Hlupáci už zase umlčují inteligenci

ROZHOVOR S XAVIEREM BAUMAXOU

Hlupáci už zase umlčují inteligenci
"Ve třiceti jsem přestal být slušný člověk. Od té doby používám metodu na hrubý pytel hrubá záplata, kdykoli potřebuju klid od dementů," říká Xavier Baumaxa. Foto: Jan Zatorsky
3
30 Rozhovorů
Daniel Kaiser
Sdílet:

Letošní české prezidentské volby můžeme uchopit jako příležitost k úvaze o rozdílech napříč sociálními vrstvami i napříč republikou. Zatímco na venkově a hlavně v pohraničí nadprůměrně boduje Andrej Babiš, ve vnitrozemí a hlavně velkých městech stačí kandidátovi naznačit, že je nabídkou pro lepší lidi, a ti, kdo se za ně považují, ho zahrnují do svých úvah.

Hudebník a bavič Xavier Baumaxa se pohybuje mezi oběma světy. Autor, který se se zpovídaným léta zná, při přepisu zachoval tykání, ale přece jen trochu zmírňoval mluvené slovo, tak aby ho snesl papír a čtenářská obec Echa.

Očekávám od tebe, že jako člověk rozkročený mezi pohraničím a metropolí, jako člověk, který hraje pro početné publikum po celé republice, nám pomůžeš objasnit, proč se na venkově, v pohraničí, volí jinak než v Praze. Ale začal bych tvým původem.

Jsem poloviční Čech, čtvrteční Slovák a čtvrteční Ukrajinec. Tátova rodina je česká, zato z máminy strany děda byl z Michalovců a babička z Užhorodu.

Nechci ti brát sen, že jsi trochu Ukrajinec, ale v Užhorodu jsou hlavně Rusíni.

Takže jsem poloviční Čech, čtvrteční Slovák a páteční Rusín. Každopádně děda i babička byli oba dělnická třída. Potkali se za války na nucených pracích v Rakousku a po válce je coby zástupce dělnické třídy nasídlili do severních Čech. Bydleli v Hamru u Litvínova, máma tam se svými šesti sourozenci a s dědou a babičkou vyrůstala v ulici, kde později bydlel i Ivan Hlinka. Já si z toho občas dělám srandu, že my jsme třetí degenerace, která v Sudetech žije. Čtvrtá degenerace jsou naše děti, pokud jsme se tedy ze Sudet nepřestěhovali. Tátova rodina žila už po generace v Horním Jiřetíně, tedy kousíček od Litvínova. Dědu jsem nestačil potkat, umřel, když tátovi bylo osm. Přišel o život při pracovním neštěstí. Mou část Sudet charakterizovaly šachty, chemička, těžký průmysl. Obecně by se dalo říct, že lidi, které tam komunisti poslali pracovat, asi nebyli nejostřejší tužky v penále. To byli dost často mužici, takže já si ze svého původu rád dělám prdel. A říkám, že po vysídlení Němců, čím dál od Prahy, tím vyšší je pravděpodobnost, že inteligence místního obyvatelstva bude nižší a mezilidské chování hrubší. To v Sudetech určitě platí poslední tři čtyři generace. Předtím asi ne, ale předtím jsem to neznal.

Posloužil bys nějakým příkladem toho hrubého chování mezi lidmi na severu?

Bydlel jsem osm let ve Všebořicích, což je okraj Ústí nad Labem, v dělnické čtvrti v hornických domcích. První čtyři roky jsem se nechal buzerovat od takového starého důchodce, Pflegshörl se jmenoval a měl na šmírování za oknem přidělané zrcátko od autobusu. Ačkoli jsem věděl, že je pitomec, nechal jsem si to od něj líbit. Až jednou jsem na něj vyjel a měl jsem další čtyři roky klid. Recept byl začít mu tykat, nadávat do dědků a do hajzlů. Ve třiceti jsem přestal být slušný člověk. Od té doby používám metodu na hrubý pytel hrubá záplata, kdykoli potřebuju klid od dementů.

Šel bys tak daleko, že bys lidem hrubším a řekněme méně informovaným ubral právo na vlastní úsudek a právo volby?

Tak určitě! Moment, tak určitě ne! Ale malinko bych fašizoval Janečkovu volební metodu D21 upgradem na D321.

Co to je?

Ve fiktivní volbě Prezident 21 se počítalo, tuším, s možností tří hlasů plus a jednoho minus, přičemž za minus člověk musel dát aspoň dva kladné hlasy. Na takovéto laskavé a smířlivé metody nejsou lidi zvyklí. Navrhuji metodu 321 bodů za hlas podle dosaženého vzdělání. Tři za vysokoškolské, dva středoškolské, základní škola je za jeden bod. Jelikož ten, kdo vzdělání obětoval nejvíc času, měl také nejspíš víc času přemýšlet čili se flákat, cestovat, poznávat jiné kultury, naučit se být tolerantnější a nejspíš by pak v budoucnu nevolil extremisty či populisty. Anebo pojďme zpátky do monarchie a nechme volit jen ty, kdo platí daně.

Ty si vážně myslíš, že vysokoškolské vzdělání je pořád ještě zárukou rozhledu a kritického myšlení?

Určitě si nemyslím, že řekněme řezníci jsou kokoti a doktoři ušlechtilí géniové, to spíš doktoři jsou pěkní řezníci. Ale myslím, že ten, kdo po škole nezapadl ihned do procesu vydělávání peněz, měl opravdu víc času se rozhlédnout a jeho obzor bude nejspíš širší.

Tvůj model by ztrácel opodstatnění už tím, že úměra mezi vzděláním a rozhledem mizí. Na Západě se jasné bludy typu 50 pohlaví a vyhlašování klimatických krizí rodí na univerzitách a formálně vzdělaní lidé je vnucují ostatním. Přichází to už i k nám.

Pominu slabinu systému soukromých škol, kde kvalita jde často dolů, ale my jsme rádi, že na naší škole můžeme za tučné školné vychovávat děti bohatých rodičů. Iracionální menšiny si – pozor, bez ohledu na vzdělání – v poslední době uzurpují příliš mnoho prostoru na úkor racionální většiny. Genderfluidní poradci pro jádro a zloději kufrů mohou být pravou rukou prezidentů, zatímco učitelku v tanečních lze napadnout za to, že dělí jejich návštěvníky na ženy a muže. Přitom jde o dvě osoby, které je nově potřeba nazývat partnery: Prosím vás, nevíte, kde jsou tu dámské toalety? Musíte si skočit na partnery, dámy zrušili, ale je možné, že vedle v kabince onanuje nějaký jiný partner, co poslouchá partnery ženského pohlaví kakat, a že vám ho tam foukne! Co to kurva je?

Celý rozhovor si můžete přečíst ve speciálu 30 rozhovorů, který je právě v prodeji. Objednat si jej můžete zde.

Xavier Baumaxa (1973), vlastním jménem Lubomír Tichý, se narodil v Mostě, vyrůstal v Litvínově. Z tamního gymnázia pokračoval na Pedagogickou fakultu, aprobace ČJ a AJ, v Ústí nad Labem. Učil a posléze pracoval jako manažer ústeckého a mosteckého Baumaxu, přitom vystupoval se skupinou a posléze s ukrajinským kamarádem Em Rudenkem. Před dvaceti lety se osamostatnil a stal se fenoménem českých klubů a hudebních festivalů. Vyšlo mu deset desek. Má pět dětí, z toho čtyři vlastní. Pohybuje se střídavě mezi vesnicí na Teplicku, pražským Hloubětínem či Karlínem, rockovými kluby, minipivovary a restauracemi s tankovým prazdrojem.

 

Sdílet:

Hlavní zprávy

×

Podobné články