Průměr k ničemu není. Debata o strastech ze života překladatelů

„Diskuse o překladatelství a problémech v oblasti literárních překladů. Hovoří se o kvalitě překladů, problémech s honoráři, podmínkách pro překladatele a také o roli nakladatelství v procesu překladu a problémech s kvalitou překladů. Diskuse se také dotkla tématu umělé inteligence a strojového překladu, přičemž jeden z účastníků uvedl, že se nebojí nahrazení překladatelské práce umělou inteligencí. Na závěr se účastníci shodli na tom, že je důležité, aby se čtenáři zajímali o kvalitu překladů a podporovali dobré překladatele.“ Tak pravila umělá inteligence po poslechu tohoto Salonu Echa. A nelze říct, že by neměla pravdu! Ona diskuse ale naštěstí snad přece jen byla živější, než se takto suše a kostrbatě zhodnoceno může zdát. Mé pozvání do ní přijali: překladatelé Viktor Janiš, Ladislav Nagy, Alice Flemrová, Radka Smejkalová a odborník na strojový překlad Ondřej Bojar.

Nedávno jsem četl, jak je nějaký překlad knížky, jež nedávno vyšla, výjimečně dobrý. Psalo se to třeba o Petře Zikmundové, která přeložila Život Vernona Subutexe od Virginie Despentesové, nebo o Veronice Havlíkové, která překládá knihy od Dimitriho Verhulsta. Ale já si vlastně nejsem jist, jestli to jako obyčejný čtenář poznám. Výjimečně dobrý překlad, to je pro mě kniha, ve které mě vlastně nic nevytrhne, ničeho podivného si nevšimnu. Dá se ten výjimečně dobrý překlad poznat, nebo ho poznají jenom překladatelé?

Janiš: Jste vytrhován ze svého čtenářského rytmu, najednou vám nějaká spojení znějí nečesky, celé vám to připadá takové dřevěné. Můžeme přijmout konstrukci, že dobrý překlad je jako čisté čelní sklo auta, kde nejsou žádné nečistoty. Máte pocit, že čtete to původní dílo, ale ani to nemusí být indikátor dobrého překladu, protože samozřejmě jsou dobří překladatelé, kteří mohou překlad odfláknout i tak, že vy to nepoznáte. Vy totiž nevidíte, co všechno tam překladatel zamaskoval, vynechal, kde zvolil radši zkratku, než sledoval řešení, které by bylo konsekventní, ale strašně pracné. Ale pak jsou překlady, u kterých to vidíte okamžitě. Antonín Přidal přeložil knížku o panu Kaplanovi od Lea Rostena (před ním už Pavel Eisner – pozn. red.). A tam vidíte tolik slovních hříček, že si říkáte, jak to ten člověk udělal. To je podle mě indikátor dobrého překladu. Ale mnohdy, když nemáte lešení druhého jazyka vedle překladu, nepoznáte, jestli je to jenom průměrný překlad, nebo vynikající.

Vy jste v jednom rozhovoru řekl, že třeba Shakespeara umělá inteligence nikdy dobře nepřeloží. Ale s klasiky jsou často jiné problémy. Já jsem si teď chtěl koupit nové vydání Božské komedie, ale nakonec jsem se zasekl na tom, že jsem si nebyl jist, který její překlad je vlastně ten nejlepší. Nakonec jsem z toho byl tak zmatený, že jsem si tu knížku nekoupil.

Janiš: Pokud si koupíte třeba Mikešův překlad Pekla, když už mluvíme o Dantovi, tak jistě neprohloupíte. Ten předchozí překlad Otty Bablera, slovy Jana Zábrany, je překlad pilného vola. Přeložit zrovna Božskou komedii v úplnosti je strašná práce. Ale i tam to poznáte, poznáte tam ty parnasismy, poznáte tam výplňová slova, jenom aby to vyšlo přesně na slabiku. Poznáte, že prostě čím víc se blížíte k tomu rýmovému zakončení, tím je ten překlad méně přesný, protože vám to musí jít do toho rýmu. A pak, když se dostanu k druhé polovině vaší otázky, tak existují lidé, kteří jsou takoví jako notorici dokonalosti. Lidi, o kterých se jako ví, že to dělají dobře. Třeba Pavel Dominik. Když si koupíte překlad Nabokova od Pavla Dominika, tak nemusíte přemýšlet, jestli je to dobře. Víte, že je to dobře.

Nagy: Překlad stárne rychleji než originální text. A když se zrovna nebavíme o Dantovi, tak pokud si vezmeme díla z minulého století, respektive už z předminulého století, tak je máme po ruce většinou na jednu generaci. Překlad může být krásný, ale když používá archaickou slovní zásobu, která už nerezonuje s dnešním čtenářem, tak se v něm člověk taky nebude cítit dobře. Spíš si bude připadat jako na návštěvě u staré tety.

Celá audio a video verze zde.

Celý text si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od středečních 18:00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.