Trump jako Julianus Apostata čili Odpadlík

KOMENTÁŘ

Trump jako Julianus Apostata čili Odpadlík
Trump podruhé nastupuje do úřadu s pokusem tento proud dějin zvrátit a revokovat zeitgeist, duch doby, který se na trůnu usadil tak pevně, že se už zdál být nesesaditelný. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Kdysi, na sklonku zanikajícího antického světa, se objevila barvitá a heroická postava císaře Juliana, kterému pak dějiny (respektive křesťanští dějepisci) daly hanlivé jméno Apostata, Odpadlík. Tento filozoficky vzdělaný a nadaný mladý císař se pokusil o nemožné: o zvrácení směřování dějin, o jejich zastavení a obrácení zpět. Pokusil se potlačit – zajímavé bylo, že nikoli násilně – křesťanství, vrátit uctívání starých antických bohů, obnovit staré římské ctnosti, které podle jeho názoru nový kult Galilejců, jak říkal křesťanství, podemílá a ničí.

Dalo by se říct, že chtěl udělat Řím zase velkým, vrátit mu slávu, velikost, sebevědomí. Dopadlo to pro něj špatně, proud dějin, který se už ubíral jiným směrem, zastavit nemohl, sám zemřel mlád roku 363 během tažení proti Peršanům: dal na špatné věštby pohanských kněží. Křesťanství se zanedlouho stalo jediným náboženstvím v impériu, které směřovalo tak či tak k svému zániku. Antika se už zachránit nedala.

Je zajisté trochu výstřední přirovnávat Donalda Trumpa k novoplatonikovi Julianovi, o kterém možná ani nikdy neslyšel – i když ho nepodceňujme. A přece se to jaksi nabízí. Spojené státy americké byly nejednou srovnávány s římským impériem, v dobrém i ve zlém, samy se tak ostatně viděly: vládní okrsek ve Washingtonu je koncipován jako Forum Romanum v antickém Římě. Zhruba půldruhé století také USA dominovaly světu, byla to nezpochybnitelná velmoc, přitažlivá nejen svou mocí a silou, ale také tím, co světu nabízela, tedy svou vizí svobody a prosperity.

 

Amerika dlouho poskytovala svým občanům dobré důvody k víře, že Amerika je opravdu nejlepší, že nabízí lidem splnění přání, že život, který se jen tak jinde než v Americe nevede, je tím nejlepším, co může člověka potkat. Pro mnoho lidí, kteří to štěstí neměli, byla nejen nadějí a vzorem – a není to tak dávno.

V mnohém to navíc byla pravda. Tento úspěch Ameriky, podobně jako toho Říma, byl historicky založen na ctnostech a zásadách, které ale dostaly v posledních desetiletích drtivé rány. Amerika jako by obrátila svou podstatu naruby a vše, co bylo zdrojem jejího úspěchu, se mělo stát důvodem její hanby a potupy. Tak jako Řím v úpadkové fázi naprosto ztratil respekt k sobě samému a přešel do stadia sebelikvidace, kterou přitom považoval za přednost a kýžený cíl. Masochismus se stal doporučenou formou nového vlastenectví. Samozřejmě to platí nejen pro Ameriku, ale pro západní civilizaci celou.

Trump je reakcí na toto nejspíš nutné směřování každé přerostlé civilizace ke svému vyvanutí. Je podobně jako Julian také „odpadlík“: také on chce obnovit „staré ctnosti“, vrátit staré bohy, také on bojuje proti „kultu“, který nabral v posledních desetiletích na síle a stal se v Americe kultem de facto oficiálním. Už to nebylo a není křesťanství, které mezitím téměř vymizelo, ale soubor paranáboženských pokrokářských ideologií a dogmat, který pomalu, ale vítězně ovládl americké instituce, školství, kulturu, celou ideologickou sféru, a stal se novým vládnoucím míněním, novou oficiální naukou, o jejíchž postulátech se už pomalu nemohlo ani debatovat.

Konstatování, že člověk je buď muž, nebo žena, se stalo nehorázným kacířstvím a shocking, kterého se slušný člověk nedopouští, stejně jako právo bránit své hranice – svůj limes – proti náporu barbarských kmenů, které podle nového vládnoucího náboženství (no borders, no nations) mají svaté právo je překonat.

Trump podruhé nastupuje do úřadu s pokusem tento proud dějin zvrátit a revokovat zeitgeist, duch doby, který se na trůnu usadil tak pevně, že se už zdál být nesesaditelný. A možná opravdu takový je, protože nové kulty vždy mají více energie než ty staré, které se ale občas ještě o něco pokusí, o nějaký zvrat, o nějakou renesanci zašlé slávy. Může to být i dosti urputný zápas a mohou být dobré důvody ho svést. Ale trochu poučený pohled na dějiny nabádá spíš ke skepsi: stačí ostatně pohled na Donalda Trumpa a jeho kohortu a člověk se musí hodně nutit, aby v nich viděl statečné bojovníky za obnovu římských ctností. Ale opatrně držet palce by se jim třeba mohlo.