Nejen Petráček. Jednám i v případě propouštění na filozofické fakultě, říká rektorka Králíčková

SITUACE VYSOKÝCH ŠKOL

Nejen Petráček. Jednám i v případě propouštění na filozofické fakultě, říká rektorka KrálíčkováROZHOVOR
Prezidentka České konference rektorů a rektorka Univerzity Karlovy Milena Králíčková. Foto: Radovan Jelen
1
Domov
Záviš Dobiašovský
Sdílet:

Vysoké školy volají po penězích na vzdělávání a varují před odlivem mozků z českého akademického prostředí. Univerzita Karlova však stojí také v centru kauzy s propuštěním profesora Tomáše Petráčka z Katolické teologické fakulty. „Ctím autonomii fakult, ale vedení univerzity má také dbát dodržování předpisů a například chránit studenty,“ říká v rozhovoru s deníkem Echo24 rektorka univerzity a předsedkyně České konference rektorů Milena Králíčková. Její zásah do případu na teologické fakultě přitom není jediný, stejně podle svých slov jedná s vedením i v případě sporných výpovědí na Filozofické fakultě.

Vysoké školství je podle zástupců vysokých škol podfinancované a chybí miliardy, co se podle vás stane, pokud se peníze nenajdou?

Pokud veřejné vysoké školství nezačne být náležitě podporováno, bude pokračovat odliv mozků. Naši akademici, vzdělaní, s rozšířenými obzory, už mnoho let odcházejí do zahraničí. V současné době odcházejí už i na střední školy. A pokud nebudou vysoké školy dostatečně podpořené, nejsem si jistá, jak bude zvládnutelná demografická křivka, která nás čeká za tři, čtyři roky. Efektů bude víc, ale tyhle dva vidím jako zásadní.

Narážíte tím na otázku mezd na vysokých školách, ministr školství Mikuláš Bek (STAN) v úterý opět zopakoval, že to jde z jeho pohledu i za univerzitami a jednotlivými fakultami. Co na jeho názor říkáte?

Je to komplexní. Mzda každého akademika se odvíjí od tří faktorů. Zaprvé jsou to prostředky, které přijdou na univerzitu. Zadruhé to, jak jsou prostředky rozdělené na jednotlivé fakulty. Zatřetí to, jak s těmi prostředky na fakultě pracuje její vedení. Všechny tyto tři úrovně ovlivní finální mzdu akademika. V úterý jsme se snažili vysvětlit, že jsou institucionální prostředky z národních zdrojů opravdu podfinancované ve srovnání s OECD či státy EU.

Pravda ale samozřejmě je, že je pro nás velmi důležité pracovat uvnitř univerzity tak, abychom prostředky spravedlivě dělili. Na Univerzitě Karlově máme dokument, který každoročně schvaluje akademický senát a určuje pravidla pro příští rok. Pak záleží, jak s tím konkrétní děkani pracují. Oni ovlivní, jestli daný studijní program zajistí pět či deset akademiků, jestli otevřou cizojazyčný studijní program, který umožní placené studium zahraničním studentům. Všechny ty tři úrovně jsou podstatné a shoduji se s panem ministrem v tom, že je důležité, aby univerzity pracovaly správně s lidskými zdroji. Ale jsem pevně přesvědčená, že z národních zdrojů na vzdělávací činnost jsme jako veřejné vysoké školy podfinancované a za číslem chybějících deseti miliard si stojíme.

Když jsme u zmiňované role děkanů, dělají z vašeho pohledu nyní dobrou práci?

Univerzita Karlova má padesát tisíc studentů, sedmnáct fakult a ty jsou ve velmi různých situacích. Od matematicko-fyzikální fakulty, která je excelentní ve vědě, získává velmi vysoké procento prostředků právě díky své vědecké činnosti, tím pádem tam mzdy akademiků může velmi podporovat to, že jsou konkurenceschopnými vědci, až po fakulty, kde vědecká činnost není takovým zdrojem účelové podpory.

Fakulty jsou tedy různé, děkani musí mít různé strategie a mě velmi těší, že z těch sedmnácti fakult celá řada postupuje v současné době tak, aby efektivizovala procesy a získávala ještě lépe externí zdroje. Například, jak jsem již zmínila, díky vzdělávání zahraničních studentů, kteří si to studium hradí.

S otázkou financování vysokých škol se vždy vrací myšlenka zavedení školného, ministr Bek zmiňuje například i zápisné. Jaký je váš názor na to jít touto cestou?

Dlouhodobě jsem konzistentní v tom, že nepodporuji zápisné a nepodporuji školné. Česká republika má významný problém v sociální prostupnosti. Nevyužíváme potenciál, talenty, které se v současné době potýkají s tím, že jsou v nějaké sociálně ohrožené vrstvě obyvatel. Náš systém jim příliš neumožňuje dostat se k vysokoškolskému vzdělání a společnosti neumožňuje využít jejich talent. Pokud bychom to chtěli nějakým poplatkem regulovat, máme tu systém poplatků za delší studium a byl tu historicky i poplatek za další studium – umím si tedy představit, že třeba třetí, čtvrté magisterské či bakalářské studium by mohlo být nějakým způsobem zpoplatněno. Ale rozhodně ne první nebo druhé. Musíme si uvědomit, že pokud nemáme vybudovaný systém půjček a podpory, mohli bychom sociální prostupnost studia ještě zhoršit.

Není pak jednorázový výdaj za zápisné menší zátěž?

Pokud by to bylo nízké zápisné, obávám se, že by efekt pro ekonomiku vysokých škol nebyl veliký a administrativní zátěž by byla naopak rozsáhlá. Nebylo by to tedy příliš efektivní. My se jako univerzita snažíme, abychom svými silami – například tím, že dáme jednu přihlášku zdarma – umožňovali talentům ze socioekonomicky ohrožených vrstev do studia vstoupit. Ale je to málo, potřebujeme celý národní systém podpory.

Pokud by se systém na podporu či půjčky vybudoval, případně se vymyslelo, jak studenty podpořit, obecně s principem placeného školství problém nemáte?

V současné době ani zápisné ani školné nepovažuji za řešení. Pokud by byla provedena důkladná analýza a navrhnuto komplexní řešení, pak ano. Ale zatím nic takového na stole není.

Zásadní změny se chystají v rámci vysokoškolského zákona. Zdá se však, že se jednání o novele poněkud zadrhlo na domluvě s ministerstvem financí. V jaké fázi nyní jednání je?

Ministerstvo si svolalo schůzku se zástupci České konference rektorů i Rady vysokých škol na příští pondělí, kde se pravděpodobně dozvíme, v jaké je shodě ministerstvo školství s ministerstvem financí. Zatím nic nevíme o tom, kdy by novela zákona měla být dále procesována. Ale velmi na to čekáme, protože na novelu zákona o vysokých školách jsou pro každou školu navázány změny vnitřních předpisů.

Zřejmě největší změna se týká odměn pro účastníky doktorského studia, tedy tématu, které se bezvýsledně řeší dlouhé roky. Jak by se podle vás měl ideálně systém nastavit?

Ideálně by mělo dojít k navýšení doktorandského stipendia a nastavení velmi jasných a přehledných pravidel pro vysoké školy, abychom nemuseli složitě nastavovat nové mechanismy. A jsem přesvědčená, že pokud to bude takto, budeme mít i vyšší úspěšnost doktorandů, ač jich budeme mít pravděpodobně méně. Podle mých informací byl věcný rozpor mezi resorty školství a financí o tom, že rozpočet na stipendia nebude o mnoho větší, což se dá očekávat. To tedy povede ke snížení počtu doktorandů, ale pevně věřím i jejich vyšší úspěšnosti.

Pokud se počet doktorandů sníží a zároveň bude vyšší úspěšnost, je nutné ty prostředky navýšit?

Určitě ano. Musíme doktorandskou práci, erudici a úsilí odměňovat lépe než doposud. Samozřejmě, celá řada fakult z grantových prostředků, z vlastních prostředků pomáhala doktorandům přežít. Pak tu ale bohužel máme i doktorské studijní programy a fakulty, které na navyšování tolik prostředků neměly. Proto je zásadní novelu přijmout a ubírat se tímto směrem. I tohle je jeden z faktorů odlivu mozků. Celá řada kvalitních absolventů magisterských studijních programů se uchylovala k tomu, že odcházela na doktorské studium do zahraničí.

V posledních týdnech se řeší kauza na Katolické teologické fakultě (KTF) ohledně konce prof. Petráčka. Vy jste se do situace vložila – je správné, aby vedení univerzity zasahovalo do takovéto situace, v které jsou zákonem jasně dané role ohledně pracovněprávních vztahů a autonomie fakult?

Autonomii fakult ctím, všechny naše fakulty jsou skvělé a vedení univerzity je podporuje v tom, aby prosperovaly. Ale role vedení univerzity je také v tom, aby dbalo na dodržování předpisů a aby například chránilo všechny studující včetně těch v doktorských studijních programech. Dám konkrétní příklad, kdy rektorát podobným způsobem hájí práva studentů, to je při rozhodování o právech a povinnostech studentů – ano, rozhodují fakulty, rozhodnutí je na straně děkana, ale odvolání jsou v rukou rektorátu. Podobný důvod byl a je za tím, proč se rektorát univerzity sešel opakovaně s vedením Katolické teologické fakulty UK. Musíme dbát na dodržování zákonů, včetně zákoníku práce, a vnitřních předpisů univerzity.

Narážíte tím na situaci doktorandů, nicméně první prohlášení, která jste k situaci učinila, nemířila jen ke studentům, ale zahrnovala i pochybnosti o právě pracovněprávních procesech a tak dále. Není to tedy teď trochu „schovávání“ se za doktorandy?

Jsou to spojené nádoby. Máte školitele, který má pracovněprávní vztah, doktorandy a vyučuje pregraduální předmět. Vrátím se k podstatě té věci, rektorát musí dbát o to, aby univerzita poskytovala férové a bezpečné prostředí jak pro studenty, tak i pro zaměstnance. To byl důvod našeho setkávání se s vedením KTF UK.

Není to ale ojedinělý případ. Podobná situace se nedávno odehrála na filozofické fakultě, týká se propuštění uznávaných odborníků, paní Kitzlerové a pana Lemeškina. Případ byl také medializován, probíhal kvůli tomu i soud. V tomto případě jste se také nějakým způsobem angažovala?

Jsem ve spojení s vedením filozofické fakulty. A nejen já. Paní děkanka Lehečková a její tým velmi úzce spolupracuje s mým týmem, konkrétně v tomto případě jde o jednání například na Radě pro vnitřní hodnocení, kde je prorektor UK pro koncepci a kvalitu vzdělávání ve spojení s příslušným partnerem ve vedení Filozofické fakulty. To je prostě normální věc. Život univerzity a některé orgány jsou na centrální úrovni.

Přeci jen ta reakce působí trochu jinak. V případě prof. Petráčka přišla z vaší strany veřejná prohlášení, nakonec došlo až k auditu. Případ na filozofické fakultě vypadá velmi podobně, v některých věcech by se zdálo, že by mohl mít i větší váhu, stejně se tam měla situace dotknout doktorandů. Veřejná prohlášení jsem však nezaznamenal. Z jakého důvodu je tedy přístup k těmto případům jiný?

Rozumím, že navenek to může působit podobně. Jiná byla ovšem jak komunikace s vedením fakult, tak přístup jednotlivých fakult. Někdy je to o tom, jak procesy vypadají navenek a jak probíhají dovnitř. Ve stejném spojení jsme byli s vedením KTF UK i s vedením filozofické fakulty.

V čem byl přístup jednotlivých fakult jiný?

Konkrétně v tom, že jsem od počátku s vedením KTF UK komunikovala pochybnosti, které jsem měla v procesu prokázání nadbytečnosti jednoho konkrétního akademického pracovníka, zatímco při prověření procesů na filozofické fakultě pochybnosti nebyly.

Rozdíl byl tedy v tom, jak to fakulta začala následně vnitřně řešit?

Pokud má při akademických procesech vedení fakulty nějaký strategický úmysl a komunikuje jej s akademickým senátem, komunikuje také například s odbory, s kterými se v některých případech mají změny projednávat, tak proces probíhá standardně.

Tedy změna studijního programu na filozofické fakultě podle vás procházela dopředu nějakou přípravou, nenastalo to z ničeho nic?

Trochu to zobecním. Každá univerzita musí být živý organismus. Rozhovor jsme začínali financováním, pan ministr Bek správně říká, že ani kamenné univerzity nemohou být zkamenělé, musí být dynamické a flexibilní. Je to normální proces, že se upravují studijní programy či mění struktura pracovišť, pokud jsou takové změny vydebatované a vydiskutované v příslušných akademických orgánech. A v těch případech, kdy je potřeba, projednané s odborovými organizacemi. Pak je to v pořádku. Pokud naopak tyto procesy nejsou standardně komunikované akademickými orgány či nejsou správně projednány s odborovými organizacemi, nejsou tím dodržovány vnitřní postupy. Tam je ten rozdíl.

Zvláštní je, že v petici, která kvůli situaci na filozofické fakultě vznikla, tyto pochybnosti jsou. Mluví se tam o tom, že se to stalo nenadále, bez akademické diskuze, nebylo to projednáváno. Zjistila jste tedy, že to tak nebylo?

Co se týče filozofické fakulty, další akademický senát, který o tom bude jednat, by měl být tento čtvrtek. Tam naše komunikace s fakultou běží. A je to komunikace otevřená a informace dostáváme. S vedením Katolické teologické fakulty UK jednání proběhla, nicméně na sdělení pochybností nebylo dle názoru vedení univerzity reagováno adekvátně.

Není to pro děkany obecně trochu schizofrenní situace, že z jedné strany přichází tlak na optimalizaci a šetření financí, z druhé – když to řeknu hrubě zjednodušeně – pak při zrušení menšího úvazku přiletí audit?

Bohužel se nacházíme v situaci, kdy s nejvyšší pravděpodobností veřejné vysoké školy na vzdělávací činnost obdrží stejně, jako v loňském roce. A k tomu máte inflaci, jakou máte, hodnota prostředků se zkrátka snižuje. Je pravda, že se děkani, stejně jako vedení univerzity, dostávají do ekonomického tlaku. Ale musíme být zodpovědní a velmi poctiví v dodržování předpisů, které máme nastaveny jak zákony, tak vnitřně univerzitou, abychom v této situaci jednali korektně, správně a čestně. Takže pokud jsou fakulty – a to se netýká jen těch jmenovaných – které musí udělat reorganizaci, sloučit studijní programy a podobně, musí ty kroky prodebatovat v příslušných akademických orgánech, zapojit v nutných případech odbory. Pak se ty změny mohou dít. Chápu, že tu je tlak, ale na dodržování předpisů musíme trvat.

Pokud se ještě vrátím k filozofické fakultě, probíhá jednání i v tom smyslu, že by se rozhodnutí, která padla, mohla ještě změnit?

Aktuální informace k tomu nemám. Ale chci podotknout, že Filozofická fakulta UK je větší než některé jiné vysoké školy, je to velká instituce s množstvím studijních programů a situace je tam složitá i tím, že se jedná o tisíce studentů a stovky akademiků. Nicméně pevně věřím, že procesy probíhají v souladu s předpisy a zákony.

Teď už možná ano, ale nepletu-li se, sporné výpovědi padly už předtím.

Ano, je tam určitý vývoj situace, ale spěje správným směrem.

Objevují se i spekulace spojující tuto reorganizaci s otevřením Ruských studií Borise Němcova, zaznívají obavy z ohrožení svobody bádání. Řešíte s vedením fakulty i tyto okolnosti?

Vyměňujeme si s paní děkankou a vedením fakulty informace i v této oblasti. A myslím si, že je velmi dobře, že si naše akademická veřejnost brání své akademické svobody. Tak to má být.

Sdílet:

Hlavní zprávy

Mezi Májem a Káčou aneb Proč žít

KOMENTÁŘ

Člověk si občas položí otázku, jestli se v naší době dá ještě trochu důstojně žít. Tedy člověk třeba jako já. Jestli už pomalu není čas to nějak nenápadně ...

00:07

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

×

Podobné články