Utrpení mladého Bedřicha Smetany. Co odhalily nově zveřejněné deníky

„Já, Bedřich Smetana, narozený v Litomyšli 1840 1824 2. března v úterý v 10 hodin ráno, měl jsem otce Františka Smetanu pivovarským sládkem a moje matka byla Barbora Smetanová, rozená Lynková.“ Tato slova stojí na začátku deníku Bedřicha Smetany z roku 1840, avšak takto je šestnáctiletý student nenapsal. Jeho rukopis musel být pro české čtenáře přeložen z němčiny. Also: „Ich, Friedrich Smetana geboren zu Leutomischl 1840 1824 den 2 März Dienstag um 10 Uhr früh hatte meinen Vatter, Franz Smetana zum Bräuermeister, und meine Mutter /war\ Barbara Smetana geborene Lynek.“

Smetana si vedl deníky skoro po celý život. Ten, jak víme, nebyl dlouhý, o dvacet let kratší než život jeho otce a o třináct let kratší než život jeho matky. Skladatel zemřel dva měsíce po svých šedesátinách. Nejdůležitější a nejkrásnější je samozřejmě jeho hudební odkaz, „odhalení“ soukromí, publikace dopisů (i jim se dostalo kritické edice, zatím vyšly dva svazky) a deníkových zápisků může leccos osobního i veřejného doplnit, dopovědět, avšak na to, co po Smetanovi zůstává v notách, nemohu mít tyto privátní písemnosti nejmenší vliv. Hudbu nemají kam „povýšit“, na druhou stranu ji nemohou ani „ponížit“, oslabit, ublížit jí, a pokud snad někoho napadne slovo „zlidštit“, měl by být obezřetný.

Smetanovy deníky (zatím jen ty studentské a juvenilní) bychom měli brát nikoli jako klíč k hudebnímu dílu, nad nímž stojíme v úžasu, nýbrž pouze jako pohled do láskou drásané duše jednoho hudebně nadaného mládence doby předbřeznové. Že oním mládencem byl Bedřich Smetana, je toliko roztomilá shoda okolností.

Gymnaziální studia Smetanu moc nebavila, začal s nimi v Jindřichově Hradci, pokračoval v Jihlavě, poté v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě, v Praze, zakončil je v Plzni, a to pod dohledem svého o generaci staršího bratrance Josefa Františka Smetany, profesora premonstrátského gymnázia, muže vlastenecky orientovaného. Gymnázia, dlužno připomenout, poskytovala tehdy vzdělání výlučně chlapcům, prvního dívčího gymnázia u nás, pražské Minervy, se Smetana ani nedožil, založeno bylo až roku 1890. Do žádné spolužačky se tedy Friedrich zamilovat nemohl, neboť na střední škole nikdy žádnou neměl, nemohl mít. Příležitost k citovému angažmá poskytovaly kromě kostela leda společenské akce a domy úřednické honorace, v nichž se pořádaly hudební večery, někdy s tancem, kde býval dobrý klavírista vítaným hostem.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo od středečních 18.00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.