Zoufalost. Bezradný Rakušan vystartoval na Fialu

S novým rokem nejvyšší reprezentace začala trochu jinak než obvykle. Země, jejíž občané čelí nevídanému propadu životní úrovně, potýká se s vážnými ekonomickými problémy, na které vláda neumí pro veřejnost srozumitelně reagovat, je navíc konfrontována s další zneklidňující událostí, dílem psychopata, který chladnokrevně povraždí své kolegy na filozofické fakultě. A hlava státu to smete ze stolu.

Policii a vnitro pokryje, vládu pochválí a hodí do pléna irelevantní otázku výměny koruny za euro, proti jehož přijetí je dlouhodobě většina společnosti. Petr Pavel je jakýsi převozník po éře Václava Havla, Václava Klause a Miloše Zemana. Není..., je jen navedený.

Žádný soudný člověk vědomý si své dosavadní kariéry by se neměl přiživovat na někom, s jehož životní cestou nemá nic společného. A fakt je, že to, s čím jsme dnes konfrontováni na Pražském hradě, je ukázkou magických schopností technologií a sociálních sítí, za kterou by se ani umělá inteligence nemusela stydět.

Již tak znejistěná společnost, která si prošla covidem, realitou války na Ukrajině, je determinovaná atomizovaným světem a blahobytem, avšak nemá hodnotové kotvy, míří v principu do dekadence mající podobu sebelítosti, neustále zdůrazňované zranitelnosti spojené s nekonečnou přecitlivělostí, ztrátou základních instinktů, vrcholící bezradností, která tragikomicky končí tak, že někteří hledají útěchu u policie nebo na ministerstvu vnitra. Není to nic jiného než výsledek totálního zmatení.

Důvěra v instituce státu je důležitá, stejně jako jejich kontrola. A dnes je stále jasnější, že státní bezpečnostní složky nechránily dostatečně ty, kteří zemřeli, ale chtějí vavříny za to, že jich nezahynulo víc.

Každá politická moc, i ta, která se tváří jako nejvznešenější, musí být předmětem kritického pohledu. A falešný prorok, který ani neví, že má být prorokem, protože je jen marketingovým produktem, nemůže politiky ochránit.

Prý nemáme hledat jiné viníky, v dusivém pachu nevědomosti máme přijmout poselství státní autority. To samozřejmě do demokracie a vyspělé a vzdělané společnosti nepatří. Stejně jako alibismus vládnoucí koalice, kdy nikdo z jejích stran nechce, aby se tragédie na filozofické fakultě řádně vyšetřila. Co také čekat od politiků, kteří jako předseda lidovců místo elementární piety po zprávě o bezprecedentním masakru pokračují v započatých předvánočních oslavách a ještě o nich lžou. Taková vládní reprezentace alibismu nemá valné naděje, že by mohla dál pokračovat.

Záchranné lano z Hradu s eurem to nezachrání, zvlášť když v panice odpovědný ministr vnitra zaútočí na svého premiéra, který kryje různé podivnosti, například používání šifrovacích mobilních telefonů, a nakonec i pozadí policejního zásahu na filozofické fakultě.

Oni chtěli být našimi spasiteli před antikristem Andrejem Babišem, ale nakonec jsou to oni, kteří mu dláždí cestu zpátky.