Poděkování vrahům v bílých pláštích

KOMENTÁŘ

Poděkování vrahům v bílých pláštích
Jsem několik dní po operaci (menisku, čili banalita), a to během pouhých dvou týdnů od vstupu do toho soukolí, takže jsem si připadal jako biliárová koule po dokonalém šťouchu, píše Jiří Peňás. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Když člověk přece jen trochu obnosí své tělo, začne se to nějak projevovat. Třeba ho začne bolet koleno. Nejdřív si myslí, že je to nějaký omyl, pak nějakou dobu, že to rozchodí, ale bolest nepolevuje a on nakonec připustí, že s tím bude muset něco dělat. Vstoupí do soukolí medicínsko-farmakologického komplexu, vydá se do rukou lékařské mafie, těch vrahů v bílých pláštích.

Tak se také stalo. Čtrnáct dní jsem chodil s bolavým kolenem po doktorech a po těch čtrnácti dnech mohu napsat, že jsem se setkal jen a jen s dokonalou prací, s dokonalou organizací a dokonalou inteligencí, tedy zatím lidskou, naštěstí. Já nemohu říci s jistotou, jestli je mé koleno vyléčeno, ale v každém případě o něj bylo postaráno na úrovni, na níž jsem osobně neshledal jediný zádrhel.

 

Jsem několik dní po operaci (menisku, čili banalita), a to během pouhých dvou týdnů od vstupu do toho soukolí, takže jsem si připadal jako biliárová koule po dokonalém šťouchu. Od jednoho doktora k druhému, od jednoho vyšetření k dalšímu, od prvního prohmatu přes rentgen, ultrazvuk, magnetickou rezonanci, předoperační vyšetření, samotnou operaci, pooperační péči, vyndání stehů, objednání na rehabilitaci... Mezitím jsem ještě vyfasoval pěkné berle, doplatek sto korun, prý si je můžu nechat.

Všechno šlo jako po másle, nikde jsem nečekal déle, než by nebylo svým způsobem příjemné, natož snesitelné: člověk sedí v čekárně, chvíli si čte nebo pozoruje lidi, pak ho zavolají. Když ho zavolají, má pocit, že o něj mají zájem, že ti lidé jsou na svém místě, že to neodbývají. Sestry diskrétně žertují, lékaři (byl jsem mezi muži, ale v ortopedii asi bude víc mužů) mluví srozumitelně a realisticky: to víte, máte už něco na tachometru, to se nemůžete divit, ale něco s tím zkusíme udělat. Tady vám ušmikneme ten meniskus a taky byste měl zhubnout, to vždycky trochu pomůže. Máte příští týden čas? – A už mi sestra vypisuje seznam všeho, co musím oběhnout, krev, moč, tlak, dioptrie, stolici nemusím, výborně, když to stihnete, dostavíte se v osm hodin, šest hodin nic nejíst, odpoledne můžete jít domů… To se stalo. A mimochodem, řeknu vám, že narkóza je pozoruhodná věc a už chápu, proč si ji někteří lidé, třeba Václav Havel, tak oblíbili. Ta chvíle mezi bytím a nebytím je svým způsobem úžasný zážitek, jako byste skutečně na chvíli přestali existovat, je to něco jiného než spánek, opravdový výmaz mysli, čisté nic, ze kterého se pak člověk probudí a nevěří chvíli, že s ním mohli dělat to, co pravděpodobně dělali, tedy třeba se mu rýpali v koleni, aniž si všiml.

A to dělají taky ti doktoři a doktorky, zdravotníci a zdravotnice. Já bych to třeba nezvládl. Nikomu bych se nechtěl rýpat v koleni, nedovedu si představit tu odpovědnost, že tam ušmiknete něco, co nemáte. O to víc lze ty lidi obdivovat. Opravdu rytíři v pláštích.

Nevím, jaký je nyní obecný názor na lékaře a zdravotnictví, vím, že se spíš pomlouvají a říkají se o nich a píší různé věci. Ale já si myslím, jestli existuje nějaký reálný důvod k čemusi, jako je třeba dobrý vztah k téhle zemi, tak jsou to oni, lidé, k nimž se většinou dostanete, když se vám nechce. Moje koleno sice ještě pobolívá, ale naznačuje mi, že jim můžu poděkovat. Chovali se k němu, jako by bylo jejich. Takže díky, pánové a dámy, já myslím, že to není v téhle zemi úplně marné. A jestli na tom má někdo zásluhu, jste to vy.

×

Podobné články