„Jsme stižení paralýzou. V Německu nikdo neprotestuje, jsme národ poddaných“

VĚDEC NORBERT BOLZ

„Jsme stižení paralýzou. V Německu nikdo neprotestuje, jsme národ poddaných“
Norbert Bolz: Pro novináře už není důležité informovat, ale zastávat správný postoj ke správným tématům. Totéž vidíme v humanitních vědách. Hlavně se postavit na správnou stranu! Dřív se lidé báli toho, že se v myšlení dopustí chyby, dnes se bojí toho, že se svým názorem vybočí. Foto: Profimedia.cz
1
Svět
Tereza Matějčková
Sdílet:

Krátce před svým odchodem do důchodu v roce 2018 se musel Norbert Bolz, profesor mediálních studií na Technické univerzitě v Berlíně, zodpovídat rektorovi za své provokativní tweety. Dnes patří k nejhlasitějším kritikům vysokoškolského prostředí a současné politiky. Zatímco mnozí ho obviňují, že se v posledních pěti letech zradikalizoval, on tvrdí, že si pouze užívá absolutní svobody člověka, který se již nestará o svůj společenský status. S Norbertem Bolzem hovoříme u příležitosti vydání jeho knihy Starý bílý muž: obětní beránek jednoho národa.

Mnoho velkých osobností bylo doma na univerzitách. Vy poznamenáváte dvě věci, které je třeba podle mě propojit. Zaprvé docházíte ke smutnému závěru: myšlení ztratilo své velké osobnosti. A zadruhé říkáte, že univerzity už nejsou líhní géniů, ale šílenství. Co myslíte tím šílenstvím?

Mám na mysli levicovou ideologii, to, co se dnes označuje slovem „woke“. Filozofie na kampusech zdegenerovala v levicovou ideologii a zcela, a tím míním opravdu zcela, se odpoutala od myšlení. Počátky tohoto šílenství sahají do minulosti. Bomby sestrojené v osmašedesátém vybuchují až dnes. Ale tehdy ještě existoval intelektuální odpor. Levicová kritika společnosti byla navíc promyšlená. Ve svém komunistickém směřování byla možná fanatická, ale vyrůstala ze solidního intelektuálního zázemí. Vycházely brilantní knihy. Lukácsovy Dějiny a třídní vědomí letos slaví sto let a ta kniha zůstala nepřekonatelná. Levice za posledních sto let nepřišla s žádným novým výkladem moderní společnosti. Pak se asi budeme těžko divit, že současné formy protestu jsou veskrze bezduché. Jsou to slepence pocitů, většinou hořkosti, postrádají jakýkoli intelektuální základ. Proto se současní levičáci obracejí na slovník šedesátých let.

Zmiňujete pojem represivní tolerance od Herberta Marcuse. Vy jej spojujete s cancel culture, s přesvědčením, že ve jménu vyššího dobra lze omezovat svobodu projevu, což podle vás znamená: netolerance k pravicovým názorům, nekritičnost k levicovým.

Ano, nevím, jak je to u vás, ale v Německu je tento dvojí metr hmatatelný. Ale hlavně je třeba říct, že tehdejší představitelé Frankfurtské školy, včetně Herberta Marcuseho, se pohybovali na zcela nesrovnatelné úrovni s čímkoli, co vidíme dnes. Tehdy se lidé ještě přeli, argumentovali. Existovali ultralevicoví profesoři, zvlášť na mé univerzitě v Berlíně, ale byli tu i konzervativní profesoři, kteří tomu vzdorovali, aniž se na ně pohlíželo jako na padouchy. Tehdy se ještě vedly diskuse. A polemika, to je boj, který nerozděluje, ale spojuje. Navíc kultivuje. Jedna strana si totiž cení té druhé, jinak to nefunguje. Určitě znáte diskusi Gehlena s Adornem. To byly skutečné intelektuální události. To vše se dnes rozpadlo.

Často mluvíte o infantilizaci. Ostatně tímto směrem šla i rada od Jacoba Taubese: Nebuďte dětinský…

To je skutečně zásadní bod. V naší společnosti se už nedospívá.

Proč tomu tak je? Jste mimo jiné mediální vědec. Média jsou obviňována z mnoha věcí… Lze jim připsat i tuto infantilizaci?

Byl bych opatrnější. Myslím, že infantilizace má dva důvody. Jedním z nich je přílišná délka vzdělávání. Dnes chodíte do jeslí, do školky a už tam člověka učí takzvaně správně myslet, hned vás vedou za ručičku. Následuje škola, univerzita. Učíte se myslet politicky korektně, užívat genderově spravedlivého jazyka. Dnes už vám na základní škole budou tvrdit, že pohlaví si vybíráte. Tak se člověk může dožít třicítky, aniž zavadí o realitu. Máme pak co do činění s lidmi, kteří jsou třeba i vzdělaní, ale mají naprosto nereálné představy o sobě a světě. Nikdy nemuseli pořádně pracovat, jsou zaměstnaní v různých projektech, grantech, žijí ze stipendií, mnozí nezaloží rodinu, žijí ve vysněném světě svých takzvaných diskurzů. Takto to můžete dotáhnout až do vlády. Podívejte se na německé politiky. Jsou výřeční, pár hesel pochytili na doktorském semináři a kariéra může začít. Tváří se, jako by moudrost polykali po lžících, ale ve skutečnosti nemají o ničem ponětí.

Norbert Bolz (1953) je teoretik médií. Až do svého odchodu do důchodu v roce 2018 byl profesorem na Technické univerzitě v Berlíně. Od roku 2012 je aktivní na Twitteru, kde pod heslem „Pravda v jedné větě“ publikuje aforismy k aktuálnímu dění. Jeden z jeho posledních tweetů zní: „Úkolem expertů je zastírat fakt, že politikovo rozhodnutí se dostavuje dřív než poznání.“ V roce 2011 mu byla udělena cena Tractatus za knihu Nemilovaná svoboda. Je ženatý a otcem čtyř dětí.

Vy tento vývoj připisujete i tomu, co označujete jako poblázněné humanitní vědy. Ale jak jde dohromady jejich údajná moc s tím, že reálně nepožívají žádnou společenskou prestiž?

To je na tom právě to pozoruhodné. Filozofie se zvrhla v politickou ideologii. Velcí myslitelé mezi myšlením a ideologií samozřejmě rozlišovali. My už to neumíme a zásadně jsme tím narušili humanitní vědy. Mimochodem, z toho, že je něco mocné, nelze usuzovat na jakoukoli prestiž. Průzkumy jasně ukazují, že profese s nejmenší prestiží jsou politici a novináři, tedy právě ti, kteří určují veřejnou sféru. Politické a mediální elity by nám v podstatě rády propláchly mozek. Na občany pohlížejí jako na malé děti, které je třeba vychovat. Právě tento paternalismus je společným jmenovatelem veškerého politického vývoje posledních desetiletí, aspoň v Německu. Tady navíc nikdo neprotestuje. Jsme národ poddaných.

Celý rozhovor si můžete přečíst ve speciálu 30 rozhovorů, který je právě v prodeji. Objednat si jej můžete zde.

 

Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit
×

Podobné články