Změny pro dlužníky sníží zájem o oddlužení i uspokojení pohledávek věřitelů, varuje právník

Poslanci tento týden schválili významnou a zároveň kontroverzní změnu insolvenčního zákona. Expert na institut oddlužení Tomáš Souček z advokátní kanceláře ADKINS Legal pro Echo24 vysvětluje, jaké změny přináší. Obává se, že neustálé změny podmínek pro dlužníky mohou přinést opačný než zamýšlený efekt – tedy snížení zájmu o oddlužení. Uvádí i konkrétní příklad, jak bude změna fungovat v praxi.

V čem obecně spočívá princip oddlužení?

Zjednodušeně řečeno je principem oddlužení poskytnutí druhé šance člověku, který se ocitne v platební neschopnosti, vypořádat poctivě se svými věřiteli své dluhy oficiální zákonnou cestou tak, aby je na svých bedrech nemusel nést další desítky let, potažmo do konce svého života, a to i za cenu, že tyto dluhy nemusí být věřitelům zcela splaceny. Pro věřitele takového člověka by pak oddlužení mělo být výhodné v tom, že mají garantované alespoň částečné uspokojení svých pohledávek v rozumném časovém horizontu namísto situace, kdy bude na takového člověka vedeno několik exekucí, z nichž většina věřitelů nakonec neobdrží žádné plnění. Pro stát pak má být oddlužení výhodné především v tom, že se takový člověk neskryje do šedých zón ekonomiky, kde neodvádí do systému daně ani povinné odvody na sociální a zdravotní pojištění, popřípadě nepáchá trestnou činnost, aby si zajistil prostředky ke své obživě.

Jaké jsou hlavní změny, které přináší novela insolvenčního zákona?

Hlavní a zároveň nejvíce diskutovanou změnou je zkrácení standardní doby trvání splátkového kalendáře oddlužení ze současných pěti let na tři roky pro všechny skupiny dlužníků, v čemž jde novela nad rámec požadavků evropské směrnice, kterou implementuje, když tato směrnice zavádí povinné zkrácení splátkového kalendáře oddlužení pouze pro podnikatele.

Pro praktické fungování oddlužení však bude neméně zásadní změnu představovat výrazné zpřísnění dohledu nad dlužníkem a průběžné kontrolování výše dlužníkem pobíraných příjmů, které budou podrobovány jakýmsi testům adekvátnosti s ohledem na individuální schopnosti a možnosti dlužníků a také s ohledem na situaci na trhu práce. Vzhledem k neurčitosti kritérií, která se v tomto ohledu budou posuzovat, tak můžeme očekávat nejednotnost rozhodovací praxe insolvenčních soudů, jež je pro konečně adresáty právních norem, zde tedy především pro insolvenční dlužníky, vždy velice nepříjemná, neboť tito se pak nebudou schopni zorientovat ve zcela zásadní otázce, kterou si každý zájemce o oddlužení pokládá – tedy co přesně dlužníka v oddlužení bude čekat, jaké konkrétní postupy bude muset dodržovat, aby procesem oddlužení úspěšně prošel. V uvedené souvislosti pak nepochybně můžeme očekávat zvýšenou aktivitu insolvenčních věřitelů, jimž zároveň novela svěřuje širší možnosti aktivně proti (ne)konání dlužníka brojit. Vzhledem ke skutečnosti, že novela celkové uspokojení pohledávek věřitelů znatelně sníží, nelze nepředpokládat, že věřitelé budou v uvedeném ohledu apatičtí jako doposud. V konečném důsledku pak může docházet až k zásadnímu přetížení insolvenčních soudců, insolvenčních správců, ale i právních zástupců dlužníků.

Nemalou změnu do způsobu fungování exekuční praxe pak přinese schválený pozměňovací návrh pana ministra Blažka, který sjednocuje výši srážek z příjmů dlužníků v insolvenci a při mnohačetných exekucích. Cílem tohoto pozměňovacího návrhu je motivovat dlužníky, proti nimž je vedeno vícero exekucí, ke vstupu do procesu oddlužení, což lze všeobecně s povděkem kvitovat.

Změny vychází z evropské směrnice, která požaduje tříleté oddlužení jen pro podnikatele. Kabinet se v programu zavázal k tomu, že se bude vztahovat i na spotřebitele. V čem spočívá ten zásadní rozdíl z politického hlediska?

Co jsem měl možnost pozorovat jednotlivé debaty ohledně předmětné novely ať již na plénu sněmovny nebo na odborných seminářích, kterých jsem se zúčastnil, tak rozšíření tříletého oddlužení i na nepodnikatele bylo do programového prohlášení vlády zahrnuto především na základě požadavků České pirátské strany, a to i proti vůli většiny politiků z ODS, kteří se dlouhodobě staví proti zmírňování podmínek dlužníkům. Lze tedy dovodit (a ministr Blažek to opakovaně v debatách zmiňuje), že se jedná o politický kompromis, za nějž Piráti zřejmě ODS ustoupí v některé z jiných klíčových oblastí.

Ostatně dosavadní průběh schvalování této novely naznačuje, že najít kompromisní variantu bylo v tomto případě velmi obtížné, když garanční Ústavně-právní výbor sněmovny návrh zákona projednával již od září loňského roku a celkem pětkrát projednávání přerušil. Do druhého čtení pak novela mířila s celkem 18 pozměňovacími návrhy, z nichž 13 bylo předloženo ve lhůtě dvou dnů před konáním druhého čtení. Navíc podoba některých návrhů přinášela do výsledného textu zákona zásadní změny a odchylky oproti původnímu vládnímu návrhu.

Že se jedná o otázku z politického hlediska zásadní, pak dokládá i fakt, že ve třetím čtení nakonec nebyly schváleny pozměňovací návrhy z dílny opozičních poslanců, na kterých přitom jinak panovala všeobecná shoda. Jako příklad můžeme uvést pozměňovací návrhy poslance Patrika Nachera o povinném uveřejňování informací v registru vozidel o probíhající exekuci vůči vlastníkovi vozidla, či odbřemenění zaměstnavatelů od povinností souvisejících se zaměstnáváním pracovníků s vícečetnými exekucemi, které mělo přinést jejich vyšší zaměstnavatelnost.

Zastánci tvrdí, že lidé v úpadku získají druhou šanci spočívající v možnosti rychleji se dostat z dluhové pasti a vrátit se do legální ekonomiky. Podle opozice zkrácení doby oddlužení neúměrně zhorší pozici věřitelů. Kde je podle vás pravda?

Leitmotivem této novely je snaha o vyřešení základního problému tuzemského exekučního a insolvenčního práva, jímž je stav, kdy dlužníkům, kteří se již dávno měli nacházet v procesu oddlužení, se do něj z nějakého neznámého důvodu nechce. A tak v České republice máme přes 450 000 osob se třemi a více exekucemi, vůči nimž však exekuční právo v naprosté většině případů selhává a neplní svoji funkci, neboť tyto osoby se s mnohačetnými exekucemi potýkají dlouhodobě, bez jakékoliv možnosti (či vůle) je splatit. Tyto osoby velmi často žijí v šedé ekonomice, s optimalizovanými či vyloženě skrytými příjmy, pro celý ekonomický systém jsou přítěží, neboť do něj nepřispívají (či přispívají pouze marginálně), avšak zpravidla z něj notně čerpají. Pro věřitele jsou pak noční můrou, neboť nejen, že jim neuhrazením dluhu způsobili škodu, avšak tato se nadále navyšuje, když s obsluhou jejich dluhů mají akorát další starosti a náklady. Každá racionálně smýšlející lidská společnost by přitom měla směřovat k tomu, aby v ní žilo takovýchto dlužníků pokud možno co nejméně, přičemž těm, u kterých takto zásadní ekonomické selhání nastane, by měl zbytek společnosti pomoci se z něj vymanit, což je základním cílem této novely.

Je tedy podle vás změna oddlužení správnou cestou?

Na základě naší téměř 14leté praxe poskytování služeb v oblasti oddlužení, kdy jsme pomohli již více než 15 000 klientů, se bohužel obáváme, že tomu tak nebude. K tomuto závěru nás přitom vedou vyjma pozorování zásadních negativních proměn v morálce dlužníků v posledních letech, zejména faktické výsledky revizní novely insolvenčního zákona z roku 2019, která již před pěti lety značně zmírnila podmínky oddlužení. Velmi dobře si vybavuji, jak při přijímání této novely panovaly obrovské obavy z kolapsu insolvenční justice způsobené očekávaným enormním zájmem dlužníků o vstup do oddlužení. Tento se však nakonec nejen že nekonal, ba naopak – výsledek byl zcela opačný – po prvotním nevelkém nárůstu počtu zájemců o oddlužení, který však trval pouhých několik málo měsíců, lze pozorovat mnohaletý pokles zájmu o oddlužení, který je však v příkrém rozporu s výsledky zkoumání dat z řízení exekučních, z nichž vyplývá, že počet dlužníků majících mnohačetné exekuce, naopak dlouhodobě stoupá. Tyto dva trendy tak jdou zcela proti sobě, ačkoliv by se při správném chodu věcí měly kopírovat. Podobně pak dopadly i predikce zájmu o tzv. milostivá léta, jichž nakonec využilo pouze marginální množství dlužníků oproti původním předpokladům. Z toho lze vidět, že neustálé změkčování podmínek oddlužení, ale i další pro-dlužnické iniciativy poslední doby, ke kýženému efektu nevedou.

Co tedy novela znamená pro daného dlužníka z praktického hlediska? Zkusme ukázat nějaký hypotetický příklad.
Pakliže bychom posuzovali příklad dlužníka s celkovým dluhem ve výši 800 000 korun, který pobírá průměrnou mzdu 30 tisíc měsíčně čistého, je rozvedený a má vyživovací povinnost ke dvěma dětem, s nimiž sdílí společnou domácnost, činí dle aktuálně platné právní úpravy srážka z dlužníkových příjmů 7 294 korun měsíčně. Částka ve výši 1 089 korun měsíčně pak z této srážky putuje na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce, přímo mezi věřitele je tedy rozdělováno 6 205 korun měsíčně. Za pět let splácení oddlužení tedy takový dlužník uhradí svým věřitelům celkem 372 300 korun, což představuje cca 46,54 % celkové výše jeho dluhu. Pakliže zkrátíme splátkový kalendář na 36 měsíců, obdrží věřitelé celkem 223 380 korun, což představuje necelých 28 % celkové dlužné částky. Rozdíl je tedy na první pohled markantní.

Jak velká změna je to naopak pro vás? Jak moc se změní praxe ve vaší kanceláři? Počítáte, že klientů přibude nebo jich naopak bude méně?
Tak jako při každé větší změně platné právní úpravy i nyní pozorujeme zvýšenou aktivitu zájemců o oddlužení i zájemců o informace z řad širší veřejnosti. Někteří naši klienti dokonce vstup do procesu oddlužení již nyní odkládají v domnění, že nová právní úprava pro ně bude výhodnější, na což je opakovaně upozorňujeme, že ne vždy tomu tak býti musí, jak jsem se již zmiňoval.

I v tomto případě se nejspíš nakonec projeví praxe, kterou máme zažitou z posledních dvou velkých novel insolvenčního zákona, stejně tak jako z dalších „pro-dlužnických akcí“ typu milostivé léto nebo chráněný účet, které nám vždy přinesly pouze více zájemců, nikoliv však klientů, v čemž je bohužel zásadní rozdíl, neboť zájemcům věnujeme hodiny a hodiny neplaceného času na konzultacích, v rámci nichž jim pravidla fungování právní úpravy usilovně vysvětlujeme a bezplatně posuzujeme jejich dopad v konkrétních případech, aniž bychom za to obdrželi jakékoliv protiplnění v podobě odměny za poskytované konzultace, neboť nám zákon výslovně zakazuje jakékoliv plnění za poradu s klientem požadovat, na rozdíl od neziskových organizací nám nikdo na náš provoz ani částečně nepřispívá, ani nemáme garantovanou úhradu naší odměny ze strany státu, tak jako mají insolvenční správci.

Další nemalé náklady nám každá taková změna právní úpravy přináší v potřebě přeškolování zaměstnanců, absolvování odborných školení a seminářů, sebevzdělávání, nákupu odborné literatury a tak dále...

Ve veřejném prostoru ale zaznívá i kritika advokátů na nezvyšování jejich odměn. Jak to vlastně je?

Výše odměny advokátů sepisujících návrhy na povolení oddlužení byla zastropována již v červenci roku 2017, tedy před téměř sedmi lety. A ačkoliv v mezidobí došlo ke skokovému nárůstu inflace, jež zásadním způsobem navýšila náklady advokátů na poskytování této vysoce specializované právní služby, není tato skutečnost v rámci projednávaných změn insolvenčního zákona dlouhodobě ani náznakem jakkoliv zmiňována či snad zohledněna, čímž může hrozit celková paralýza schvalované novely, když by tuto službu neměl dlužníkům za stávajících podmínek kdo poskytovat a ambice připravované novely by tak přišly vniveč. Daná částka v sobě zahrnuje veškeré úkony, které je nutno učinit v souvislosti s přípravou a sepsáním návrhu na povolení oddlužení a jeho podáním k insolvenčnímu soudu, tedy včetně porady s klientem a náhrady veškerých nákladů vynakládaných v souvislosti se sepsáním návrhu a jeho podáním k soudu.

Na všechny zmiňované nedostatky přitom dlouhodobě poukazujeme, naše náměty a připomínky nejsou brány na zřetel, dokonce s námi nejsou konzultovány, ani se o naše názory nikdo nezajímá, což lze označit za politováníhodné, neboť zde přitom není žádné jiné profesní skupiny, která by měla s chováním, jednáním a rozhodováním předlužených občanů více zkušeností. Mohu to ilustrovat na datech naší advokátní kanceláře z let 2021 až 2023, v nichž se na naši advokátní kancelář obrátilo celkem přes 20 tisíc žadatelů o poskytnutí právní pomoci s řešením dluhů, z nichž jsme nakonec za 4 033 klientů v uvedeném období k insolvenčním soudům podali návrhy na povolení oddlužení. Tato čísla zřetelně dokládají fakt, že pouze cca každý pátý zájemce o pomoc s řešením dluhů se nakonec rozhodne do procesu oddlužení vstoupit, kdy od zbývajících čtyř zájemců, kterým jsme přitom rovněž věnovali nemálo času, nemáme nárok na úhradu jakéhokoliv plnění, jednak je z těchto statistik patrné, že ročně konzultujeme případy s téměř 7 000 dlužníky.

Pro porovnání – dvě největší tuzemské neziskové organizace, jež za dlužníky návrhy na povolení oddlužení k soudům rovněž podávají, jsou Poradna při finanční tísni a Člověk v tísni, přičemž v prvním případě činil počet podaných návrhů na povolení oddlužení v období od 1. 6. 2019 do 30. 11. 2022 celkem 3 309 návrhů, tedy průměrně 79 návrhů měsíčně), ve druhém případě pak 1 079 návrhů, tedy průměrně 26 návrhů měsíčně). Přes skutečnost, že uvedené neziskové organizace tedy evidentně pracují s výrazně nižším počtem zájemců o vstup do procesu oddlužení, jsou s jejich zástupci pravidelně konzultovány veškeré zamýšlené změny platné právní úpravy v oblasti oddlužení, avšak s největšími advokátními kancelářemi působícími v tomto oboru nikoliv.