Zelenského rozhodnutí a vnitřní spory vedly ke zbytečnému vrhnutí obrovských sil k Bachmutu, píše NYT

Spojené státy byly do války na Ukrajině zapleteny mnohem těsněji a šířeji, než se dosud předpokládalo. Tvrdí to rozsáhla investigativa listu The New York Times s tím, že američtí a ukrajinští důstojníci společně plánovali ukrajinské protiútoky. Jeden takový se ale mimo jiné kvůli neshodám mezi prezidentem Volodymyrem Zelenským a šéfem ozbrojených sil Valerijem Zalužným nepovedl a Ukrajina přišla o obrovské množství sil a prostředků, píše NYT.

Vyšetřování deníku New York Times odhalilo, že Amerika byla do války zapletena mnohem intenzivněji, než se dosud veřejně předpokládalo. V kritických okamžicích bylo podle NYT toto partnerství páteří ukrajinských vojenských operací, které podle amerických propočtů vedli ke smrti či zranění více než 700 000 ruských vojáků, zatímco Ukrajina vyčíslila počet svých obětí na 435 000.

„Bok po boku ve velitelském centru mise ve Wiesbadenu plánovali američtí a ukrajinští důstojníci protiútoky Kyjeva. Rozsáhlé úsilí amerických zpravodajských služeb při sběru informací řídilo strategii bitvy ve velkém měřítku a zároveň poskytovalo přesné informace o cílech ukrajinským vojákům v poli,“ uvádí NYT v rozsáhlé investigativě, která mapuje americkou spolupráci s Ukrajinou od začátku války až do nástupu Donalda Trumpa do Bílého domu.

ESEJ MACIEJE RUCZAJE: Demokracie výjimečného stavu

Jeden z evropských šéfů zpravodajských služeb podle NYT vzpomínal, že byl zaskočen, když se dozvěděl, jak hluboce se jeho kolegové z NATO zapojili do ukrajinských operací. Vůdčí myšlenkou partnerství bylo, že tato úzká spolupráce by mohla Ukrajincům umožnit dosáhnout toho nejméně pravděpodobného výsledku – zasadit invazním silám Ruska skutečně drtivý úder. A při jednom úspěšném úderu za druhým v prvních měsících války – umožněném ukrajinskou statečností a obratností, ale „také ruskou neschopností“ – se zdálo, že ambice outsidera jsou stále více na dosah, uvádí NYT.

Jenže zatímco Američané se soustředili na měřitelné a dosažitelné cíle, Ukrajinci podle nich neustále usilovali o velké a zářivé vítězství, píše NYT. Ukrajinci měli zase často pocit, že je Američané brzdí. Cílem Ukrajinců bylo vyhrát válku na plné čáře. I když Američané tuto naději sdíleli, chtěli se hlavně ujistit, že ji Ukrajinci neprohrají.

S tím, jak Ukrajinci v rámci partnerství získávali větší autonomii, své záměry podle deníku stále více tajili. Neustále se zlobili, že jim Američané nemohou nebo nechtějí dát všechny zbraně a další vybavení, které chtějí, což často veřejně ventiloval i prezident Zelenskyj. Američany zase rozčilovalo to, co považovali za nepřiměřené požadavky Ukrajinců, a jejich neochota podniknout politicky riskantní kroky k posílení svých sil.

Na taktické úrovni přineslo partnerství řadu triumfů, přesto v pravděpodobně klíčovém okamžiku války – v polovině roku 2023, kdy Ukrajinci po úspěších v prvním roce přešli do protiofenzívy, která se jim dařila – padla strategie vypracovaná ve Wiesbadenu za oběť roztříštěné vnitřní politice Ukrajiny, píše NYT.

Prezident Volodymyr Zelenskyj se totiž podle listu postavil proti svému vojenskému veliteli (a potenciálnímu volebnímu soupeři) Zalužnému a ten zase proti svému podřízenému veliteli pozemních sil Oleksandru Syrskému. „Když se Zelenskyj postavil na stranu Syrského, Ukrajinci vrhli obrovské síly a prostředky do nakonec marného tažení s cílem dobýt zpět zdevastované město Bachmut. Během několika měsíců skončila celá protiofenzíva neúspěchem,“ uvádí NYT s tím, že tyto zdroje následně chyběly v hlavní protiofenzivě, která měla podle Američanů rozhodnout válku.

Zelenskyj označil Bachmut za „pevnost ukrajinské morálky“, ačkoli se informace o počtech obětí značně liší, není pochyb o tom, že ztráty Rusů – v řádech desetitisíců – výrazně převyšovaly ztráty Ukrajinců, tvrdí NYT. Přesto generál Syrskyj nikdy Bachmut zpět nedobyl. A zatímco Rusové obnovili své brigády a pokračovali na východě, Ukrajinci neměli tak snadný zdroj rekrutů.

Zatímco v roce 2023 koalice s USA hovořila o vítězství, s příchodem roku 2024 se Bidenova administrativa ocitla v situaci, kdy byla nucena neustále překračovat své vlastní červené linie, jen aby udržela Ukrajince nad vodou. Američtí generálové informovali Zelenského ve Wiesbadenu k tomu, že nevidí žádnou pravděpodobnou cestu k znovuzískání významného území v roce 2024. Koalice v tu chvíli nemohla poskytnout veškeré vybavení pro velkou protiofenzívu. Ani Ukrajinci nemohli postavit dostatečně velkou armádu, aby ji mohli uskutečnit.

List New York Times dále popisuje, jak se proměňovaly vztahy mezi Ukrajinci a Američany, ale také uvnitř ukrajinské armády, kde byl Zalužnyj v čele generálního štábu nahrazen právě Syrským. Po změně vlády v Bílém domě Američané začali vyjednávat s Kremlem o příměří, které by vedlo k trvalému míru.