Pocit duše po katastrofě. Povodní teprve všechno začíná

V noci z 25. na 26. listopadu roku 1967 došlo v lisabonské oblasti k jedné z nejvíc ničivých evropských povodní 20. století. Zahynulo při ní asi 500–700 lidí. Skutečný počet se nepodařilo zjistit, protože portugalská vláda neštěstí bagatelizovala a mrtvoly byly odplaveny do moře. Šlo o druhou největší přírodní katastrofu po zemětřesení roku 1775. Portugalsko byla v té době chudá země s přelidněným venkovem, a tak se lidé stěhovali, jak už to bývá, do velkých měst. Tam si stavěli svá příležitostná obydlí v místech, která byla z různých důvodů nevyužitelná, kromě jiného v plochých říčních nivách přecházejících až do moře. Místní říčky měly zanedbatelná povodí, maximálně 100 až 300 km², a proto na možnou povodeň věřil málokdo. Stačilo 120 mm srážek (přitom ve Valencii jich tento podzim spadlo až 480 mm!), aby vysoká voda smetla či zaplavila provizorní obydlí se spícími lidmi.

Přitom nedávno provedená analýza přírodních neštěstí ve středozemní oblasti ukazuje, že přívalové deště společně se zemětřesením bývají nejčastější příčinou úmrtí způsobeného přírodní pohromou a v některých desetiletích zodpovídají asi za 80 % všech ztrát na životech. Z evropského hlediska se přívalové povodně podílejí víc než z poloviny na všech povodních, ale umírá při nich mnohem víc lidí, protože na malá území o rozloze sotva pár set kilometrů čtverečních přicházejí rychle a nečekaně třeba i jako bahnitá, metr vysoká vlna. Ta v sobě obsahuje tolik bahna, že se chová jako emulze, ve které mohou „plavat“ nejenom automobily, ale i tunové balvany, s jakými by jinak čistá voda ani nepohnula.

Většina evropských a mnoho asijských zemí dnes už posbíraly historická data o přírodních neštěstích do databáze přírodních pohrom, tzv. „disaster database“, takže jsme poměrně detailně informováni o výšce nejenom povodní, ale i vln tsunami či rozloze sesuvných oblastí. V České republice nalezneme databázi svahových pohybů společně s dalším významným, ale dlouhodobě působícím rizikem, jakým je radonové ohrožení, na webových stránkách České geologické služby.

Celý esej můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.