Enormní tlusťoch a chytré slepice

KOMENTÁŘ

Enormní tlusťoch a chytré slepice
Lidé jsou nejupřímnější, když hlasují nohama nebo peněženkou; velké proklamace o oddanosti diverzitě jsou jedna věc, skutečné spotřební chování druhá, píše Marian Kechlibar. (na snímku muzeum Roalda Dahla v Great Missendenu v Anglii.) Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Marian Kechlibar
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Nakladatelství Puffin, které patří pod vydavatelského obra Penguin Random, vydává mimo jiné dětské knihy britského autora Roalda Dahla (zemřel roku 1990). Nové vydání mělo ovšem projít zásadními úpravami: knihy si přečetli „odborníci na citlivost“ z kolektivu Inclusive Minds a provedli v nich několik set změn.

Tak se – simsalabim! – stal z tlustého chlapce „ohromný“ a vytratily se všechny zmínky o tom, že nějaké dámy jsou plešaté. Snaha o záchranu citlivých duší před zlými slovy se neomezuje jen na lidské bytosti, dokonce ani slepice už v budoucím vydání nemají být „hloupé“. Patrně si Velký Kdák stěžoval.

 

Roald Dahl provedl ve svých textech nějaké úpravy už za svého života, ale dělat něco takového v díle již zesnulého autora, to nápadně připomíná kulturní vandalismus. Záměr přepsat knihy vzbudil podivení dokonce i v levicovém Guardianu, kde jinak žádná myšlenka z progresivního okraje spektra není příliš šílená. Pod tlakem veřejnosti nakonec nakladatelství aspoň částečně ustoupilo a oznámilo, že kromě vykleštěných verzí Dahlových knih vydá i ty původní, neupravené.

Máme tak jedinečnou příležitost porovnat prodeje obou variant a posoudit, kolik lidí o takové zásahy vlastně stojí. Lidé jsou nejupřímnější, když hlasují nohama nebo peněženkou; velké proklamace o oddanosti diverzitě jsou jedna věc, skutečné spotřební chování druhá. Osobně odhaduji, že přepsaná verze se moc dobře prodávat nebude.

Typickým argumentem, který bojovníci za všeobjímající diverzitu a inkluzi používají při svém tažení za změnu jazyka, je ten, že soukromé firmy přece chtějí oslovovat co nejširší spektrum zákazníků, aby vydělaly co nejvíc. Přitom ale vůbec není patrné, že by firmy, které na tento druh uvažování přistoupily, opravdu narazily na nějakou zlatou žílu. Tak například v Křemíkovém údolí, které leží přímo v srdci progresivní Kalifornie, se teď propouští ostošest a zaměstnanců se masově zbavují i firmy, které si vybudovaly značně přebujelý DEI (Diversity – Equity – Inclusion) aparát. Naproti tomu Tesla, řízená notoricky nekorektním Elonem Muskem, pořád ještě raketově roste, ačkoliv zrovna u jedinců pořizujících si drahé elektromobily by jeden čekal, že na ně různé twitterové bouře ve sklenici vody budou působit.

Patrně to tedy tak jednoduché není. Ale pro kolektivní mysl z Inclusive Minds bych měl něco k zamyšlení. Je i jiná literatura, která nutně vyžaduje modernizaci na standardy 21. století – a minimálně jeden takový úkol by byl přímo revoluční. Zkrátka: jsem zvědav, jak by ve vašem podání vypadal takový inkluzivní, LGBT friendly korán.

 

×

Podobné články