Ti dva – Babiš a Okamura – už vědí, že Babiš prezidentem nebude, a situují se pro další politický vývoj. Ten se pro ně bude odehrávat ve Sněmovně a nebudou v něm spojenci, píše Martin Weiss.
Foto: Jan Zatorsky/ koláž Echo24
1
Česko nezvládne v dalších čtyřech letech po příštích volbách srovnat české mzdy s německými. Potřeba je ale pokračovat v přibližování. V pořadu Partie televize ...
Předem medializovaný pokus o návštěvu kostela, Jezulátko v kapse, slabost pro astrologii – tyto dřív nepříliš viditelné akcenty Babišovy kampaně napovídají snahu zasáhnout jeden specifický segment voličů. K výčtu můžeme přiřadit i Babišův pokus o zorganizování předvolební akce v náchodské kavárně Al Capone.
Asi nepochybíme, když odhadneme, že jde o lidi, kteří moc pravidelně k volbám nechodí, ale zato jsou příležitostně docela manipulovatelní. Ostatně právě na ně může mířit Babišův vyjadřovací styl v debatách, jenž byl výstižně přirovnán k zesnulé populární televizní věštkyni Jolandě.
Byl by to jen jeden z mnoha voličských segmentů, které Babiš od počátku své politické kariéry vytěžil – vždyť jeho vítězné tažení začalo tím, že ve volbách po pádu Nečasovy vlády v roce 2013 vyluxoval elektorát ODS.
Jenže na ty voliče odcizené od systému, kteří se občas nechají snadno vzrušit, jednoho specialistu máme: Tomia Okamuru. A ten zaujal v kampani jednoznačný postoj – své ovečky k Babišovu prameni nepřivede.
Předseda SPD postavil do prezidentských voleb vlastního kandidáta, Jaroslava Baštu. Je to jediný skutečný opoziční kandidát, tvrdil, kdežto Babiš nabízí „měkkou verzi vládního programu“. Místo aby vytýkal Babišovi všechny ty věci, kterými ho léta častují odpůrci, použil nečekaný úder – vlastně se vysmál ústřednímu motivu Babišovy kampaně, že Pavel je vládní kandidát.
V další fázi kampaně, když se zdálo, že by se Bašta v průzkumech mohl odtrhnout od „hvězdné pěchoty“ pelotonu, přišel Okamura s ještě drzejším krokem – vyzval Babiše, aby odstoupil ve prospěch Bašty. Je jedna věc vyzývat k tomu, aby odstoupil a své jedno dvě procenta převedl nějakému ze stravitelných lídrů demobloku, takového Marka Hilšera. Ale vyzvat přímo jednoho z favoritů, to je tedy, řečeno argotem černošských rapperů, pořádný „dis“.
Pochází to od slova „disrespect“ a Babiše už pomalu nerespektuje nikdo. Tím, jehož slovo by jistě pro mnoho voličů mělo velkou váhu, je Miloš Zeman. Ale Zeman vyjadřoval podporu Babišovi přinejlepším jen relativně. A po Babišově extempore s odmítnutím dodržení závazků NATO vůči Polsku či baltským zemím ho už docela potopil. Babiš požádal Zemana, aby to s polským prezidentem, s nímž měl v úterý schůzku, vyžehlil. Ale Zeman se za něj nehodlal příliš exponovat. Nejdříve odmítl Babišův pokus o vysvětlování, že jde o hypotetickou otázku. A pak, když polský prezident Duda poznamenal, že ještě lepší otázka na Babiše by byla, zda by přišel na pomoc Slovensku, Zeman si s ním notoval.
Duda svou narážkou na Babišův slovenský původ zašel tam, kam se obvykle nechodí. Jeho český protějšek měl v tu chvíli možnost tu narážku přejít a nechat ji spadnout pod stůl. Ale záběry na Zemana, jak si vyposlechne překlad, srdečně se usměje a uznale poklepá Dudovi na rameno, mluví jasně. A ukazují, že Zemanovo spojenectví s Babišem bylo vždy jen transakční. Teď, na odchodu do důchodu, nemá zapotřebí svazovat se s prezidentským kandidátem, který prohraje.
Ale vraťme se k Okamurovi. Ostřelování pokračuje. Ve středu v debatě na Novinkách Babiš na otázku, zda by jmenoval Okamuru premiérem nebo ministrem obrany, Babiš odpověděl, že ne, že by jmenoval vítěze voleb, a tím Okamura nikdy nebude. Může to být koaliční partner, upřesňoval otázku moderátor. „Není to náš koaliční partner. Teď ne. Ani nebude,“ odpověděl Babiš. Všimněme si, že to bylo navíc – moderátor mluvil o „koaličním partnerovi“, nikoli nutně „vašem“.
Okamura okamžitě reagoval na Facebooku. Babiš ukázal, že „jeho koaličním partnerem budou probruselské strany Fialovy vládní koalice. Je to přesně tak, jak jsem po celou dobu upozorňoval. SPD je jedinou skutečnou opoziční stranou v Parlamentu“. Bašta již avizoval, že v druhém kole hodí do urny prázdný lístek.
Ti dva – Babiš a Okamura – už vědí, že Babiš prezidentem nebude, a situují se pro další politický vývoj. Ten se pro ně bude odehrávat ve sněmovně a nebudou v něm spojenci.
A nikdy nebyli. Babiš podporu Okamurových poslanců nedostal ani po volbách v roce 2013, ani v roce 2017, kdy si toleranci své menšinové vlády vyjednal u komunistů.
Je to v Okamurově politické DNA. Jak víme z výpovědí odpadlíků od SPD, významnou zákulisní roli v této proměnlivé formaci dlouhodobě hraje proslulý pražský politický podnikatel Tomáš Hrdlička. Novinářům Sabině Slonkové a Jiřímu Kubíkovi se v roce 2018 povedlo ho rozpovídat. Přiznal, že spousta jeho politických projektů byla blokačních. Nejdříve se mu podporou Věcí veřejných a Zemanovců podařilo zneškodnit Jiřího Paroubka. A pak si našel cestu k SPD – někdejší člen ODS Radim Fiala je Okamurovou pravou rukou. Do struktur SPD nevstoupil ani je nepodporoval finančně, ale připouští, že je „nasměroval na lidi, kteří jsou profesionálové a můžou jim pomoct“. On sám ovšem před volbami v roce 2013 zaplatil a rozšířil do schránek antibabišovské letáky.
Ve dvacáté první minutě a dvaceti vteřinách rozhovoru se Slonková Hrdličky ptá: „SPD sebralo ve volbách Andreji Babišovi hodně procent, dejme tomu i těch deset procent, které by měl k tomu, aby mohl vládnout s většinovou vládou. Měl jste radost?“ „Samozřejmě,“ odpovídá Hrdlička a jen málokdy v politice vidíme tak nefalšovaný spokojený úsměv.
00:01
