvolává informace o zapojení státu do obchodu s drogami. Zhruba před rokem začaly vybrané coffee shopy prodávat konopí v zemi legálně vypěstované v rámci experimentu nizozemské vlády. Zdůvodnili to lepší kontrolou kvality, případně snížením množství nelegálních plantáží; tytéž argumenty jsme v bledě modrém slyšeli před dvaceti lety, kdy povolili prostituci. Stal se pravý opak. Sexuální byznys se dostal naprosto mimo kontrolu, z Holandska je nepopírané centrum obchodu se ženami (ale i s dětmi), prostituce zvyšuje také nelegální imigraci (do země se pašují oběti, pardon, vlastně „podnikatelky“). Je chimérou naší doby, tahle iluze, že hranice nejsou potřeba, fyzické ani metafyzické. Že hranice jsou pramenem všeho zla.

Výjimkou z blbosti definitivně není nizozemské rádoby environmentální zakleknutí na malé a střední zemědělské farmy, které musejí brutálně osekat, případně uzavřít své provozy. Přijetím kompenzace se farmáři zároveň zavazují k tomu, že už nikdy neotevřou nikde jinde v Evropě. Radikální pokles výroby bude samozřejmě problém i pro nás, Nizozemci jsou druzí ve světovém zásobování potravinami (ovšem vedoucí Američani k tomu mají 270násobek pevniny). Netuším, jak podmínka „neotevřít jinde v Evropě“ vůbec může právně fungovat; to, že se to unijním právníkům zjevně nějak povedlo, potvrzuje, že Unii o spravedlnost ani správnost v morálním smyslu nejde. Jak ovšem říká teflonový Mark Rutte: „Vize je jako slon, který blokuje výhled.“

×

Podobné články