Předsevzetí

Na prvního ledna
Je ve mně rozhledna
A se svým nadhledem
Vyčnívám nad ledem…

Napsal jsem báseň Předsevzetí. A jako snad každý rok si vytvořil v hlavě seznam toho, co musím na svém životě změnit. První leden je dobrá startovní čára. Když jsem to řekl kamarádce do telefonu, pravila, že rok je něco jako běžecký ovál a že si tu startovní čáru můžu nakreslit kamkoli, tak proč zrovna teď? Já se ale rád držím tradic.

První leden je pro mě asi nejvhodnější. Především se mění letopočet a pak, když se člověk rozhodne o předsevzetích na příští rok už třeba začátkem prosince, má ještě měsíc na to, aby se pořádně vyřádil, snědl tuny zakázaného jídla, mluvil klidně sprostě, kouřil jako komín, nic nedělal, jen se tak poflakoval. V žádném případě se ale do ničeho nového nepouštěl, to všechno přece bude dělat už od prvního ledna.

Já si v posledních letech pokaždé slibuji, že budu psát deník. Když to člověk dělá, je víc sám se sebou, musí o věcech kolem přemýšlet, či dokonce vyhledávat náměty, o nichž by mohl do deníku napsat. To znamená víc se dívat kolem sebe. Já se do toho každý rok znovu a znovu pouštím a nejspíš někdy na konci života vydám knihu nazvanou Moje ledny, protože předsevzetí mi většinou vydrží jen pár týdnů a mám spoustu zápisků ze všech možných lednů. Podtitul té knihy by nejspíš byl Smutná historie nedodržených předsevzetí…
Je pravda, že sem tam s nějakým předsevzetím vydržím i déle.

V roce 2020 a loni jsem si deník přestal psát až v druhé polovině roku. Už přes třicet let nekouřím, téměř jsem přestal jezdit autem po Praze, občas si dělám výpisky z nějaké knihy, kterou jsem si předsevzal dočíst. Ale to byly jen dílčí a pomíjivé úspěchy. Nikdy jsem se nedopracoval k tak pevné vůli, jakou prokázal například můj bývalý kolega Jiří Dědeček, který se kdysi rozhodl, že každý týden napíše jeden písňový text. A nakonec jich opravdu stvořil za rok dvaapadesát a všechny měly hlavu a patu. Záviděl jsem mu tu vůli a cílevědomost a nedodržel většinou ani předsevzetí napsat jeden text za měsíc.

Někde v hlubinách internetu se předsevzetími zabývají různí odborníci. Navrhují mi, abych si udělal plán. Všechno si mám sepsat a k tomu si vyrobit velkou papírovou plachtu rozdělenou na čtyři části – HODNOTY, MOTIVACE, CÍLE, PRIORITY. A do nich vepsat, co vlastně chci, různě v tom škrtat a hlavně mít to pořád někde, kde na to uvidím, abych na to nezapomněl. Zapomenutí je prý častý případ zániku předsevzetí.

Je pravda, že když si člověk udělá nějaký dobrý plán, jde mu všechno mnohem líp. Třeba když si řeknu, že za týden zhubnu o jedno kilo. To přeci není tak těžké – za týden jedno kilo! A o příštím silvestru budu mít o půl metráku méně. Jdu do toho! Už se vidím, jak se vejdu do všech kalhot a košil, co jich mám ve skříni, do některých možná i dvakrát. Budu pružný a hbitý! Jedno kilo týdně! To je přece legrace! Není nad dobrý a jednoduchý plán. Jen asi ještě dneska zajdu vedle do cukrárny na zmrzlinu. Je středa, to kilo do neděle zvládnu!