Izrael se obrátil naruby. Největší nebezpečí je uvnitř

Stát Izrael byl vždy vnímán jako úspěšný experiment, jemuž nebezpečí hrozilo nanejvýš zvenčí. Teď se zdá, že největší nebezpečí číhalo uvnitř.

Mnozí překvapeni nejsou, existuje dlouhá tradice vypočítávání vnitřních slabin židovského státu, ať vyslovovaná s obavami, nebo zadostiučiněním. Izraelsko-arabský nebo palestinský konflikt, zpětné dopady okupace, vztah státu a náboženství nebo růst ultraortodoxní komunity. Jenže to vše překryl zcela jiný spor, který má dva kořeny. Etnické napětí uvnitř židovského společenství a odlišnou představu o tom, co je demokracie. Netanjahuova korupce nebo přítomnost extremistů ve vládě jsou jen doprovodné jevy tohoto sváru.

Kdo je tady demokrat?

Západní zpravodajství o izraelské krizi je obvykle rámováno jako střet dobra a zla: „demokraté“ proti „autoritářům“ – rasistům, populistům a ničitelům nezávislé justice. Jenže v izraelském střetu se obě strany domnívají, že bojují za demokracii (a národ). Stanovisko těch „hodných“ je v Evropě známo – bojují za nezávislost Nejvyššího soudu, který v izraelském kontextu slouží jako nejvyšší odvolací soud i jako soud ústavní. V situaci, kdy Izrael nemá Senát ani skutečnou ústavu, postrádá federální dělbu moci a jeho volební systém s nízkým prahem produkuje nestabilní vlády, je nezávislý soud velmi důležitý. Izraelský soudní systém, budovaný podle německého a anglosaského vzoru, je navíc velmi robustní.

Ale co ti druzí, kterým média tolik nepřejí? Ti se domnívají, že Nejvyšší soud je extrémně nedemokratická instituce, která opakovaně maří rozhodnutí vlád založených na demokratické většině. Opírají se o podobnou logiku – a rétoriku – jako řada jiných populistických hnutí dnešního světa, tedy antagonismus „lidu“, kterému je třeba vrátit jeho hlas, a nevolených elit, nebo spíš „elitářů“, kteří si uzurpují něco, co jim nepatří.

Obě strany mohou mít v něčem pravdu, přinejmenším v případě Izraele, kde moc soudu byla skutečně velká a v poslední generaci narostla. Hlasy volající po revizi stávajícího stavu se ozývaly už nějakou dobu, ale nikdy se nepodařilo systém včas revidovat. Obvykle se pak v těchto předržených problémech věci ujímají ti nejméně vhodní lidé.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo od středečních 18.00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.