Nůžky v HDP mezi Evropu a USA se stále více rozevírají. Rozdíl už dosáhl 82 procent

Evropa začíná čím dál tím více zaostávat za Spojenými státy. Alespoň co se HDP na hlavu týče. Evropské centrum pro mezinárodní politickou ekonomii nedávno publikovalo dlouholetý výzkum z počátku století až do roku 2021, z něhož vychází, že většina amerických států v této statistice evropské státy hravě přeskočí. V porovnání s jednotlivými státy USA tak Evropané chudnou. Podle studie EU zaostává především v investicích a technologickém pokroku, který považuje za klíčový pro ekonomický růst. Americký Wall Street Journal nedávno vydal text, který upozorňuje především na vyšší míru zdanění v Evropě či rozdílný přístup k podpoře ekonomiky v době krize.

Výzkumníci se zabývali tempem ekonomického růstu a jeho trendy. Upozorňují, že v případě, že tempo růstu bude pokračovat a tyto nůžky se budou rozevírat, tak v roce 2035 bude rozdíl v bohatství průměrného Američana a průměrného Evropana stejně velký jako je v současnosti rozdíl mezi průměrným Evropanem a Indem.

Výzkum se zaměřil na rozdíly nejen mezi EU a USA, ale mezi jednotlivými státy obou uskupení. Zatímco v roce 2000 by se ekonomika Německa v žebříčku amerických států umístila na 31. místě v roce 2021 byla na 38. místě. Ještě větší sešup zažila Francie, ta se v žebříčku propadla z 36. pozice na 48. pozici. Pokud nepočítáme Irsko a Lucembursko, které mají v porovnání se zbytkem států extrémně vysoké HDP na osobu, tak dalším evropským státem je až na 33. pozici Dánsko. Tedy více jak polovina amerických států má vyšší HDP na osobu. Autoři studie upozorňují, že i když se růst pohybuje v jednotkách procent v dlouhodobém výhledu i jednotky procent rozdílu vedou k tomu, že Spojené státy Evropě utíkají. Od roku 2010 roste HDP na osobu v EU tempem 1,6 % za rok, zatímco ve státech USA o 3,4 % za rok.

Faktorů, které se na podpoře růstu HDP podílí je celá řada. Autoři studie upozorňují především na nižší investice do infrastruktury i nižší konkurenci v EU, která netlačí firmy k technologické inovaci. Podle studie jsou investice do výzkumu a inovací o 40 % nižší než ve Spojených státech. Studie si také všímá velkého rozdílu v soukromé spotřebě. Ta od roku 2019 klesla v EU o 1 %, zatímco ve Spojených státech stoupla o 9 %.

Studie si také všímá, že ekonomika Spojených států je flexibilnější s menší mírou regulace například pracovního trhu. Na tento aspekt upozorňuje i hlavní ekonom skupiny Cyrrus Vít Hradil, kdy zmiňuje evropskou tradici rozsáhlých podnikatelských i sociálních ekonomik a podpor. "Velká část těchto politik je tedy nastavena tak, aby udržovala status quo prostřednictvím výplaty státních dávek a dotací. V současné době, kdy vlivem technologického pokroku a globalizace dochází k velmi dynamickým změnám, je ovšem tento přístup krajně nevhodný. Moderní ekonomika naopak potřebuje být schopná se flexibilně adaptovat na nové podmínky, což mnohdy zahrnuje zánik pracovních míst, firem i celých odvětví, aby na jejich místě vyrostla nová. Evropské státy se ovšem chovají zcela opačně," uvádí Hradil.

Wall Street Journal ve svém analytickém článku přidává další možné faktory nižšího ekonomického růstu států EU oproti státům USA. Poukazuje například na nižší podíl daní na HDP. Zatímco v evropských státech se pohybuje mezi 40-45 % HDP v USA je to okolo 27 %.

Deník si také všímá rozdílné pomoci státu v posledních krizích, ať už jde o ekonomickou krizi v roce 2008 či pandemické lockdowny v souvislosti s covidem-19. Právě po ekonomické krizi 2008 začaly Spojené státy ve statistikách výrazně utíkat. Zatímco ve Spojených státech velká část pomoci mířila k zákazníkům a nadále posilovala spotřebu domácností, v Evropě pomoc mířila především k zachování pracovních pozic a pomoci firmám. Tato pomoc je podle deníku stále méně efektivní a evropské vlády vyčerpává. Deník nezmiňuje pomoc obyvatelstvu v podobě zastropovaných cen energií. Ceny energií, které jsou ve Spojených státech mnohem nižší, však přispívají k nižšímu ekonomickému růstu v Evropě.

Vít Hradil ale upozorňuje, že aspekt, který analytici zvolili, tedy HDP na hlavu, není jediným ukazatelem růstu ekonomiky. Zmiňuje například, že ukazatel, který lépe reprezentuje životní úroveň je HDP na obyvatele v paritě kupní síly. Zde se naopak podařilo EU náskok Spojených států snížit. Zatímco v roce 2010 činil náskok USA v tomto ukazateli 48 % v roce 2022 už byl pouze 41%.

V trendu většího rozdílu v růstu HDP podle něj Evropa zaostává především kvůli třem faktorům. Většímu stárnutí populace, větší míře regulace a většímu státnímu paternalismu. „Jinými slovy se tedy Spojeným státům daří zajišťovat blahobyt čím dál většímu množství lidí, zatímco Evropa zvládá totéž dělat pro stále stejný počet obyvatel. To má své samozřejmě své geopolitické implikace, jelikož USA zůstávají na mezinárodním poli těžkou vahou, zatímco Evropská unie je čím dál méně relevantní,“ uvádí Hradil.

„Osobně za největší evropský problém považuji právě strnulost a rigiditu ekonomických politik, tedy úpornou snahu tváří v tvář novým podmínkám zachovávat staré pořádky. Náprava bude ovšem složitá, jelikož samotní Evropané tento přístup – tedy dotovat či jak se dnes často říká „kompenzovat“ jakýkoliv neúspěch – od svých politiků vyžadují,“ uzavírá v hlavní rozdíly a důvody pro pomalejší ekonomický růst EU Hradil.