Je vedro. Lidé se plahočí ulicemi a vyhlížejí ochlazení, které mají přinést bouřky. Pražané hltají zpravodajství o klimatizovaných tramvajích. Na sítích se virálně šíří návody, jak udržet dům či byt co nejchladnější. Evropa ale není zdaleka jediný světadíl, který se potýká s úmorně horkým počasím. Například ve Spojených státech tento problém vyřešili již před zhruba 75 lety, když se v zemi masivně rozšířila klimatizace, která je na starém kontinentě stále relativní raritou. Když se američtí turisté vydají přes Atlantik, často se pozastavují právě nad všeobecnou absencí klimatizace. Zatímco v USA má klimatizaci okolo 90 % domácností, v EU je to 20 %, i když jsou samozřejmě velké regionální rozdíly. S tím, jak se ale velké horko stává evropskou realitou, i klimatizace se šíří Evropou – a s ní i otázky o její morálnosti.
Před pár dny spor o klimatizaci ve Francii otevřela šéfka opozičního Národního shromáždění Marine Le Penová. „Je nejvyšší čas, aby Francie zavedla rozsáhlý plán pro klimatizační zařízení,“ prohlásila v pondělí. Obvinila „takzvané francouzské elity“ z využívání výhod klimatizace, zatímco obyčejní lidé musí trpět ve vedru. Její spolustraník Frédéric Falcon slíbil, že Národní sdružení nainstaluje klimatizační jednotky „co nejširším způsobem, ve správních orgánech, školách, domovech důchodců a domácnostech“.
Vláda ústy ministryně pro ekologickou tranzici Agnès Pannierové-Runacherové plán Le Penové zkritizovala. „Když chladíte místnost, potřebujete teplo, abyste dosáhli chladu, což znamená, že nutně vytápíte jinou oblast. Vytápíte ulice, což zvyšuje počet horkých míst,“ řekla novinářům.
Proti klimatizaci jsou tak v podstatě dva hlavní argumenty. Zvyšuje spotřebu energií, což v důsledku vede k zhoršení klimatické krize. A není to fér vůči lidem, kteří klimatizaci nemají. „Studie také zjistila, že mezi lety 2011 a 2022 se používání klimatizace zvýšilo sedmkrát na 21 % domácností. Vědci varovali, že pokračování tohoto trendu by mohlo zatížit národní elektrickou síť, zvýšit emise uhlíku a prohloubit sociální znevýhodnění rodin, které si klimatizaci nemohou dovolit,“ napsal v dubnu britský deník The Guardian. Stejné noviny již před dvěma lety Brity vyzývaly, aby nepropadali honbě za klimatizací. „Jižní Evropané se již dlouho přizpůsobují extrémním teplotám tím, že se vhodně oblékají a respektují své tělo tím, že si během nejteplejší části dne dávají pauzu od práce.“
Podobně oficiální stránky spadající pod francouzské ministerstvo zdravotnictví radí klimatizaci nezapínat. „Klimatizace se může zdát jako ideální řešení, ale má mnoho nevýhod: je drahá a spotřebovává hodně elektřiny,“ stojí na nich. Následují rady, jak zchladit domov bez klimatizace. Nicméně web přiznává, že „pokud i přes všechna zavedená řešení teplota ve vaší domácnosti přesáhne 26 °C, lze zvážit rozumné použití klimatizace“.
Sam Dimitriu, šéf organizace Britain Remade, tvrdí, že strach ze zvýšené spotřeby energie je nesmysl. Naopak, jak Evropa instaluje čím dál tím větší počet solárních panelů, zvláště v létě řeší nadbytek energie, který destabilizuje celou síť. Klimatizace je ideálním prostředkem, jak tuto energii navíc rozumně využít.
Přes všechny Green Dealy je jasné, že snaha ochladit planetu omezením vypouštění CO₂ je předem prohraný boj. Cestou není eliminace globálního oteplování, ale adaptace. Klimatizace je cestou, jak se naučit s vedrem žít.
Pro mnoho aktivistů ale boj se změnou klimatu není bojem ekologickým, nýbrž morálním. Přizpůsobení se pro ně představuje neodpustitelný ústup, který zabraňuje progresivní proměně společnosti.
Přitom klimatizace sama může společnost naprosto proměnit, jak ukazuje právě případ Spojených států. Problémem jižních USA po dlouhou dobu bylo, že kvůli nesmírnému horku byly v podstatě neobyvatelné. Proto většina Američanů, tedy i průmyslu, firem, bank a dalších organizací, působila na severu. Washington, postavený v podstatě v tropických bažinách, v letních měsících přestával fungovat, protože ve městě nikdo nevydržel.
To se změnilo s nástupem klimatizace. První jednotky, poháněné parním strojem, byly vynalezeny ve 40. letech 19. století. Byly však příliš velké na to, aby se daly využít v domácnostech. Navíc Američané proti nim měli morální výhrady. Přetrpění horka se považovalo za samozřejmost, očekávalo se, že člověk vedro na sobě nebude dávat znát – tedy dokud ho neskolí úpal. V nábožensky založených oblastech bylo umělé ochlazování vzduchu považováno za něco, co se příčí bohu.
Morální námitky časem odezněly, ale klimatizační jednotky stále byly příliš velké na to, aby se využívaly jinde než v továrnách. Ve chvíli, kdy William Carrier konečně vynalezl jednotku vhodnou do domácnosti, udeřila velká hospodářská krize, následovaná druhou světovou válkou. Teprve v 50. letech tak nastaly podmínky pro boom klimatizace – boom, který proměnil Ameriku. Poprvé se totiž Jih stal obyvatelný. Města jižních Spojených států, v porovnání s těmi severními považovaná za zaostalá, začala rapidně růst – vznikal tam nový průmysl a pracovní příležitosti.
„Je těžké si představit, že by například Birmingham byl velkým centrem zdravotnického průmyslu, že by Atlanta měla nejrušnější letiště na světě nebo že by Jacksonville byl centrem pojišťovnictví, kdyby lidé seděli pod stropními ventilátory v horkých a vlhkých kancelářích,“ řekl deníku The New York Times Stan Cox, autor knihy o klimatizaci. Phoenix v Arizoně měl v roce 1950 sto tisíc obyvatel, dnes má přes 1,6 milionu. Washington začal úřadovat po celý rok, i když názory se různí, jestli je to vlastně dobře.
Klimatizace změnila americkou architekturu – díky ochlazování budov mohly být od rodinných domů po mrakodrapy stavěny úplně jinak. Umožnila i rozvoj počítačové techniky – první obří počítače by se bez klimatizace velmi rychle přehřály.
Nastal čas přestat trpět vedrem, stát se trochu Američany a přijmout klimatizaci do svých domovů.
00:01
