Tohle je život? Papež utopil své paměti ve vágnosti

„Není čas na odstup,“ zaznívá v autobiografii Život. Moje cesta dějinami od papeže Františka. Ale čtenář po přečtení sezná, že papež si čas na odstup našel. Kniha je sice mediálně inzerovaná jako autobiografie, ve skutečnosti papež převyprávěl svůj příběh vatikánskému novináři Fabiu Marchesemu Ragonovi.

Je to problém? V tomto případě ano. Knize chybí nasazení, možná proto, že zde byl prostředník. Je plná šroubovaných vět, v nichž člověk hledá smysl jen proto, že spoluautorem je papež. Nutno také říct, že překladatelka neodvedla dobrou práci. Ukazuje se, že globální průmysl, jehož je kniha součástí, umí zploštit i takto výjimečnou osobu. A ještě k tomu rozmělnit. Zatímco nyní vychází v češtině právě zmíněná kniha Život, jíž věnuji toto pojednání, vstupuje na celosvětový trh zároveň další Františkova autobiografie – Naděje, sepsaná tentokrát s Carlem Mussem.

Obtíží knihy Život je, že papež jako by v ní svou cestu s jejími dramaty nechtěl znovu projít. Těch dramat přitom bylo. Mockrát bylo i mediálně propíráno nařčení, že během vojenské diktatury, kdy působil v Argentině jako jezuitský provinciál, selhal, nebo se přinejmenším nechoval tak, aby své lidi ochránil před pronásledováním. Připomeňme, že od sedmdesátých let do roku 1983 rozpoutal vojenský režim Jorgeho Rafaela Videly teror proti svým odpůrcům, především proti levicově orientovaným intelektuálům a duchovním. Odhady, kolik lidí zmizelo beze stopy, se liší. Některé organizace hovoří až o třiceti tisících. Mezi nimi bylo na pět tisíc duchovních, kteří byli nejprve uneseni a poté měsíce či roky mučeni.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.