Čteš, nebo už jen posloucháš? Audio paměti nepřeje

Každá doba má svou oblíbenou předponu. Moderna se dávala do pohybu skrze buřičské „anti“. Pak zavládla ironie, to bylo vše „post“. Nyní jsme se ocitli v těkavé době „trans“. Toto pojednání však nebude o sexuálních identitách, s nimiž se dnes „trans“ pojí především, ale o médiích a naší pozornosti. O podcastu, který prý zažívá zlatý věk, se hovoří jako o médiu svou podstatou hybridním. Bere si to nejlepší z rádia i z digitálního světa, pohybuje se na pomezí dvou kultur, písemné a orální, a zdůrazňuje jakousi „mezivážnost“, žádoucí není ani ležérnost, ani přílišná učenost.

Snad hlavním důvodem, proč je potomkem své doby, je, že z výjimky dělá normu. Jinými slovy: stvrzuje to, co se nějakou dobu proslýchá. „Pojem mainstream patří do minulého století,“ tvrdí britský novinář a autor slova podcasting Ben Hammersley. I kdyby to pravda nebyla, přinejmenším podcast se vskutku jeví jako médium postmainstreamové. Orientuje se na relativně úzkou skupinu, jeho podstatou je specializace, zakládá si na tom, co označujeme jako „autenticitu“. Autor nemíří na co největší publikum, ale na to „své“, takže svobodně vyjadřuje sebe. S příslibem autenticity se pojí fakt, že autoři podcastů mnohdy obcházejí velké distributory a vytvářejí osobnější i osobitější vztah s publikem.

A funguje to. Společnosti Edison Research a Triton Digital uvádějí, že v roce 2022 poslouchalo pravidelně nějaký podcast 62 % Američanů. V České republice poslouchá podcasty aspoň jednou týdně víc než pětina internetové populace. Zde se nová kultura poslechu nezastavuje. Celosvětově roste úspěšnost audioknih. Někteří myslitelé dokonce hovoří o návratu orální kultury.

Digitální amnézie?

Americká lingvistka Naomi Baronová shrnula v knize How We Read Now (2021) nedávné výzkumy zabývající se tím, jak dnes čteme, jak posloucháme a co si z toho pamatujeme. Všímá si, že digitální média typicky upřednostňují rychlé a povrchní čtení, v němž hledáme spíš informace než poznání. Studie přitom ukazují, jak rozhodující jsou pro naši paměť média, s nimiž pracujeme. To, co čteme v tištěné knize, si pamatujeme řádově lépe než to, co čteme na čtečce. Jinými slovy, když držíme v ruce knihu, musíme otáčet stránky, třeba si podtrháváme tužkou, zapojujeme víc svalů, víc nervů, víc typů pohybů, než když klikáme. A jak věděly starověké kultury, čím víc tělesnosti, tím lepší paměť.

Zvlášť děti a mladí lidé přitom mají sklon číst převážně digitální obsah. Pak však podle Baronové hrozí, že se nenaučí pracovat s pamětí a pohroužit se do hlubší reflexe, natož kontemplace. Pro všechny, kteří hovoří o renesanci audia, bude zklamáním výsledek srovnání četby tištěné knihy a poslechu audioverze.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo od středečních 18.00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.