Až tu zbudou jenom starci, budou byty konečně levnější?

ÚHEL POHLEDU

Až tu zbudou jenom starci, budou byty konečně levnější?
Kdo uzavře hypotéku letos na třicet let, bude v roce 2050 teprve v polovině splácení (už teď brutálně nadhodnocených realit). Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Tereza Šimůnková
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Japonské ministerstvo práce a zdravotnictví vyhlásilo program vzájemného vyvražďování, v jehož rámci se všichni nad sedmdesát musejí navzájem pozabíjet, aby odlehčili přetíženému sociálnímu systému. V zemi je starých moc a mladých málo.

„Konec stříbrného věku“ napsal Jasutaka Cucui už v roce 2006, čímž se projevil jako mimořádný vizionář. Tedy samozřejmě ne ve způsobu „konečného řešení naléhavé důchodcovské otázky“, což jsem si prosím pěkně vypůjčila z předsádky, která takto odfiltruje čtenáře, kteří by Cucuiho černý humor nedali, k jejich vlastní škodě. Ale v tom, že ještě donedávna se jaksi mělo za dané, že naším hlavním problémem bude přelidnění, a ne nedolidnění, případně rovnou populační kolaps. Na dogma, že nás bude moc, je namontovaná i zelená ideologie, ve svých extrémních polohách vlastně hraniční forma sebenenávisti. Jako v tom vtipu: Zemi začaly strašně svrbět kontinenty, přitočí se k ní Mars a povídá: Neboj, to jsou jen lidi, to přejde.

 

Dobrý, až se dosmějeme, pojďme si říct, že v reálu to znamená generace a generace klesajících příjmů a ekonomické deprese. Vylidňování zatím vždycky zařizovaly katastrofy: mor, doby ledové, třicetiletá i jiné války, kolaps civilizací. Je to poprvé, co si to volíme dobrovolně.

Cucuiho jsem si připomněla, když jsem narazila na poměrně pozoruhodnou zprávu právě z Japonska. Japonsko čelí bezprecedentní realitní krizi, ale nikoli kvůli nedostatku nemovitostí, ale kvůli jejich přebytku. V zemi má být devět milionů prázdných domů. A to jak na venkově, malebném, ale již vylidněném – Japonsko to má vzhledem k setrvalé, tragické podporodnosti již fakticky spočítané, jen v roce 2022 přišla země o více než 800 tisíc duší, ten národ je již fakticky minulostí –, tak ve městech, ba dokonce v centrech megapolí, jako je Tokio a Kjóto. Výsledkem je rostoucí množství volných domů, poněvadž na obsazení těch stávajících už prostě není dostatek lidí.

Je nějaký objektivní důvod, že to samé nenastane tady, až se také dostaneme „tam“? Na cestě jsme naprosto bez diskuse. Nejen v Česku se šťastný plátce hypotéky zavazuje ke splácení milionů za špeluňku o velikosti kapesníku; nepřijde mi, že se možným nedolidněním a jeho propsáním na realitní trh někdo seriózněji zabývá. Globální populační zlom je projikován kolem poloviny století (např. „Prázdná planeta: Šok z globální depopulace“, Bricker a Ibbitson), možná dříve, pokud nenastane babyboom podobných dimenzí jako po druhé válce.

Vzhledem k tomu, že už nikdo s nikým nespí, a pokud ano, stejně děti nechce, to asi můžeme vyloučit. Kdo uzavře hypotéku letos na třicet let, bude v roce 2050 teprve v polovině splácení (už teď brutálně nadhodnocených realit).

Pokud lidé skutečně přestanou chtít bydlet (protože bydlet nebude mít kdo), povede nadměrná nabídka logicky k poklesu cen, a zejména tam, kde v tu chvíli už bude vylidněno. Zároveň můžou majitelé očekávající pokles cen chtít prodat své nemovitosti ještě dřív, než budou muset zlevnit, čímž jenom roztočí převis nabídky a ještě srazí ceny.

Jak rychle se bude populace zmenšovat? O jedno procento ročně? A pozemky, na kterých nebude mít kdo stavět? Udrží si hodnotu zemědělská půda, bude lepší strategickou investicí?

K Japonsku existuje analýza z let 1975–2015 dokládající, že cena bydlení klesá rychleji s klesající populací, než se zvyšuje s rostoucí populací. Zároveň zohlednila postupné stárnutí, které ovlivňuje výši spotřebitelských výdajů (schopnost nakupovat). Počet Japonců v produktivním věku dosáhl vrcholu v roce 1995. Průměrný věk se od té doby zvýšil z 37 na 49 let. Za patnáct let už to má být 53 let. Nejvyšší spotřebitelské výdaje přitom mají být kolem osmačtyřiceti. Průměrný věk Čechů je necelých třiačtyřicet. Dle závěrů analýzy kolaps japonských nemovitostí rozdrtil bohatství střední třídy a to samé se brzy stane s Čínou, Evropou a světovou ekonomikou.

×

Podobné články