Téměř stoletý Španěl žádá milion eur za roky mučení během Frankova režimu

Jeden z posledních žijících bojovníků guerilly, která bojovala proti diktatuře Franciska Franka ve Španělsku ve 40. letech minulého století, požaduje po španělské vládě odškodné ve výši jednoho milionu eur (zhruba 25,3 milionu korun). Šestadevadesátiletý barcelonský rodák Joan Busquets zažil mučení, roky nucených prací a za Frankova režimu strávil ve vězení 20 let.

Odvolává se na španělský zákon schválený před dvěma lety, který nabízí obětem diktatury „morální odškodné“, na finanční kompenzace ale nárok nemají. „Je to symbolické, ale moje uvěznění takové nebylo,“ kontruje Busquets.

Když mu bylo 20 let, připojil se ke guerillové skupině bojovníků v severním Katalánsku, která pašovala zbraně a výbušniny přes Pyreneje. Během šestidenního nočního pochodu z Francie nesl 40 kilogramů nákladu. „Koupil jsem si pár bot, ale ukázalo se, že byly obě jen na jednu nohu, takže jsem dva a půl dne chodil po horách bos,“ vzpomíná Busquets. „Nohy jsem měl úplně zničené,“ dodává.

Už po roce v horách byl však zatčen a odvlečen do nechvalně známého mučícího centra v Barceloně. Zde jej a jeho spolubojovníky tři týdny trýznili nedostatkem spánku a poté je vojenský soud odsoudil k smrti. Busquetův trest byl nakonec jako jediný zmírněn na doživotí.

V roce 1956 si pak zlomil nohu při nepovedeném útěku z vězení ve Valencii. Když šli dva strážci zákona okolo, mysleli si, že je mrtev, a jeden z nich ho kopl do obličeje a zlomil mu tak nos. Později ho dva vězni odtáhli zpátky do trestnice, kde mu byla odmítnuta lékařská pomoc a na betonové podlaze ho nechali ležet celých sedm dní. Nakonec skončil v nemocnici. V důsledku toho Busquets podle svých slov trpí množstvím celoživotních zdravotních potíží.

Z vězení byl propuštěn po 20 letech v roce 1969 a začal pracovat ve vydavatelství v Barceloně, policie mu ale ztrpčovala život, a tak nakonec tajně prchl do Francie, kde získal politický azyl. V Paříži se pak setkal s někdejším vůdcem guerillové skupiny, s níž kdysi pašoval zbraně přes Pyreneje. „Nějaký čas mi trvalo, než jsem se přizpůsobil normálnímu životu. Psychologická pomoc neexistovala,“ říká.

Při přechodu k demokracii po smrti Franka v roce 1975 byla zaručena amnestie všem, kdo páchali zločiny v zájmu diktatury, zatímco obětem režimu bylo nabídnuto jen symbolické odškodnění.

„Trest smrti, později změněný na 20 let za mřížemi, pět let nucených prací, perzekuce a mučení následované roky v exilu. Pokud se toho všeho dopustil stát, který je považován ze nelegální a nelegitimní, tak podle rezoluce OSN o odškodnění je za to zodpovědný španělský stát,“ vysvětluje Busquetsův právník Raúl Maíllo. Neví však o podobném případu, v němž by žalobce s odškodněním za utrpení v období diktatury uspěl.

„Nejde o peníze. Jde o spravedlnost,“ říká Busquets. „Tato země neodškodnila oběti režimu. Před lety jsem napsal o mém případu tehdejšímu katalánskému premiérovi Josému Montillovi. Neodpověděl. Napsal jsem bývalému španělskému premiérovi Felipemu Gonzálezovi a ani on se mi neozval. To mi dodává sílu bojovat dál,“ uzavírá.