Já vám ty ruský tanky nezavolal, říkal po hospodách „nejhezčí prezident světa“ Novotný

Antonín Novotný byl třetím komunistickým československým prezidentem, a to v letech 1957 až 1968. Do čela státu byl zvolen v listopadu 1957 po úmrtí Antonína Zápotockého na přání tehdejšího vůdce sovětského svazu Nikity Chruščova. Novotný vydržel ve funkci až do pražského jara 1968, kdy pod tlakem veřejné kritiky abdikoval. Zemřel před 50 lety, 28. ledna 1975.

Antonín Novotný, původním povoláním strojní zámečník, se narodil 10. prosince 1904 v Letňanech u Prahy. Do KSČ vstoupil záhy po jejím vzniku v roce 1921. Zastával různé funkce v pražské krajské organizaci KSČ a v letech 1937 až 1938 byl krajským tajemníkem strany v Hodoníně.

Jeho politický vzestup přibrzdila druhá světová válka – v letech 1941 až 1945 byl vězněn v nacistickém koncentračním táboře Mauthausen. Krátce po válce se stal členem ÚV KSČ a od roku 1953 byl jeho prvním tajemníkem. Po smrti prezidenta Zápotockého 13. listopadu 1957 byl o šest dní později zvolen prezidentem republiky.

Ačkoli se tehdy všeobecně předpokládalo, že do čela státu bude zvolen předseda vlády Viliam Široký, jeden z hlavních strůjců bolševického teroru v Československu, do volby zasáhla Moskva, když Chruščov vyslovil přání, aby prezidentem byl Novotný. Českoslovenští soudruzi pak jednohlasně prosadili vůli sovětského vůdce a pro Novotného hlasovalo všech 353 přítomných poslanců Národního shromáždění.

„Třetí dělnický prezident“ Novotný měl stejně jako jeho předchůdci Klement Gottwald a Zápotocký jako člen předsednictva a první tajemník KSČ podíl na vraždách a dalších nezákonnostech a zvůli 50. let, zejména se podílel na likvidaci tzv. protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským a „slovenských buržoazních nacionalistů“. Podle pozdějšího vyjádření tehdejšího ministra vnitra Rudolfa Baráka „Novotný procesům přímo fandil“.

„Jeho činy se vyznačovaly zvláštní směsicí politického diletantismu a pragmatismu,“ napsal o Novotném historik Petr Čornej. V roce 1960 byla z Novotného popudu přijata ústava, vyhlašující socialismus a měnící název státu na Československá socialistická republika. V roce 1964 byl podruhé zvolen hlavou státu. Vzápětí se však země začala potýkat s těžkými ekonomickými problémy, přímým důsledkem komunistického hospodaření. „To byl hlavní důvod, proč přes jistou ideovou strnulost umožnil prezident proces liberalizace v kulturní i ekonomické sféře,“ hodnotil Čornej dobu, která předznamenala Pražské jaro 1968.

Již začátkem ledna 1968 na plénu ÚV KSČ byl Novotný po zásadní kritice donucen odejít z funkce prvního tajemníka strany. Novotný, který se nikdy netajil svým negativním vztahem ke Slovákům, proti sobě popudil slovenské soudruhy. Ti spolu s jeho českými kritiky začali usilovat o oddělení funkce prvního tajemníka ústředního výboru strany od funkce prezidenta. Nakonec prý sám Novotný dal návrh na rozdělení obou funkcí a na prvního tajemníka strany navrhl svého slovenského oponenta Alexandra Dubčeka. Novotný tak ztratil své výlučné postavení v československé politice.

V březnu byla ve sdělovacích prostředcích zahájena kampaň za okamžitý odchod Novotného z prezidentské funkce a z politického života vůbec. Vyvrcholila 20. března na mítinku ve Sjezdovém paláci, kde Novotného zvlášť ostře napadl Gustáv Husák. V březnu 1968 na nátlak veřejnosti abdikoval na funkci prezidenta. Na plénu ÚV KSČ v dubnu 1968 byl Novotný odvolán také z předsednictva ÚV KSČ, na květnovém plénu odešel i z ústředního výboru a bylo mu pozastaveno členství ve straně. „V období Pražského jara 1968 i v pozdějších letech husákovské normalizace byl Novotný prezentován jako personifikace všech chyb a omylů, nezákonností a zvůle padesátých a první poloviny šedesátých let,“ napsal Vladimír Kadlec v knize Podivné konce našich prezidentů.

Počátkem sedmdesátých let se objevily odznaky s nápisy „Sorry, Tony!“, jimiž chtěli někteří mladí lidé vyjádřit přesvědčení, že ve srovnání s Husákovou normalizací nebyla Novotného éra zase až tak špatná. Jako soukromá osoba Novotný v posledních letech svého života prý po hospodách prohlašoval: „Vidíte, já vám ty ruský tanky nezavolal“.

Bývalý „nejhezčí prezident světa“ (Novotný se jím stal v 60. letech v anketě časopisu Stern) údajně do posledních let svého života čekal na rehabilitaci od Sovětského svazu, kterému téměř celý svůj život oddaně sloužil. Nedočkal se, byl zapomenut. Zemřel náhle na srdeční infarkt v lednu 1975 a jeho pohřeb zůstal takřka bez povšimnutí.